Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

11. kapitola

Jungwoo vystoupil z taxíku, který ho po zhruba dvaceti minutové jízdě odvezl k jeho bytovce. Chtěl řidičovi zaplatit, ale ten ho odmítl se slovy, že pan Kim mu už dávno poslal peníze na účet. Blonďatý chlapec, ačkoli nerad, peněženku opět schoval, alespoň poděkoval za odvoz a sledoval taxikářské auto, jak odjíždí jejich ulicí zpátky k centru města. Blonďáček vstoupil hlavními dveřmi od bytovky dovnitř, vyšel pár schodišť a během chvíle stál před známými dveřmi od jeho milovaného bytu. Z kapsy od kalhot vytáhl klíče, našel ten správný a odemkl. Vevnitř to... smrdělo, ale opravdu hodně smrdělo - jako kdyby se něco pálilo.

,,Marku?“ zavolal směrem k obývacím pokoji, když si odkládal bundu na věšák a konečně pod dlouhém dni si mohl dovolit sundat boty, které ho tak příšerně tlačily. Obuv hezky narovnal do skříně (nezapomněl i srovnat Markovy rozházené pantofle) a nazul na chodidla své oblíbené, teplé bačkory, které byly ve tvaru psí hlavy - po stranách měly i uši a na patách byly přišity malé, chlupaté kuličky, které měly napodobit ocásek. Musel si blaženě oddechnout, když se jeho nohy schovaly pod vrstvou bavlny, jenž ho v tomto zimním období chránila před nachlazením. Několika kroky přešel do obýváku, ve kterém svého spolubydlícího bohužel nenašel. Vydal se hned do kuchyně, odkud se vznášel šedý kouř až ke stropu a Jungwoo si tak musel zacpat nos, aby se toho silného dýmu nenadýchal. ,,Co se tu stalo?!"

Mark, s utěrkou v ruce, mával všude kolem sebe, aby odtamtud vyhnal veškerý kouř, který se právě valil z polootevřené trouby. ,,Hyung! Díky bohu už jsi tady!“ chlapec s pocitem záchrany běžel obejmout blonďáčka, ten ho ale odstrčil a pro jejich dobro šel otevřít okno, aby se sem dostalo trochu vzduchu. Šedý kouř nad nimi se vyvalil ven a v místnosti se za nedlouhou dobu dalo opět bez potíží dýchat. Jungwoo se strachem podíval do trouby. Byla tam jakási černá placka; nejspíš to byla pizza. Navlékl si proto na ruce látkové rukavice a plech se spáleným jídlem vytáhl ven. Troubu pro jistotu vypnul.

,,Jak dlouho jsi ji tam pekl?“ sundal si Jungwoo rukavice a s jedním pozvednutým obočím se podíval na mladšího chlapce, který se krčil v rohu místnosti.

,,Ehm, no, vzpomínám si, že bylo tak kolem páté, když jsem ji tam dal,“ zamyslel se a pak se podíval na visící hodiny. Vykulil oči, jakmile zjistil čas a nervózně se zachechtal. ,,T-Tak trochu jsem na ni zapomněl, heheh...“ prohrábl si krátké vlasy. Jungwoo si pro sebe tiše oddechl. Naštěstí se nikomu nic nestalo, mohlo to dopadnout hůř - kdyby se třeba jen o malou chvíli zdržel a nepřišel by včas, netrvalo by to dlouho a Mark by se začal v tom dýmu dusit, kouř by se mu dostal pak do plic a už by se znovu nenadechl. Musel Markovi vynadat, dělal to opravdu nerad, ale měl o něj strach. V kuchyni ještě nebyl zkušený - i když mu je dvacet - a proto ho Jungwoo nikdy nesmí nechat samotného vařit.

,,Jak bylo v práci, hyung?“ Mark a Jungwoo se společnými silami uklidili celou kuchyň, blonďáček vytáhl ze spíže jejich oblíbený instantní rámen a se zamýšleným výrazem na tváři čekal, až se voda začne vařit.

,,Bylo to...“ začal vyprávět, ale na začátku se hned zasekl a dumal nad tím, jak má vlastně pokračovat. Dnes toho moc neudělal; jeho šéf se ráno choval divně, poté se stala ta scéna na pánských toaletách a než se nadál, s Jaehyunem vezli v autě opilého černovláska, který mumlal během jízdy všechny různé nesmysly, nadávky i urážky - ať už se týkaly Jaehyuna nebo Jungwooa, tu pusu nezavřel ani na sekundu a pro oba pracovníky to byla ta nejdelší jízda v jejich životě. ,,...zajímavé. Při jídle ti všechno povím,“ vynucený úsměv, který i přesto, jak moc falešný doopravdy byl, se rozzářil po celém jeho obličeji, zalil připravené misky, nezapomněl na dva páry dřevěných hůlek a s radostí podal jednu porci nenáročného pokrmu Markovi. Ten si ji s poděkováním převzal a společně usedli ke stolu začínajíce jíst první sousta dobrého jídla, které se nedalo ničím zkazit. Narozdíl od pizzy.