Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

16. kapitola

,,Ukážu,“

Černovlásek nemohl být s blonďáčkovou odpovědí více spokojený. Stačilo jediné slovo, které ho dokázalo potěšit; hlavně v ten moment, kdy vyšlo z chlapcových úst při použití jemného a krásného hlásku, jako když vás někdo za odměnu pohladí po vlasech. Byl to hlas, který umí dokázat jen on. V životě neslyšel krásnější hlas a ani nechtěl vědět, zda vůbec existuje ještě někdo, kdo přesně takový hlásek má. Jungwoo byl výjimečným, měl výjimečný hlas, výjimečné oči, výjimečné všechno... Nikdo se mu nedokáže vyrovnat.

,,...mám tě rád,“ vydechl Doyoung po dlouhé odmlce, při které oba pracovníci přemýšleli nad jejich úplně prvním polibkem, jenž se před několika minutami mezi nimi stal. Jungwoo byl v šoku, když černovlásek vyslovil přesně ta slova. Nemohl tomu uvěřit - byl to sen? Pamatoval si ale, že se ráno stoprocentně vzbudil - přesně na čas a loučil se s Markem, který pospíchal do studia. Co když to byl jen další výplod jeho fantazie? 'Jak zjistím, že se mi to opravdu nezdá?'

,,P-Pane Kime...“ použil že zvyklosti jeho příjmení, protože kdyby ho oslovil křestním jménem a nebyl by to sen, určitě by mu to černovlásek kvůli svému postavení nedovolil a jistě by ho za to napomenul. ,,...je tohle skutečné?“ odvážil se zeptat dívaje se opět do černých panenek stojícího může před ním, jenž se jeho otázce chtě nechtě musel ze srdce zasmát, nehledě na to, že mu přišlo i vcelku vtipné, jak se ho rozhodl Jungwoo se svým stydlivým pohledem oslovit.

,,Je to skutečné. Mám ti to dokázat?“ vyzívavě pozvedl jedno své obočí. Dlaněmi si přitáhl chlapcův úzký pas blíž k sobě, aby mu nemohl nikam blonďáček utéct a s citem se podruhé vpil do blondýnových lákavých rtů, které už dlouhou dobu čekaly na další spojení se rty patřící černovláskovi. Jungwoo nebyl schopný a ani neměl v plánu jakkoliv protestovat, a tak jen zavřel oči, aby si tuhle chvíli vychutnal plnými doušky a do společného polibku se zapojil. Něco v hlavě mu neustále našeptávalo, že to není skutečné, ale on se rozhodl ten hlas ignorovat; nehodlal si kazit nádhernou chvíli nějakým otravným, negativním hlasem, který se opovážil tvrdit, že jeho středoškolská láska mu lže. Naopak vyšel všem černovláskovým polibkům vstříc, rukama jej objal kolem krku a s chutí mu oplácel něžné polibky, které mu Doyoung věnoval. Naposledy starší muž blonďáčka líbl na jeho plný, spodní ret a s pohledem jako na to nejkrásnější stvoření se odtáhl.

,,Zatraceně. Oba jsem nás zdržel od práce,“ pronesl provinile a v hlase bylo slyšet, jak je z procítěného líbání udýchaný. Ovšem, byl si jistý, že by tu s Jungwooem strávil bez problému klidně celý den, jen aby si mohl opět přivlastnit jeho chutné a růžové polštářky. ,,nechce se mi,“ pohladil chlapce po tváři a palcem přejížděl od lícní kosti až k chlapcovým rtům. Působením síly lehce zatlačil na měkký ret a palcem po něm přejížděl z jednoho koutku na druhý a zase zpátky. Jungwoo se cítil jako v ohni, když to černovlásek udělal. Přišlo mu to... vášnivé a děsně sexy. ,,Musíme jít pracovat, potom... třeba bys mohl o polední pauze za mnou přijít a dáme si spolu oběd, co ty na to? Něco nám objednám,“ navrhl Doyoung, když jej pohladil za uchem a neposedné blonďaté vlasy mu zastrčil za ouško.

Jungwoo se nad milým gestem začervenal a zlehka přikývl. ,,M-Moc rád,“

Černovlasý muž se pousmál. ,,Těším se...“ zašeptal a ještě naposledy spojil jejich rty, tentokrát v krátký a opravdu už poslední polibek, po němž se při rozpojení ozvalo mlasknutí. Doyoung odvrátil pohled od jeho rtů - vypadaly příliš lákavě a kdyby to neudělal, jistě by se neudržel a znovu by své štěňátko políbil. Bohužel je tlačil čas, který se nebezpečně začal krátit a jejich cesty se museli opět rozdělit. Ačkoli nikdo z nich nechtěl, vydal se každý svojí cestou - Jungwoo vešel do své pracovny a zavřel za sebou dveře, aby se co nejdřív mohl chytit za srdce a zhluboka začít dýchat; a Doyoung, ten po zjištění času pospíchal do zasedací místnosti, kde na něj již dlouhých deset minut čekal hejtman celého okrsku.