Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

10. kapitola

,,Tak dej nám ty klíče, nebuď jak malý!“ vztekal se Jaehyun, stále čekající na černovláskovu spolupráci, přičemž si už v duchu začal odříkávat sekundy, kdy to nevydrží a pustí navenek všechen svůj bublající vztek v sobě. Doyoungovo chování by se dalo přirovnat k mladému teenagerovi, jehož puberta se právě začala projevovat a v jehož očích byl Jaehyun rodič peskující své dítě k nevydržení. ,,Fajn, Doyoungu. Víš, doteď jsem byl fakt v klidu, ale už mi pěkně začínáš lézt na nervy. Koukej sem navalit ty klíče!“

,,Počkej, hyung!“ pohotově zakročil mezi dva muže Jungwoo a oddechl si, když se do toho vložil právě včas; Jaehyun by se jinak na Doyounga vrhl, vůbec by se nebál jej celého prohledat a ty zpropadené klíče si najít sám. Věčně usměvavý blonďáček se nezapomněl na Jaehyuna zamračit, než se otočil ke svému zaměstnavateli, jenž se právě zády opíral o bílou fasádu svého velkého domu, a s co nejmilejším tónem hlasu se k němu rozhodl promluvit - tentokrát se rozhodl překonat opět hranici, což této situaci kupodivu pomohlo. ,,D-Doyoungu? Řekneš nám, kdepak máš ty klíče?“

Doyoung otráveně zavzdychal. ,,To kdybych věděl," ublíženě se na blonďatého chlapce podíval. ,,O-Obvykle je mám... mhm... no jo, kde je mám?“ rozesmál se.

Starší z dvojice raději nic neříkal. Nechtěl se už znovu pouštět do něčeho, co nemá cenu nadále řešit. Ale Jungwoo to ještě nevzdal. ,,Přece si určitě pamatuješ, kam přesně dáváš klíče, ne? Pověz nám to, notak, prosím!“ Jungwooovi nezbývalo nic jiného, než že na černovláska udělal ten nejroztomilejší obličej, kterému určitě neodolá. Našpulil své růžové rty, obočí semkl k sobě a párkrát zamrkal s víčky. Byla to jeho speciální technika na ten nejlepší a nejroztomilejší výraz, nad kterým se každý musí slitovat. A i Doyoung se slitoval. V opilém stavu byl více přítulný, natáhl ruku k blonďáčkovi a pohladil ho po hustých vlasech.

,,Štěňátko malinké, kdepak se tu bereš?“

,,Oh můj bože,“ Jaehyun zakroutil nevěřícně hlavou. Nevěděl, co jiného na tohle, co právě slyšel a hlavně viděl, říct.

Naopak na další části pohledu; Jungwoo se pod zvláštní přezdívkou, kterou mu černovlásek právě dál, lehce začervenal a přemýšlel, zda to myslel v dobrém nebo špatném smyslu. Co když to řekl ve smyslu posměšné přezdívky, která ho tenkrát na střední pronásledovala každý den? Blonďáček ztuhl, protože si právě vzpomněl na člověka, který mu tuhle přezdívku ze srandy dal. Lucas. Jakmile se díky Lucasovi dostalo jeho nejhlubší tajemství napovrch a mezi ostatní studenty, nazval ho právě "štěnětem", protože podle něj za Doyoungem neustále běhal a snažil se získat si jeho pozornost - to všechno byla ale lež. Lucas si to vymyslel, aby z něj ostatní měli ještě větší srandu.

,,Štěňátko, haf-haf!“ černovlásek znovu pohladil chlapce po světlých vlasech, když si všiml, že blonďáčkův obličej posmutněl. ,,Tady jsou mé klíče! Přines!" vytáhl z kapsy od obleku karabinu s kovovým kroužkem a několika klíči a začal s ní mávat nad chlapcovou hlavou, jakoby po něm chtěl, aby si pro ně vyskočil. Jungwoo byl ale o pár centimetrů vyšší než Doyoung, a tak se bezproblémově natáhl rukou pro klíče, které od něj úspěšně získal. Černovlásek ho za správně vykonaný povel nezapomněl pochválit - a blonďáčkův obličej nabral opět nabral barvu čerstvě zralého rajčete. Jungwoo netušil, který z klíčů má použít, proto je předal Jaehyunovi a ten hned věděl, který z nich slouží k odemknutí hlavních dveří.

,,Chytni ho a pojď za mnou. Hodíme ho na gauč do obýváku,“ procedil skrze zuby Jaehyun. Už se upřímně těšil, až se toho nenapravitelného opilce za pár okamžiků zbaví. Starat se o Doyoungovy problémy bralo mladému muži spoustu sil a taky času, nestíhal kvůli němu svou práci a už jej nebavilo z ní tímto způsobem odbíhat. Vlastně, teď už se o něj nemusí vůbec starat, když má Jungwooa, ne? Nad svou myšlenku se musel až ďábelsky zasmát, ignoroval nechápající výraz blonďáčka, který momentálně podpíral černovláska a prozatím netušil, co si na něj Jaehyun tentokrát vymyslel, a odemkl luxusní dům před ním.