Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

18. kapitola

Jungwoo se v následujících dnech, které zbývaly do Vánoc, snažil svému šéfovi co nejvíc, aniž by to vypadalo podezřele, vyhýbat. Nedalo se popsat, jak se podle jejich poslední konverzace mladý blonďáček cítil. Nemohl být na něj naštvaný; to rozhodnutí padlo sice na něj, ale Jungwoo neměl tu pravomoc se s ním o tom hádat a přesvědčovat ho, aby si zvolil tu druhou možnost. Nezbylo mu ovšem ale nic jiného, než v tom pana Kima podpořit a na ty děti zkrátka nemyslet. 'Kdyby alespoň jednou udělal něco dobrého...' pomyslel si zklamaně a začal uvažovat nad tím, zda mezi nimi ty polibky a doteky vůbec něco hezkého znamenaly. Už je to pár dní od jejich prvního polibku - od té doby spolu sice začali trávit více času, ale nikdy si nestihli pořádně promluvit o tom, co jeden pro druhého znamenají a jestli chtějí tenhle vztah v budoucnu prohloubit. Nechodili spolu; Doyoung jej sem tam chytil za ruku nebo za pas, koupil mu oběd nebo mu dával letmé polibky na tvář či čelo. Jungwoo to nemohl považovat za opravdový vztah. Ne, dokud to spolu pořádně neproberou. Jenomže jak?

,,Už zase nedáváš pozor,“

,,Promiň, Haechanie. Zamyslel jsem se,“ omluvil se Jungwoo a zvedl se z postele, aby se posadil na její kraj a přitáhl si kolena až k hrudníku.

,,Nech mě hádat. Přemýšlel si o něm?“ zakřenil se na něj chlapec s červenými vlasy a nabídl mu pytlík s arašídovými křupkami. Blonďáček si poraženě odfrkl, jelikož jeho vševědoucí kolega měl zase pravdu a jednu křupku si vložil do úst. ,,Ehm, budu k tobě upřímný - teď to mezi vámi není úplně nejlepší, ale zase to není ztracený. Pořád máš šanci s ním být. Jen kdyby ten nafoukanec měl na tebe trochu víc času...“ poslední větu procedil s nechutí skrze zuby snažíce, aby to starší chlapec nezaslechl, ale k jeho smůle tomu mumlání blonďáček rozuměl až moc dobře.

,,Nech toho, ano?“  zamračil se Jungwoo, postavil se na nohy a rukou sáhl do otevřeného pytlíku s křupkami bera si tentokráte plnou hrst. ,,Nevím, co tady děláš, když tu Mark ani není,“

,,Hej! To bolelo... jsem tu přeci kvůli tobě, abych s tebou trávil čas! N-Není to kvůli tomu, že bych tu na M-Marka čekal,“

Jungwoo se musel chlapcovi zasmát. Vypadal tak vtipně, když špulil rty a nafouknuté tvářičky se mu červenaly do barvy granátového jablka. Vždycky měl chuť ho nějak provokovat, hrozně ho to bavilo a Donghyuckovy reakce byly k nezaplacení. Jeho smích se rozezníval celým bytem a utichl ve chvíli, kdy další hladový krk prošel vchodovými dveřmi a začal ze sebe svlékat teplé oblečení určené do zimního počasí. Haechan okamžitě vyběhl, jelikož zaslechl prasknutí dveří, a tak zůstal roztomilý blonďáček ve svém pokoji opět sám. S osamělým pocitem se svalil zpět na svou postel a zkontroloval telefon. Ve schránce neměl žádný email. Bylo to divné - většinou mu šéf posílá nějaké plány na nadcházející den, aby o tom věděl dopředu. Dnes nic; ani jedna zpráva nebo připomínka. 'Třeba na to zapomněl?' Jungwoo si nebyl touto domněnkou jistý, ale už nad tím dál nehodlal přemýšlet. Byl z nepovedeného dne unavený a spánek se zdál jako skvělá možnost, jak na ten nepříjemný rozhovor alespoň na pár hodin zapomenout.

,,Tak už příští týden! Těšíš se?“ dva mladí chlapci se nacházeli na pohovce - Mark seděl a zády se opíral o opěradlo, mezitím co Haechan si na jeho klíně hrál s Markovy černými a lehce kudrnatými vlasy, které mu rostly přes uši a už delší dobu potřebovaly o pár centimetrů trochu zkrátit.

,,Celkem jo,“ odpověděl jednoduše a usmál se na svého roztomilého přítele, který v jeho náruči vypadal jako přerostlé dítě. Rukama jej hladil po bocích a stehnech, sem tam mu věnoval polibek do vlasů a jen tak tak se držel, aby ho nepřemohla chuť Haechana láskou umačkat. Tak moc ho miloval; možná, že kdyby mu tenkrát srdce neřeklo, aby zkusil dát mladíkovi šanci vše vysvětlit, nemusel by tady teď s jeho láskou být a trávit s ním tyhle nádherné momenty. ,,ty se určitě těšíš, viď?“ oplatil mu otázku a přitáhl si červenajícího chlapce k sobě blíž, aby se mu přestal v klíně kroutit.