Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

26. kapitola

Blonďatý chlapec, oblečen do teplého svetru a modrých džín, si právě pročítal svou pracovní smlouvu, podepsanou krátce před začátkem listopadu. Bílý papír založený v deskách hypnotizoval už dobrých deset minut a stále přemýšlel nad jednou a tou samou věcí: má v práci u Kima Doyounga zůstat nebo z ní odejít?

'Co jen budu dělat?'

V tu chvíli, kdy si Jungwoo nevěděl rady, na dveře od kanceláře někdo zaklepal; do místnosti vešel černovlásek, s úhledně upravenou kravatou kolem krku a perfektně učesanými vlasy, které držely na stálém místě. Jungwoo bleskově schoval otevřenou smlouvu do zásuvky pod stolem a s hlasitě bijícím srdcem pohlédl na svého šéfa, který se na něj usmál. ,,Ahoj~“ pozdravil nadšeným hlasem a hned se rozešel ke svému příteli, který shrbeně seděl na pojízdném křesle. Chlapec jen tiše přikývl na mužův pozdrav; frustrovaný ze včerejšího dne, se neustále cítil jako opařený horkou vodou, tudíž vůbec nevnímal, co se kolem něj děje, a tak bylo pro staršího muže snadné si ho vysadit do klína a posadit se sním do většího křesla za pracovním stolem. ,,byl to jen jeden den a už jsem si myslel, že se ve svém baráku bez tebe zblázním,“ vylíčil mu pravdivě své pocity přidávaje k tomu lehký smích, ze kterého se pokaždé Jungwooovi podlamovaly kolena. Blonďáček se ale jen tak tak držel, aby něco neřekl; bylo to pro něj všechno tak složité, obzvlášť po té včerejší nečekané návštěvě, ze které nebyl zrovna dvakrát nadšený. Chtěl to všechno Doyoungovo říct; podělit se s ním o své problémy a zachránit jejich pěkně se rozvíjející vztah, ale strašně moc se bál. Bál se, že Taeyong opravdu ty fotografie zveřejní a kvůli tomu se celá Doyoungova - jistě tvrdě vypracovaná - kariéra během sekundy zničí.

'Nechci z téhle práce odejít. Mám tu Jaehyuna, Haechana a jeho.' pomyslel si blondýn a zuby nehty se snažil, aby se jeho slzy nedostaly na povrch.

,,Proč jsi včera bez rozloučení zavěsil? Víš, jak mi to bylo líto?“ vyčítal mu černovlásek. Nemyslel to nijak zle, jen chtěl dát chlapci najevo, že mu potom bylo smutno a hlavně to od něj nečekal. Vlastně, něco takového nečekal sám od sebe ani Jungwoo.

,,J-Já... ani nevím, prostě jsem asi byl už hodně unavený, promiň...“ vymyslel si rychle, aby alespoň něco řekl a odvrátil od Doyounga svou tvář.

Černovlásek byl zmatený. Zdálo se mu, že se Jungwoo chová poněkud jinak než obvykle. Nebyl to on; nejspíš se muselo něco stát, jinak by mu už dávno dal alespoň krátkou pusu nebo mu opětoval objetí, které mu Doyoung nepřestával dávat. ,,Co se děje? Pověz mi to,“ zeptal se a se strachem o blonďáčka, který jen více natočil hlavu na opačnou stranu, než se nacházel Doyoung, se musel zamračit, protože neměl ve zvyku, aby se mu nedostalo odpovědi. Nechtěl být na blonďáčka hrubý, proto se vším úsilím snažil, aby ještě chvíli dokázal ovládnout svou trpělivost a nezačal na to nevinné stvoření zvyšovat hlas.

,,Nic se neděje,“ zakroutil hlavou Jungwoo, aniž by se byť jen jednou na Doyounga podíval a z nervozity si skousl mezi zuby spodní ret.

Černovlásek si už nevěděl rady, jak v takové situaci jednat a kam až daleko může vůbec zajít. Jungwoo byl první, o koho se za posledních pět let začal opět zajímat, a tak se nebylo čemu divit, když si zkrátka nebyl jistý, jak to z chlapce nějakým něžným způsobem dostat. Chvíli o tom popřemýšlel, než ho nakonec něco napadlo. ,,Mně můžeš říct všechno, i kdyby mě to mělo naštvat. Chci si tě vyslechnout-“

,,Ale tohle prostě nemůžu říct, chápeš?!“ vyštěkl ze sebe blonďatý chlapec; v tu chvíli v něm hrklo a první slzy se rozkutálely po tvářích. Poté, co zahlédl Doyoungův překvapený výraz, jej polil pocit viny. Tohle přehnal. Vyskočil zahanbeně z mužova teplého sevření a pohotově se začal omlouvat. ,,T-To jsem nechtěl, omlouvám-“