Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

Epilog

,,Jsem moc ráda, že tě konečně vidím, zlatíčko moje!“ žena s krátkými, černými vlasy se jala obejmout svého syna, který ji po roce přijel navštívit do Gunpa. Rukama si přitáhla blondýnovo drobné tělo k sobě a natiskla se na něj tak moc, že pro chudáka Jungwooa bylo obtížné se v klidu nadechnout.

,,Matko, vždyť ho udusíš! Podívej se na něj,“ ke dveřím přišel i chlapcův otec a vší silou se snažil milující matku odtrhnout od jejich syna.

,,Jejda. Omlouvám se ti,“ zasmála se žena, když byla donucena odtáhnout se od chlapce a vzápětí mu hned začala rukama upravovat blonďaté kadeře; nehledě na to, jestli chlapcovi bylo pět, deset nebo dvacet let, nikdy je neměl upravené - vždycky mu trčely do všech možných stran.

,,Mami, to je dobré!“ vzpíral se blonďáček usmívaje se na svého otce, který jen nad přehnaným mateřským chováním jeho ženy kroutil pobaveně hlavou. ,,Chci vám někoho představit a- no tak, mami, to už stačí~!“

Doyoung, který celou dobu mlčky stál na prahu dveřích a vítání Jungwooovi malé rodiny pozoroval, si opět díky zázračnému blondýnovi uvědomil, jak důležité je mít někoho, ke komu se můžete vždycky vrátit. Černovlásek už sice o své rodiče přišel a jeho bratr permanentně pracoval v zahraničí, ale když teď dostal možnost poznat blonďáčkovi nejbližší, cítil se až neuvěřitelně poctěn, že někoho takového bude moct i on považovat za své blízké. Už teď nabýval dávno ztraceného pocitu, že tyto lidi bude moct brzy považovat za rodiče jako za své vlastní.

Když mu Jungwoo před pár dny oznámil, že byli pozváni k jeho rodičům na oběd, polil ho zvláštní pocit velkého strachu. Už je to nějakou dobu, co přišel o rodiče a když teď do jeho života přišel Jungwoo, si už nepamatoval, jak se s rodiči vůbec komunikuje. Cítil se kvůli tomu hrozně trapně a hlavně úplně nemožně, ale snažil se to před chlapcovou rodinou nedávat tolik najevo, aby to na něm nikdo nepoznal a on se s nimi mohl normálně a bez problémů seznámit jako normální, vyspělý člověk.

,,D-Dobrý den. Já jsem Kim Doyoung. Moc mě těší,“ ze zdvořilosti se hluboce staršímu páru uklonil. Otec a matka blonďatého chlapce se taktéž uklonili a i jemu se představili svými jmény.

Jungwoo je mezitím se spokojeným úsměvem pozoroval; konečně, po zhruba čtyřech měsících krásného a pevného vztahu s černovláskem, měl možnost představit ho svým milovaným rodičům. Pan a paní Kimovi byli moc hodný pár, který podporoval své děti úplně ve všem; a to i v případě, kdy se dozvěděli chlapcovu orientaci. Už od začátku střední školy si začali všímat, že děvčata v jeho škole jej vůbec nezajímají; byl takový stydlivý, ale před nimi se choval jako velké a roztomilé dítě; měli ho tak moc rádi a, popravdě, báli se dne, kdy si jednou někoho najde a odvede si ho Bůh-ví-jak daleko od nich.

,,Vítej u nás. Budeme si tykat, co ty na to?“ usmála se na Doyounga žena a nabídla mu svou ruku.

Černovlasý muž její ruku mile rád přijal a s nabídkou bezprostředně souhlasil.

-

,,A jak jste se vůbec seznámili?“

Otázka Jungwooova zvědavého tatínka se ozvala jídelní místností, ve které bylo dosud slyšet cinkání příborů o talíře. Po nečekané otázce se ale veškeré zvuky u jídelního stolu vytratily a mladý pár si mezi sebou vyměnil rychlý pohled plný nervozity a paniky. Předtím, než vůbec nastoupili do auta a vyjeli směr Gunpo, se na ničem takovém nedomlouvali - jeli sem s tím, že to zvládnou sami a když bude třeba, budou podle potřeby zkrátka improvizovat. Ale vyslovená otázka je úplně v konverzaci zastavila a oni nevěděli, jestli bylo vhodné jim říct, jak tobě skutečnosti bylo.