Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

32. kapitola

V práci bylo po dvou dnech volna, při kterém se slavil příchod nového roku, opět nepřetržitý frmol. Ředitel stavební firmy Kim Doyoung měl velké problémy stíhat všechnu svou práci tak, aby měl alepsoň ty nejpodstatnější povinnosti hotové za celé dopoledne. Naštěstí měl na sto procent zapřáhlého blonďatého chlapce, jenž mu byl neustále na blízku, tudíž mu byl bez přestávky nápomocen vykonat to, s čím by se černovlasý muž akorát zdržoval a nabíral kvůli tomu velké časové zpoždění. Byl skutečně vděčný za to, že tam někoho má - obzvlášť, když to byl jeho nejmilejší Kim Jungwoo.

,,Tohle dones Jaehyunovi. On už bude vědět co s tím udělat a potom ho zase přines mně zpátky,“ dával zaneprázdněný černovlásek instrukce svému osobnímu asistentovi, který na vše přikývl a už už se chystal odejít z Doyoungovy kanceláře splnit jeho požadavek, ale na poslední chvíli jej stihl muž v precizním obleku ještě na minutku zastavit. ,,a nezdržuj se, jasný?“ pohrozil chlapci a rukou mu pečlivě učesal blonďaté, vrabčí hnízdo na hlavě, které mu trčelo snad do všech světových stran. Jungwoo se blaženě usmál, jelikož mu připadalo vždy opravdu roztomilé, když se o něj jeho hyung staral; nezapomněl na šéfova slova kývnout a během minuty se přemístil do výtahu, se kterým sjel do třetího patra na, dá se říct, Jaehyunovo pracoviště, kde se také nacházela jeho kancelář a další pracovny pro designové týmy.

Jungwoo zde byl již po několikáté, neměl tedy problém s nalezením kanceláře jeho dobrého a dlouholetého přítele, na kterého v poslední době dost často zapomínal. (Trávil čas především s Doyoungem.) Zaklepal na dveře a po vyzvání ke vstupu vešel dovnitř.

,,Ahoj, Jungwoo!“ blondýn byl hned pozdraven nadšeným tónem hlasu muže, který seděl u své pracovní desky a v notebooku pracoval na designu pro nové zákazníky. ,,Pojď se posadit,“

,,Jsem tu jen na skok,“ vysvětlil lehce zklamaně Jungwoo, jenž se nyní cítil provinile, protože se s Jaehyunem dlouho neviděli a když má konečně příležitost ho alepsoň jít zase pozdravit, musí - na Doyoungovu žádost - opět jít, aby se vrátil za svým šéfem co nejrychleji a bez zpoždění. Ani si nepamatoval, kdy se se svým oblíbeným hyungem naposledy někde sešel; Jaehyun se nijak výrazně nezměnil - ovšem až na jeho vlasy, které momentálně nesly tmavě modrou barvu.

,,To je škoda. Téměř měsíc tě nevidím; nevím, co nové se ve tvém životě děje a jak se vůbec máš,“ posmutněl modrovlasý muž a na jeho tváři nepřestával hrát potutelným úsměv, ze kterého neměl Jungwoo zrovna kladné pocity. 'Určitě se zajímá o to, jak se to mezi mnou a Doyoungem vyvíjí.' Bylo mu to hned jasné, když spatřil Jaehyunovo pozvednutí obočím a jasně říkají pohled: "chci slyšet vše a nevynechej jediný detail". Po chvilce byl blonďáček doslova bombardován otázkami na jejich vztah.

,,Musím opravdu už jít! S-Slíbil jsem to,“

,,Huh? To jsi slíbili? Doyoungovi, že?“ šklebil se dál Jaehyun nepřestávaje chudáka blonďatého chlapce provokovat.

,,J-Jo! A teď mě omluv, máme hodně práce,“ zamával mu na rozloučenou Jungwoo a co nejrychleji se vytratil z mužova pracoviště.

Jaehyun nad zvláštním způsobem tak přehnané reakce zakroutil hlavou; blondýn prostě lhát neuměl. Jeho duše byla natolik čistá, že v ní z dálky dokázal číst i Jaehyun. Poznal tu radost v očích; jistě se na černovláska těšil, a proto se tu nechtěl dál zdržovat. Byl ale neskutečně šťastný, že se díky obyčejnému, nevinnému klukovi Doyoung změnil. Ze začátku tomu moc velké naděje nedával, ale jak šel čas, ukázalo se, že tenhle blonďáček to dokázal; dokázal něco, co nikdo jiný před ním dokázat nemohl - a to je něco výjimečného.