Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

4. kapitola

Pan Kim Doyoung přišel krátce po sedmé hodině. V hale ho Lee Donghyuck přivítal svým otravným smějícím se ksichtem, který mu již dva roky, co tu mladík začal pracovat, lezl na nervy. Ihned ho zaměstnal nějakým zbytečným úkolem, aby se ho na chvíli zbavil a mohl předat práci vrátného na pár hodin někomu jinému. Už od včerejšího dne věděl komu. Chtěl svého nového asistenta trochu vyzkoušet a vidět ho, jak si poradí s častými návštěvami v jeho kanceláři. Na recepci proto vyvěsil malou ceduli s uvítacím nápisem a telefonním číslem, na které mají hosté volat, protože vrátný má momentálně jiné starosti. Spokojeně se ušklíbl nad visícím pokynem pro civilisty a rozhodl se jít podívat, jak si úplně první asistent v jeho životě vede.

Výtahem se dostal do sedmého patra a línými kroky se vydal do protější místnosti. Kim Jungwoo tam v tuhle chvíli má za úkol nastudovat si jeho osobní harmonogram, který jeho šéf - pan Kim - musí v ten den dodržet a nic nesmí vynechat. Neobtěžoval se zaklepat na dveře své tehdejší kanceláře (patřila nyní jeho asistentovi a on se přestěhoval do nově zařízené kanceláře v levém křídle sedmého patra) a vešel do místnosti. U obrazovky stolního počítače zahlédl hlavu s blonďatými vlasy, která se rychlostí blesku vymrštila nahoru a hned začala sebou kývat nahoru a dolu.

,,D-Dobré ráno!" ozval se jemný, koktavý hlas.

,,Hmm," černovlasý muž pouze přikývl, čímž se mu perfektně podařilo projevit nezájem vůči milému jednání a šel se podívat, co jeho asistent provádí. Zkontroloval, že na počítači nepracuje na něčem, čeho si nemá během směny vůbec všímat a kliknutím myši se vrátil na předchozí stránku, kde byl naplánovaný rozvrh celého dne. ,,Přijďte potom za mnou, až dorazí paní Parková. Měla by tu být okolo osmé... A prosím, přiveďte ji s sebou, mám tam nově udělané i posezení. To abychom nemuseli pořád chodit do zasedačky," pomyslel na koženou černou sedačku střední velikosti, před kterou stál malý konferenční stoleček. Včera si do svého nového útočiště nechal přivézt tento nábytek, neb už ho nebavilo chodit pořád do zasedací místnosti, která byla určená pro mnohem důležitější věci. ,,Mezitím, vy budete ve skladu v prvním patře a uložíte tam všechny označené desky," přešel ke skříňce a blonďáčkovi vysvětlil, jak pozná vybrané desky, které mají na sobě bílý pásek s čárovým kódem. ,,Jsou to všechny staré kupní smlouvy. Neměl jsem čas se jich zbavit, ale vy je donesete do archivu, ten je seřazen podle dat, tak se tím nezapomeňte řídit," dokončil a obrátil se k Jungwooovi, jenž se zvědavým pohledem v očích svíral červenou složku bez jakéhokoliv nápisu. Doyoung mu složku okamžitě vytrhl z rukou, přikázal mu, ať jde raději zkontrolovat mailovou schránku a s červenou složkou se vytratil za dveře.

Jungwoo zůstal sám v kanceláři stát, jako kdyby ho právě někdo polil vařící vodou. Oči měl zabodnuté do zabouchnutých dveří a jen se modlil, aby se ty dveře už znovu neotevřely. S nehezkým pocitem viny, která se tísnila do jeho svědomí kvůli něčemu, co správně neměl udělat nebo na co spíš neměl sahat, se usadil do křesla a napil se vody z láhve, kterou si koupil z automatu v přízemí. Bylo příjemné se trochu zchladit, zvláště potom, co se k vám váš šéf chová s přístupem jako k nějakému budiž k ničemu. Jungwoo byl hodně úzkostlivý, už dávno byl na to zvyklý, ale teď, jako by se to všechno vrátilo. Cítil úzkost všude kolem sebe, dělala se mu husí kůže a jeho srdeční tep se zrychloval s každou další minutou. Začala ho z toho všeho bolet hlava. Svět kolem něj se motal do kolečka, proto zavřel oči a pokusil se uklidnit hlubokými nádechy a dlouhými výdechy.

,,Klid. Tuhle práci potřebuješ," mluvil k sobě konejšivým hlasem. ,,Přece nemůže být takhle chladnokrevný už navždy, ne?"

-