Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

20. kapitola

,,Jungwoo se o sebe dokáže postarat sám. Věř mi trochu,“ už po několikáté během několika uběhlých minut se Mark zoufale snažil svého dětinského přítele přesvědčit, že se nemusí o blonďáčka, uklízejícího poklidně v jejich bytě, vracet, protože je už dostatečně dospělý na to, aby se zvládl o sebe dva týdny postarat sám. Zrovna stáli na nádraží a čekali, až jim dorazí na nástupiště další spoj, jelikož vlak v devět hodin nestihli, a tak museli počkat hodinu na další.

,,Já ti věřím, hyung!“ ujistil jej popravdě Donghyuck sedaje si na odpočívadlo před informační tabulkou s odjezdy a příjezdy vlaků. ,,Jen jsem naštvaný, protože si na něj náš šéf nemohl udělat čas a Jungwoo-hyung si určitě přál s ním alespoň na chvíli být,“ založil si ruce na prsa a s výdechem sklopil hlavu k zemi.

,,Oh,“ Markovi se ulevilo. Chvíli se totiž bál, že mu každou chvíli Haechan sdělí, že se nikam nejede, protože se chce vrátit k blondýnovi do Yongsanu, aby mu o vánoční svátky dělali společnost oni dva. Sice svému spolubydlícímu slíbil, že to Hyuckovi neprozradí, ale jak to má dál vydržet, když Haechan mluví pořád dokola o jednom a tom samém a čím déle to tajemství v sobě držel, tím silnější bylo nutkání tento slib porušit a říct jeho příteli pravdu. 'Kašlu na to. Hyuckie bude mít čisté svědomí a já zase klid,',,Haechane, Jungwoo-hyung sám nebude. Pan Kim ho pozval na další večeři, protože s ním chce strávit Štědrý den,“ usmál se na něj a chytl jeho ruce do dlaní, aby je alespoň trošku zahřál. Měl je úplně ledové a to jeho trdlo nemělo nasazené rukavice.

,,Cože? A to mi říkáš až teď?“

,,Promiň. Hyung to tak chtěl, protože se bál, že začneš šílet a... oba víme, jaký jsi,“ snažil se jej Mark zklidnit, ale při pohledu na ty nafouknuté tváře hned věděl, že to je už dávno nesplnitelný úkol.

,,Pff, já nešílím. Jsem úplně v klidu!“ rozmáchl se rukama kolem sebe a nevědomky jimi uhodil přítomnou paní, která seděla o sedadlo dále. Mark pohotově zakročil, nebohé dámě s kožichem kolem krku se začal omlouvat za chování svého přítele a raději ztrapněného Haechana odtáhl o několik metrů dál, kde nesedělo příliš mnoho návštěvníků. Červenovlasý chlapec se omluvil za svou přehnanou reakci, kterou před chvílí v hale předvedl a Mark jen nad tím mávl rukou, jelikož už to nechtěl dál rozebírat.

,,Ale teď vážně. Mně je jasné, že bys něco udělal... Co by to bylo?“

Hyuck se zhluboka nadechl. ,,Šel bych si asi za panem Kimem a promluvil si s ním. Mám z něj fakt strach, protože je doopravdy příšerný a nechci, aby hyungovi ublížil. Jungwoo-hyung a pan Kim jsou úplně odlišné osoby. Bojím se, že to nedopadne dobře, tak bych ho nejspíš šel varovat, aby našemu štěňátku neublížil,“ podíval se jiným směrem, než se nacházely Markovy oči. Dělal to pro blonďáčkovo dobro, protože mu na něm záleželo. Ovšem, nemohl být na druhou stranu víc šťastný, když si všiml, jak je Jungwoo v posledních dnech takový zářivější a dokonce se i víc usmívá.

Mark jen zakroutil hlavou, povzdechl si a červenovlasého chlapce si přitáhl do malého obětí. ,,Jsi milý, Hyuckie. Ale myslím si, že to není potřeba. Oni si poradí, stejně, jako jsme si poradili my dva,“ přirovnal celou situaci na sebe samé a Haechan se od něj odtáhl dívaje se dojatým pohledem do hnedovláskových očí.

,,T-Ty vždycky víš, jak mě dostat. U-Uh,“ zachechtal se nervózně roztomilým smíškem, jenž Mark tolik zbožňoval, protože se mu vždycky tak rozkošně zvýraznily jeho baculaté tvářičky. Natáhl k nim ruku a prsty za ně zatahal jako každá babička, když vidí po dlouhé době svá povyrostlá vnoučata. Za takové gesto si od Donghyucka vysloužil bouchnutí do ramene maličkými pěstičkami, díky čemuž necítil téměř žádnou bolest - spíš takové menší šťouchnutí. ,,nech toho! Taky mám nějakou tu sílu, víš?“ našpulil rty a obočí semkl k sobě.