Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

25. kapitola

,,...vezmeš si mě?”

Hyuckovi se zamlžilo před očima. Do očí se mu rychlým proudem valil potok slaných slz, na které ani neměl dostatek síly je, přes tu potřebu začít brečet, zadržet. Velké, skleněné koule se mu valily přes víčka, odkud putovaly přes chlapcovy horké tváře až na bradu, kde skapaly na bavlněné povlečení, na němž Donghyuck strnule seděl. ,,My-Myslíš to vážně?“ zeptal se opatrně, překvapen Markovou otázkou, slabým hláskem, aby ze sebe nechtěně nevydal ani jedno probouzející se vzlyknutí.

,,Ano...“ zakýval bez zaváhání hlavou Mark, vystrašený k smrti, když spatřil chlapcovy slzy padající rovnou na postel. ,,je to moc brzo, promiň, ale já to myslím smrtelně vážně. Takhle jistý jsem si v životě nikdy nebyl, Donghyuckie. Miluju tě,“ opakoval svá slova dívaje se do skleněných očí mladšího chlapce. Při pohledu na Hyuckovy valící se slzy, se bál znát chlapcovu odpověď. Srdce mu říkalo už posledních pár dní, že nápad koupit ten prsten byl jeho nejlepší nápad v životě. Už týden před Vánocemi ho to napadlo, když pobíhal jedno odpoledne v obchoďáku a marně se snažil najít perfektního dárek pro svého milovaného Donghyucka; moc si přál, aby jejich první Vánoce byly něčím výjimečné a ve chvíli, kdy prošel kolem zlatnictví, jej to napadlo - Haechan byl sluníčkem v jeho životě; cítil, že má potřebu vidět chlapcův úsměv a oči každý den, dokud to nebude ten definitivně poslední.

V lůžkovém pokoji pro hosty bylo ticho, dokud se jej nerozhodl přerušit Haechan svým ztlumeným hlasem. ,,...to je tak hrozně zvláštní, že tohle prožívám už v devatenácti,“ koutky rtů mu vyběhly nahoru do polovičního úsměvu, když přemýšlel nad tím, kolik toho vlastně ještě chce zažít, než jeho věk přesáhne dvacítku. Opravdu mu bylo teprve devatenáct let; příští rok v červnu bude mít své druhé kulatiny a nepředstavoval si, že by byl s někým už zasnoubený a slíbený někomu, koho z celého srdce doopravdy tak miluje. Nevěděl, jak odpovědět - na jednu stranu, byla to skutečně krásná představa (být s Markem už navždy) a z té druhé strany, zdálo se mu to brzy, ale neměl sílu říct "ne"; zvláště ne, když zahlédl Markovu sklopenou hlavu se smutným pohledem k zemi.

,,T-Takže to znamená... promiň. Neměl jsem se ptát,“ se zvednutím těla chtěl odejít co nejrychleji pryč, ale Hyuck se jej s dalšími slovy snažil okamžitě zastavit.

,,Já ti ale neodpověděl!“ vstal pohotově z postele, rukávem utřel slzy s tváře a zezadu objal Marka kolem pasu, čímž hnědovlaska v dalších krocích zastavil. ,,Nenechal jsi mě odpovědět na tvou otázku...“ mumlal do bavlněného svetru modré barvy, do kterého si zabořil obličej a snažil se zabránit dalšímu potoku slz, který se už chystal překročit oční víčka.

Mark se otočil k Haechanovi a jeho uplakaný obličej vzal do svých dlaní. ,,C-Co mi odpovíš?“ zeptal se žádostivě a se smutným pohledem přejel červenovláskovi po ubrečených a a přesto tak nádherných, buclatých tvářičkách oběma palci.

,,A-Ano...“ odpověděl konečně Lee Donghyuck, jakmile ho Markovy prsty uchopily pod bradou a obličejem se přibližoval blíž, dokud se mezi nimi nevytvořila centimetrová mezera. ,,Chci si tě vzít, protože to cítím úplně stejně, hyung,“

Dva mladí chlapci spojily rty k sobě, natisknutí tělo na tělo si o Štědrý den slíbili společnou budoucnost a mezi několika polibky si neustále dokola říkali, jak moc toho druhého milují. Mark chytil chlapce za pas a s něžností pokládal svou lásku do měkkých a úhledně složených peřin, na kterých se Donghyuck cítil jako v oblacích na modrých nebesích vysoko nad nimi. Mladší chlapec se v posteli ihned uvolnil a dál oplácel stupňující se vášnivost líbání Markových rtů, které chutnaly jako tmavě červené višně dozrávajících na ovocných stromech. Starší z páru si přivlastňoval rty, které nyní považoval jenom a pouze za své (i když ty už si přivlastnil od úplného začátku) a dlaní jej hladil po těch nádherných stehnech, které ho už kolikrát dokázaly dohánět k šílenství - a to mu na to stačil jen jeden pohled - a způsob, kterým ho hladil, vytvářel po Hyuckově zlatavé pokožce husí kůži, jakmile se ho hnědovlasý chlapec jen opravdu zlehka dotkl. Mark se snažil být celou dobu něžný, i když to v téhle výjimečné chvíli bylo pro něj velice těžké se ovládat - pohled na jeho Donghyucka, s červenými rty, značně napuchlými rty a polootevřenými oči, by vzrušil každého; ovšem, to by absolutně nikomu nedovolil, protože v tomto stavu, kdy je úplně k sežrání a navíc tak sexy, ho mohl vidět jedině on. Tiché vzdychání, způsobené dotyky na Haechanově hebké pokožce, se ozývalo celým pokojem, dveře byli zamčené a jediné světlo v místnosti bylo od blikajících světýlek pověšených na bílé zácloně v okně. Rodina seděla dole v přízemí s pohledy utkvělými na běžící televizi, tudíž nemohli vůbec tušit, k čemu se nahoře v prvním patře mezi chlapci schyluje.