Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

34. kapitola

Před pěti dny

,,Nezapomeň, že to není rande. Musíš si vzít na sebe něco obyčejného. Nesmí to být moc formální-“ Hyuck létal z jedné strany pokoje na druhou a podával blonďatému chlapci vybrané oblečení podle vkusu, jež by si mohl dnes večer na sebe obléknout. Jungwoo seděl mlčky na kraji postele; považoval se za svědka velké spoustě bordelu v jeho vlastním pokoji, který si dovolil způsobit Lee Donghyuck. Zhruba před hodinou mu mladší chlapec nabídl, že mu pomůže s výběrem vhodného oblečení na schůzku s černovlasým mužem; jenomže nyní svého rozhodnutí litoval - Haechan vytáhl všechny věci ze skříní a policí nehledě na pořádnost, jenž si Jungwoo ve svém pokoji hýčkal už odjakživa.

,,Myslím, že bys měl-“

,,Klídek, hyung. Mám to pod kontrolou... moment, co je tohle?“ chlapec se ve svých záměrech pozastavil, když se mu do ruky dostalo dlouhé triko s nápisem 'Snoopy'. ,,Vem si ho na sebe! Chci tě v něm vidět!“

,,T-Teď?“ panikařil vyděšený blonďáček.

,,Jo, teď! A k tomu si vezmi tyhle džíny,“ přikázal mu Haechan a Jungwoo - jelikož mu nic jiného nezbývalo - si triko a modré, v kolenou potrhané džíny od Hyucka převzal. Červenovlásek se naštěstí otočil, za což mu byl v tu chvíli Jungwoo vděčný a tím pádem se mohl v klidu převléknout do vybraných kusů. Pro představu, jak zhruba triko vypadalo - bylo černé s krátkým rukávem a na úrovni prsou vyčníval malý, kreslený pejsek Snoopy, který byl oblíbeným charakterem blonďatého chlapce už od dětství. Po obléknutí trika i džínů se otočil a dovolil Haechanovi otočit se jeho směrem. Mladší chlapec se na něj podíval a spokojeně se usmál. ,,Sakra, v tomhle tě Doyoung úplně..." po pár slovech si uvědomil, co vůbec chce říct, a tak kvůli ochraně svého zdraví nahodil nevinný úsměv a dělal, jakože se před chvílí nechystal říci něco úchylného. Nemohl si pomoct - chlapec vypadal neskutečně rozkošně a byl přímo k sežrání; Doyoungovi se jistě bude líbit.

Jungwoo kvůli své čisté duši přestal raději myslet na to, jak by Hyuck pokračoval, kdyby sám sebe nezastavil, a šel si učesat vlasy, aby je měl pěkně upravené a ne rozcuchané. Doyoung jej dnes odpoledne pozval na prohlídku do budovy pro nový dětský domov, na němž nedávno začala stavba a bylo rozhodnuto, že ho na starost dostane právě černovlásek. Jelikož se ale v dětech ještě moc nevyznal, vždycky se před jakýmkoliv rozhodnutím chodil ptát Jungwooa, jak by si to on představoval. Blondýn byl potěšený, že se na té stavbě mohl podělit o své představy, jak by zhruba domov pro děti vypadal; Doyoung mu v tom dával volnou ruku a co si Jungwoo představil, tak Doyoung se to podle toho snažil bez sebemenšího rozdílu vyplnit.

,,Hyung? Někdo tady už na tebe čeká,“ do pokoje vletěl bez klepání Mark a při spatření roztomilého outfitu chlapce musel vesele zapískat radostí - Jungwoovi to opravdu slušelo!

'Doyoung-hyung...' napadlo okamžitě Jungwooa a bez váhání se rozešel ke vchodovým dveřím; ještě před otevřením se zkontroloval v zrcadle na chodbě a když uznal, že vypadá docela dobře a všechny úpravy byly dostatečné, otevřel hlavní dveře a jeho oči se setkaly s přívětivým pohledem černých očí patřící staršímu muži.

,,Ahoj, Jungwoo...“ pozdravil Doyoung přibližuje se malými krůčky k neuvěřitelně rozkošnému štěňátku s blonďatou čupřinou na hlavě. ,,moc ti to sluší,“ věnoval mu vřelý úsměv a blondýna si přitáhl do objetí vtiskaje mu do vlasů sladký polibek na přivítanou.

,,Hyung,“ vydechl blaženě Jungwoo a užíval si přítomnost svého přítele, který byl dneska zvláště přítulný. Po velkém objetí se od sebe odtáhli dívaje se do očí toho druhého. Tomu nutkání neodolal ani jeden z nich - spojili své rty v jedno. Jungwooovy ruce si opět našly cestu kolem mužova krku a do polibku spokojeně zavzdychal, když jej Doyoung začal masírujícími pohyby hladil po zádech, přičemž si párkrát dovolil sjet i níže a zmáčknout chlapcův pevný zadeček. Po nepříjemném zážitku, kdy se spolu poprvé na něčem neshodli, ale vzápětí si vše ujasnili, měli k sobě opět o něco blíž než předtím. Zažili spolu za tak krátkou dobu už v podstatě dost nepříjemností, ale vždy je dokázali spolu vyřešit - bylo to znamení, že ti dva k sobě skutečně patří a že důležitější bylo to, že mají stále jeden druhého.