Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

23. kapitola

,,Vždycky mě ten konec rozbrečí... Je to t-tak hezky udělané,“ popotáhl nosem už nějakou dobu rozbrečený blonďáček a pořádně se vysmrkal do papírového kapesníku, aby byl schopný později normálně mluvit.

,,To rozhodně. Hlavně se mi líbí ten nápad,“ pokýval hlavou Doyoung, sedící vedle brečícího chlapce. Rukou mu krouživými pohyby přejížděl po zádech, aby jej zklidnil a zpod konferenčního stolku podával Jungwooovi další kapesníky, když bylo potřeba. Mladík nepřestával popotahovat a do kapesníků neustále mumlal, jak si nepřeje, aby se něco takového stalo jim v životě; byl by nešťastný a bál se, že by se spolu jeho vinou už nikdy znovu nepotkali. Tohle tvrzení lámalo Doyoungovi srdce, nechtěl, aby si jeho láska začala házet vinu na sebe. ,,Jungwoo,“ černovlásek toho měl dost, a tak se rozhodl k blonďáčkovi promluvit s vážným hlasem. ,,je to jen film, ještě k tomu animovaný, takže se vůbec neboj, že by se něco takového stalo a jestli - nedej Bože - jo, tak udělám všechno pro to, abys to ty přežil,“

Jungwoo se s uslzenou tváří podíval na černovlasého muže tázavým pohledem, jestli to myslí vážně. ,,A-Ale život bez tebe... to byl nebyl život,“ sklopil pohled na svůj klín, jelikož se jeho tváře rozhodly opět zbarvit do červena a on se pokaždé v tomto stavu příšerně před Doyoungem styděl.

,,Hmm, v tom případě-“ muž se nahnul k chlapci, mezi ukazováček a palec uchopil jemným stiskem chlapcovu bradu a lehkým pohybem ji nadzvedl tak, že se jejich pohledy opět střetly. ,,-pokud bych šel do pekla, stáhl bych tě s sebou a navždy tě tam se mnou uvěznil,“ promluvil ze srdce smrtelně vážně, aby dodal na důraz svých slov a přesvědčil tak překvapeného Jungwoooa o jeho tvrzením.

,,To-To bys udělal?“ divil se mladší chlapec.

,,Ne, protože ty patříš do nebe, zlatíčko,“ mrkl na něj jedním okem černovlásek přitahuje si chlapce na klín, do kterého se poslušně stydlivý chlapec, i přes všechny své vnitřní protesty, posadil a uvelebil se do příjemné pozice - ruce si položil kolem Doyoungova krku a nohy obtáhl kolem pasu. V takové pozici si byli snad ještě blíž než kdykoli předtím.

,,Kvůli tobě by to ale stálo za to udělat něco špatného a pak se dostat do pekla,“ řekl polohlasem dívaje se do černovláskových potemnělých očí. 'Co jsem to právě řekl?' Blonďáček by sám do sebe nikdy v životě neřekl, že v sobě najde tak velkou kuráž, aby se mu povedlo vyslovit něco tak odvážného; s flirtováním neměl ani žádné zkušenosti, jelikož se do někoho jiného, než byl Doyoung, dřív nezamiloval a na střední škole bylo pro něj extrémně těžké se k němu byť jen přiblížit natož s n vůbec promluvit. A teď tady seděl; na jeho klíně, s rukama kolem krku a překvapeným pohledem v očích, který si vzájemně věnovali.

,,Oh, až takhle daleko bys kvůli mně zašel?“ ušklíbl se s pozvednutým obočím černovlásek přesunuje dlaně z mladíkova pasu na boky, které ve svých dlaní jemně, ale přesto s pevným stiskem, promnul způsobuje tím Jungwooovi nečekané zalapání po dechu. Chlapcově roztomilé reakci se jen tiše zasmál a usoudil, že toho škádlení bylo pro dnešek už opravdu dost; mají na další kroky ve vztahu tolik času, kolik jen budou potřebovat a klidně se můžou posunout o další level až zítra. ,,Nejsi unavený, Jungwoo?“ optal se starostlivě Doyoung.

Blondýn se po takové otázce začervenal a lehce pokýval hlavou nahoru a dolu, než se rozhodl šeptem přiznat. ,,Trošku,“

,,Tak půjdeme spát, ne? Vybereme ti nějaké oblečení a pak se můžeš jít do koupelny umýt a vyčistit u zuby,“ jako správný přítel navrhl gentlemansky blonďáčkovi líbaje ho krátce na čelo hned potom, co s návrhem Jungwoo souhlasil. Odebrali se společně do Doyoungovy prostorné šatny v prvním patře, ve které hned po vstupu do ní spadla Jungwooovi brada skoro až na zem. Tolik poliček s hromadami oblečení nikdy nespatřil; ani v obchodech nic takového nebylo. Doyoung byl opravdu hodně bohatý a mladému a nezkušenému chlapci tenhle očividný fakt docházel až teď. ,,Vyber si, cokoliv se ti bude líbit. V předposledních dveřích nalevo najdeš koupelnu, takže se tam můžeš převléknout. Já půjdu do ložnice, ta víš, kde je. Počkám tam na tebe,“ podával černovlásek instrukce mezitím, co se Jungwoo stále s udiveným výrazem díval na poskládané komínky úhledně vyžehlených košilí, všelijaké kravaty s různými vzory a pověšená, drahá saka na háčcích ve skříni. Doyoung s posledním kývnutím hlavou odešel a Jungwoo přešel ke skříni, ze které vytáhl nějaké volné tepláky a v další našel triko s dlouhým rukávem. Spokojený s výběrem se přesunul podle černovláskových instrukcích do předposledních dveří na chodbě, kde našel příjemně voňavou koupelnu. Zavřel za sebou dveře, kusy oblečení si odložil vedle na prádelní koš a dal si opravdu rychlou, teplou sprchu na zklidnění, která jeho tělo příjemně uvolnila. Sprchový gel, který si půjčil a umyl s ním celé tělo, mu připomínal vůni Doyoungova. Musel se sám pro sebe usmát, když nyní i on voněl tak nádherně a neodolatelně jako jeho šéf.