Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

29. kapitola

,,Oh můj bože! Štěňátko~!“ Donghyuck se štěstím bez sebe culil na malého psíka a nechal si od něj olízat tváře a nos.

,,Uhm, hyung?“ Mark se jako k zemi přilepený díval na Haechana a jakési mrňavé, chlupaté stvoření, o kterém si byl jistý, že tu ještě před týdnem nebylo. ,,Co to má být?“

,,Heheh, koupil mi ho Doyoung-hyung,“ usmál se blonďáček sleduje červenovlasého chlapce, jak si vesele hraje s válícím se pejskem na koberci v obývacím pokoji. ,,takové dárky se neodmítají a hyung říkal, že u mě prý bude šťastnější,“ vzal alepsoň do rukou pár tašek, které si s sebou z Busanu dva chlapci přivezli a zavřel za Markem dveře, jakmile se s velkým kufrem nacpal dovnitř.

,,Tss, Hyuck si jen tak odejde za pejskem a mě tu s tím těžkým kufrem nechá samotného,“ zamumlal si pod nosem tak, aby to byl schopný zaslechnout pouze Jungwoo - ten se jeho slovům zachechtal a řekl Markovi, ať ten kufr zatím nechá v předsíňce opřený o skříň a vybalí si ho až později, kdy na to bude mít čas a klid. Navíc si určitě plánovali po dlouhé cestě odpočinout (hlavně Mark, Haechan měl očividně energii stále na 100%) a nebylo tedy divu, když se starší z páru svalil zaslouženě na gauč a se spokojeným výdechem řekl: ,,všude dobře, doma nejlíp,“

,,A už jste ho pojmenovali?“ optal se zvědavě Hyuck Jungwooa, jenž si sedl do křesla vedle gauče a sledoval nejmladšího chlapce, jak si neustále hraje na koberci s novým kamarádem.

Blonďáček zakroutil hlavou. ,,Ještě ne. Až půjdeme společně na procházku, tak bych se mohl zeptat. Nechci ho pojmenovat bez něj,“ usmál se a vzal si od Haechana svého pejska, kterého zřejmě hra s chlapcem už nebavila a zdálo se, že už se cítilo dokonce unavené. Štěňátka, jak jsou ještě malinká a rostou, většinou na tlapkách moc dlouho nevydrží a třeba i po půl hodině jsou vyčerpaná a chce se jim spát; Jungwoo tohle hned vše zjistil, když si ho dnes ráno přivezl domů - celou dobu, kdy jeli v černovláskově autě, malý bígl spinkal; byla to tím pádem klidná jízda bez nějaké nepříjemné nevolnosti a následného zvracení, když přišla nějaká ostrá zatáčka. Jungwoo jej měl celou dobu na klíně a ani jednou nezakňučelo.

,,Hyung, mám otázku...“ posadil se Haechan na kraj gauče, na kterém ještě zbylo trochu prostoru a podíval se na blondýna, který se na něj usmál a přikývl, aby mohl mladší pokračovat. ,,...přijde dnes Doyoung nebo tu budeme jen my tři?“

Mark si pro sebe povzdechl; přesně o tomhle se bavili ve vlaku, když byli zhruba v půli cesty do Seoulu a celou dobu toto téma mezi sebou řešili, jelikož jim bylo jasné, že Jungwoo by s Doyoungem chtěl být, ale už dávno jim slíbil, že se Silvestr bude trávit tady - u nich bytě. S Haechanem hádali, jestli Jungwoo svého přítele pozval nebo právě kvůli nim se rozhodl ten Silvestr s ním netrávit, aby mohl být se svými kamarády, kterým to slíbil už před třemi týdny ještě před Vánocemi. Nedalo mu to a se zavřenýma očima poslouchal blonďáčkovu odpověď, jenž z něj po chvíli ticha vypadla.

,,On tady nebude... ptal se mě, ale já... já nevěděl, jestli byste ho tady chtěli...“ mluvil tišším hlasem, jakoby se snad bál, že jej za tu odpověď čeká velký trest a nervózně si začal hrát s prsty, když poté stydlivě sklopil pohled k zemi. To, co právě řekl, byla pravda - on se skutečně bál, že by tu Doyounga nechtěli. Kvůli čemu? Hlavním důvodem nebyl ani zdaleka Mark; byl to spíš Donghyuck, jenž neměl jejich šéfa, Kima Doyounga, příliš v lásce a neustále si mumlal pod nosem, jak se bojí byť jen jednoho pohledu nebo jak nebere jeho jednání zcela vážně. Mladý asistent tedy musel Doyoungovu návštěvu slušně odmítnout; neřekl mu ale proč.

,,Já ho chci poznat. Nebyl bych proti,“ rozhodl se ozvat Mark a polekal tak nejen bojácného blonďáčka, ale i červenovláska, který pohodlně seděl hned vedle něj. ,,ale tady méďovi by to vadilo,“