Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

17. kapitola

Vánoční čas se pomalu blížil; na pouličních lampách viseli nasvícené ozdoby, všechny jehličnaté stromky podél chodníků na okrasu měly na větvích barevná světélka a z šedivé oblohy padal téměř každý den měkký a čistě bílý sníh. Malé děti pobíhali v parcích, stavěli z napadaného sněhu sněhuláky nebo se mezi sebou ze srandy koulovali. Ptáci, zejména vrány, havrani, sýkorky nebo i drozdi, zpívali nad zasněženým městem své písničky a občas bylo možné zahlédnout páreček či menší hejno hrdliček, jak na zameteném chodníku sbírají popadané zbytky jídla. Zimní období v Jižní Koreji bývá chladné, ale není to nic, co by občanům této republiky zkazilo příjemné chvíle s rodinou a se svými přáteli, kdy oslavují vánoční svátky a pak se připravují na slavnostní konec roku, aby v dobrém mohli přivítat ten nový.

,,A co tedy plánuješ o vánočním volnu?“ zeptal se zvědavý Haechan blonďatého kamaráda, když se v úterní večer línými kroky blížili po zasněženém chodníku do Jungwooovy ulice a začali se do podrobna bavit o Vánocích, které tu měly za necelých deset dní být.

,,N-Nejspíš budu doma...“

,,Kecáš!“ namítl téměř okamžitě Donghyuck, jako by si byl stoprocentně jistý tím, že má pravdu a za každou cenu hodlal z blonďáčka dostat vše, co mu určitě nechce říct. ,,Že on tě pan Kim někam pozval? Že mám pravdu, hmm?“ mrkal na něj svýma očkama a z tváře mu nezmizel vzrušující úsměv, který Jungwooa naopak znervózňoval - bylo mu jasné, že pokud to neřekne svému kamarádovi teď, bude jej s tím Haechan do nekonečna otravovat; a on se opravdu nechce z toho otravného chlapcova hlasu za chvíli zbláznit (určitě by to nevydržel ani deset minut).

,,...právě, že ne,“ tichým hlasem odpověděl na Hyuckovu otázku a bez dalších slov odemkl vchodové dveře od bytu.

,,Cože? Jak to?“ nechápal mladík následující majitele bytu dovnitř.

,,Má moc práce... a řekl, že mi chce dát oddech, když už jsem toho za ty dva necelé měsíce udělal v podstatně dost,“ vysvětlil mu slušně Jungwoo a věnoval Haechanovi maličký úsměv, aby ho ujistil, že je s touhle situací naprosto v pohodě a nijak zvlášť ho to netrápí. To by to ovšem nebyl Lee Donghyuck, kdyby se v tom nezačal dál rýpat a ptát se na mnohem víc, než mu blonďáček byl schopný momentálně říct. Na jeho otázky mu ale nehodlal Jungwoo dál odpovídat, a tak to po dvacáté otázce mladší vzdal a vešel s ním do obývacího pokoje, kde se na rozložené pohovce válel Mark.

,,Marku~!“ neovládl se Hyuck a skočil za starším chlapcem šipku pod vyhřátou deku, aby konečně svého přítele po těžkém dni plný práce zaslouženě objal.

Jungwoo pozorujíce zamilovanou dvojici na pohovce se musel kvůli pocitu žárlivosti zklamaně pousmát, poté se šel do svého pokoje převléknout z formálního oblečení do domácích tepláků a vytahaného trika, které patřilo mezi jeho oblíbené. Hned si spokojeně oddychl, když na sebe natáhl volné, teplákové kalhoty z příjemného materiálu a jal se jít pomalu chystat večeři pro tři, jelikož mu od pohledu na přisátého Haechana kolem Markova krku bylo hned jasné, že toho se do konce dne jen tak nezbaví; pravděpodobně tu opět přespí, což nebyl pro Jungwooa problém. Byl moc rád, že se ti dva dali konečně dohromady.

Během půl hodiny měl nachystanou směs z kuřecího masa a zeleniny, kterou nezapomněl podlít sójovou omáčkou, aby měla tu správnou chuť, a pod pokličkou nechal směs dusit, dokud se mu ve vařiči neuvaří rýže. Nechal vše samovolně dojít pod nízkým plamenem a šel se podívat na Markhyucka, protože se mu zdálo, že před chvílí z obýváku zaslechl bolestný výkřik - od koho jiného než od Haechana. Prolezl spojem mezi kuchyní a obývacím pokojem a podíval se směrem k posezení, kde se mu naskytl pohled na křenícího se Marka, jak drží Haechana jednou rukou za obě zápěstí a s druhou jej nemilosrdně lechtal, kde se dalo.