Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

3. kapitola

Vzpomněl si.

Doyoungovi se vybavilo jejich úplně první setkání s blonďáčkem, který se po pěti letech objevil díky Jaehyunovi na jeho seznamu uchazečů. Nyní před ním seděl, tvář mu stále připomínala výraz ztraceného štěněte a jeho postava nepřestala být tím hubeným párátkem, kterého se minule přede všemi zastal. Doyoung si pamatoval, jak se Jungwoo tenkrát choval. Byl stydlivý a plachý, kdykoli a kdekoli ho viděl, a když se mu výjimečně povedlo sledovat ho, aniž by si toho mladší všiml, z jeho tváře nikdy nezmizel ten nejmilejší úsměv, jenž kdy mohl spatřit. Zářil jako sluníčko. 'Úplný opak mě,' ušklíbl se nad svou poznámkou v hlavě Doyoung a málem zavzpomínal na sebe samého, kdy i on se šťastně usmíval a dobrosrdečně pomáhal každému v nouzi. 'teď to nemá smysl se k těm časům vracet.' Doyoung se vrátil zpět na své místo, otevřel jedny desky a vytáhl z nich předtištěnou smlouvu, která potřebovala nyní jen vyplnit. Podal ji mladíkovi, kterému málem spadla brada až na zem, když si přečetl natištěný nadpis. ,,T-To je-“

,,Jo, je. Je v ní vše, o čem jsem vás informoval, takže ji nemusíte číst,“ kývl hlavou černovlásek. ,,ale samozřejmě vám v tom nebráním, pokud mi nevěříte,‘ dodal s úšklebkem, který jeho tváři slušel a více se opřel do kancelářského křesla, aby se s pohodlným sezením díval na Jungwooa, jak ještě stále překvapený studuje celou smlouvu.

,,M-Mohu poprosit o půjčení propisky?“ zeptal se po dočtení blonďáček.

,,Hmm, takové základní vybavení asistenta a vy ji nemáte?“ nevěřícně zakroutil hlavou a polapil ležící propisku ze stolu.

,,O-Omlouvám se!“ panikařil Jungwoo a frustrovaně se začal drbat ve vlasech, jako by mu to mělo momentálně pomoci. ,,N-Netušil jsem, ž-že bych ji potřeboval! Vlastně... Pořád tomu nemůžu uvěřit,“ vydechl dlouze. Aby se opravdu ujistil, že je tohle realita a že to není sen, nenápadně, aby si toho pan Kim nevšiml, se štípl do stehna a málem si myslel, že okamžitě na místě zkolabuje, když se rozhlédl kolem sebe. 'Já dostal práci! Mám práci!' Jungwoo se usmíval od ucha k uchu a s mnohem lepším pocitem přijal nabízenou propisku, kterou ve své ruce vyčkávaje svíral černovlásek. Doyoung si všiml štípnutí a hned si pomyslel, že se mladík sedící před ním vůbec nezměnil.

Blonďatý chlapec s úsměvem podepsal smlouvu. ,,Děkuji, pane Kime!“ zvedl se, aby se mohl hluboce uklonit. ,,Slibuji, že Vás nezklamu. Udělám vše, oč si řeknete,“ přislíbil ještě.

,,V to doufám...“ černovlásek se také postavil a spolu s blondýnem v patách se vydal ke dveřím, které otevřel. Ještě než jimi ale prošel, se v nich zastavil a otočil se za sebe. Nepozorný Jungwoo se s ním malém srazil, ale naštěstí právě včas stihl své nohy zastavit. ,,Ale jedno si musíme vyjasnit. Už nejsem ten Kim Doyoung, kterého všichni měli tak rádi. Neočekávejte ode mne, že se díky společné škole nebo kvůli Jaehyunovi budu k vám chovat jinak než k ostatním. Od teď patříte pod mé vedení, proto doufám, že mé rozhodnutí budete vždy tolerovat. Rozumíme si?“

Po Doyoungově krátkém varování se blonďáčkovo tělo zachvělo. Jeho nový zaměstnavatel byl děsivý! Tuhle práci si přál konečně mít za svou, nikde jinde ho nepřijali a teď, když se mu to konečně povedlo, náhle znejistil. Nebyl si najedou schopný říct, zda je tahle práce pro něj to pravé. Školu na to měl a byl i na kurzech; není pochyb, že Jungwoo je z hlediska výsledků jeho prospěchu výborným asistentem. Teď se ale teprve ukáže, zda i v praxi budou všechny ty roky věnované studiu jemu prospěšné a práci asistenta zvládne.

,,Rozumíme,“

-

,,Co kdybychom si tykali!? V téhle práci moc přátel nemám, protože jsou všichni o hodně starší a s tebou tady to bude mnohem lepší!“ radostně vykřikl Lee Donghyuck svůj nápad, Jungwoo neváhal ani sekundu a s návrhem souhlasil. ,,Super! Ale říkej mi Haechan! Je to moje přezdívka už od dětství a kamarádi mi tak říkají,“ poplácal ho po zádech.