Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

24. kapitola

24. prosince, Busan

,,Zlatíčko, mohl bys zajít koupit cukr? A taky vezmi kakao, děkuji!“

Haechan se kvůli prosbě své maminky zvedl z pohovky, na niž se téměř celé dopoledne válel s Markem a sledovali z ní vánoční filmy hrající teď každý den v televizi. ,,Půjdu i s Markem, jo? Kdybys ho náhodou hledala,“ odpověděl starší ženě veselým tónem a běžel si od ní vzít peníze, které pro něj už připravené držela v ruce.

,,Cože?“ ospalý a momentálně pořádně líný Kanaďan si kloubky prstů protřel otráveně oči, jelikož je měl ještě slepené od neustálého usínání u televize a nechápavým výrazem sledoval červenovlasého chlapce, který k němu roztomilou chůzí přihopkal.

,,No tak, jdeme se trochu vyvětrat!“ zavelel pyšně mladší z nich, chytl Marka za ruku a táhl ho ze sedačky až přes celý obývák do haly před hlavní dveře. ,,Venku je nádherně! Můžeme si koupit horkou čokoládu nebo čaj, trochu se projdeme, nakoupíme a pak se zase vrátíme," vylíčil mu jednoduše celý plán, jakmile se sehnul pro jeho a Markovy boty srovnané v botníku. Takové pozice, ve které se mladý chlapec právě nacházel, musel šklebící se hnědovlásek ihned využít a tak jej dlaní plácl přes zadek.

,,Hej!“ Hyuck se narovnal a rukou si masíroval místo, kde ho to začalo štípat.

,,Seděla ti tam moucha. Měl bys mi děkovat,“ pronesl nevinně s šibalským úsměvem na tváři Mark a nazul si zimní boty, které mu Haechan před chvílí vyndal ze spodní přihrádky.

,,Moucha, moucha... Já ti dám mouchu!“ mumlal si uraženě pod vousy mladší chlapec. Během několika sekund na sebe oblékli teplé, zimní bundy, na hlavy nasadily čepice, kolem krku obmotaly šály z bavlny, ručně upletené od Hyuckovy mamky, a s propletenými prsty se vydaly ven do nádherného, zimního dne. Ulice byly zasněženy čerstvě napadlým sněhem, sluníčko vyčnívalo z malých mráčků na obloze a vzduchem vlál jemný větřík přecházející ze severu na jižní část poloostrova. Během cesty ke kavárně se nejmíň třikrát povedlo Haechanovi uklouznout po námraze na chodníku; taky neustále mluvil a vůbec kvůli tomu nedával pozor na cestu. Pro čtvrtém uklouznutí s sebou dokonce stáhl i Marka; oba zapadli do velké hromady sněhu, kterou tam ráno městské služby odhrabaly, a propadli obrovskému výbuchu smíchu. Byla škoda, že to nikdo nenatočil; určitě by stálo za to vidět jejich obličeji ve zpomaleném videu, když tam zády zapadly a dobrých deset minut se odtamtud dostávaly.

,,Tak už dost!“ stěžoval si Hyuck, když se Mark nepřestával smát a hravě ho bouchl pěstí do ramene.

,,P-Promiň, ale máš sníh ve vlasech. Vypadáš jako zasněžený smrček~“ culil se potutelným úsměvem a rukou rozcuchával načervenalé prameny tmavě hnědých vlasů, které byly obaleny bílým sněhem. Hřejivý dotek jeho ruky většinu sněhu rozpouštěl, takže měl Hyuck na některých místech vlasy mokré.

,,D-Dobrý, hyung. Už můžeš přestat...“ styděl se mladší z chlapců, když periferním viděním zaregistroval tázající pohledy kolemjdoucích.

,,Aww, ty se červenáš~“ smál se pobaveně starší a pohladil to červené rajčátko po tvářičce. ,,a možná by sis už měl obarvit ty vlasy. Ta červená je taková vybledlá,“ neodpustil si poznámku na chlapcovy vlasy a za to si od Haechana vysloužil vražedný pohled.

,,Vím, že to potřebuju. Říkal jsi mi to už tak stokrát,“ odsekl mu uraženě a oprášil ze sebe ještě poslední zbytky sněhu, které se lepily na bavlněnou šálu.

,,Docela by ti slušela nějaká tmavší, třeba modrá nebo... fialová! Bože, ty bys byl sexy...“ poslední větu zamumlal polohlasem, ovšem Haechan má jak oči, tak i uši všude a jeho tichou poznámku se mu podařilo zaslechnout. Automaticky mu zčervenaly tváře a raději od Marka odvrátil pohled, než by si toho stihl všimnout.