Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

31. kapitola

V místnosti, která byla osvětlená pouze světlem s hrající televize, byl právě slyšet křik Rona Weasleyho, který společně s Harrym Potterem utíkali i s bojácným Tesákem před hejnem obrovských pavouků. Jungwoo tyhle strašidelné scénky neměl moc v oblibě; nemusel se dívat na horrorový film a i tohle mu stačilo k tomu, aby se cítil v ohrožení. Celým tělem se upínal na Doyounga, který se tomu potají smál, jelikož o nic vážného nebo příšerného ve skutečnosti nešlo a navíc to k tomu všemu byl jenom obyčejný fantasy film. Blondýn si přitáhl k sobě deku, sloužící původně k zahřátí, pod kterou se schovával, když přišla nějaká lekavá scénka.

,,Lidi! Za deset minut je tu Nový rok!“ Haechan se rychlostí blesku zvedl ze zahřátého místa na Markově hrudi, přičemž se nevědomky zachytil kotníkem o nohu stolku a svalil se na zem. Všichni, kdo měli to štěstí a stihli tenhle cirkusácký výkon vidět, propukli v hlasitý smích. Mark se jako jediný snažil, aby se nesmál příliš nahlas - zřejmě by se to tomu urážlivému méďovi moc nelíbilo, kdyby si z něj jeho milující přítel dělal srandu. Hyuckovi se ale naštěstí nic vážného nestalo (spadl na zadek, tím pádem ho možná bude pár dní bolet kostrč) a nakonec ho byl Mark ochoten zvednout ze země.

,,Tak se napijeme a potom půjdeme ven?“ navrhl Jungwoo, jakmile se všichni zvedli ze svých míst.

,,Blázníš? Vždyť venku mrzne! Já bych se díval na ohňostroj z okna. Teď mě nikam nedostanete. Bůh ví, jak dlouho jim to zase bude trvat!“ protestoval nejmladší a šel pro další balíček brambůrků do kuchyně - během večera jim už stihl povyprávět, jak se tehdy na Nový rok šel poprvé podívat na velký ohňostroj tady v okrsku; byla zhruba stejná zima jako dnes a druhý den měl tak vážnou rýmičku, že kvůli tomu nemohl dva týdny do práce. Mark jen nad tím mávl rukou ve smyslu, aby to Jungwoo raději hodil za hlavu a Hyucka nechal na pokoji - evidentně byl ještě naštvaný kvůli tomu, co se mu před chvílí stalo. Blondýn nad tím tedy pokrčil ledabyle rameny chytaje za ruku černovláska, kterého si zavedl do svého pokoje; chtěl mu ještě pár minut před koncem tohoto roku něco říct a před spolubydlícím a jeho přítelem to zkrátka nahlas říct nedokázal; styděl by se a hlavně to směl vědět pouze Doyoung.

,,Děje se něco, Jungwoo?“ se zmateným výrazem v obličeji se z nervozity zeptal černovlásek poté, co se oba mlčky posadili na blonďáčkovu pečlivě ustlanou postel. Blondýn v tichosti seděl na měkké peřině v pomněnkově modrém povlečení neříkaje jediné slovo. Černovláskovi se začaly potit ruce; nikdy dřív se tak nervózně jako právě teď necítil. Bál se, že se mu Jungwoo chystá povědět něco, co ho nebude těšit. 'Snad se se mnou nechce rozejít...?'

,,J-Jen bych ti chtěl poděkovat za všechno, co jsi pro mě udělal. Ty poslední měsíce v roce byly opravdu výjimečné. Děkuju,“ s úsměvem na rtech děkoval Doyoungovi a po dokončení se mu podíval do očí. Mužovy černé oči jej pozorovaly s tím nejjemnějším pohledem plný lásky a něhy. Blonďáček si byl jistý, že znovu spatřil toho radostného Kima Doyounga, ovšem, i s tou arogancí a nevrlostí, které jeho povaha doteď nesla, ho miloval pořád stejně; popravdě, možná i o něco víc, jelikož ta až moc sebevědomá stránka mu připadala šíleně sexy a neustále jej přitahovala, ale to teď nebylo důležité.

,,Nemáš vůbec za co děkovat. Už se nechci opakovat, protože jsem ti děkoval už tolikrát, ale i tak; děkuju za světlejší chvíle v mém životě,“ poposedl si blíže k červenajícímu se chlapci a přitáhl si jej do pevného a mazlivého objetí, ve kterém se oba štěstím usmívali a slibovali si, že už spolu zůstanou navždy. Nic je nedokázalo rozdělit, ani stupidní Taeyongův plán. Když byli spolu, dávali si vzájemnou oporu a sílu, se kterou byli až neuvěřitelně nepřemožitelní.