Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

12. kapitola

Víkend vystřídal další pracovní dny a Jungwoo musel opět nastoupit na své důležité pracovní místo u pana Kima. Po sobotním odpoledni strávené se svým spolubydlícím a blízkým kolegou z práce, se věci mezi jeho přáteli začaly rychlým tempem měnit. Během několika hodin se ze dvou úplně cizích lidí staly blízcí přátelé; v neděli šli dokonce do nákupního centra znovu, ale tentokrát jen oni dva. Kdo koho pozval? Dlouho trvalo, než ze sebe Mark něco slušného dostal, ale nakonec to byl opravdu on, kdo udělal první krok a Haechana pozval na 'kamarádské setkání'. Ten samozřejmě souhlasil, proč by taky ne, když během celého sobotního odpoledne ani na vteřinu nespustil z Marka oči a když už musel, tak to bylo pouze v případě, že si jeho zamilovaného pohledu po chvíli všiml.

Ráno po brzkém vstávání se Jungwoo cítil opravdu utahaný. Před spaním nesledoval příliš čas a kvůli pozdnímu rozhovoru s Markem, kdy se bavili zejména o Haechanovi, ulehl do postele někdy kolem dvanácté. Na recepci se šel Jungwoo přivítat s Donghyuckem, jak na to byl normálně zvyklý a překvapilo jej, když mu nebyl věnován žádný pozdrav ani vřelý úsměv, jak přesně v den nástupu do práce vrátný budovy slíbil. Člověk by se začal ze zvědavosti ptát, co se s tím optimistickým chlapcem, téměř vždy plným energie a úsměvů na rozdávání, stalo? Jakmile ale blonďatý chlapec rozluštil jeho výraz v obličeji, nebylo čemu se divit. Lee Haechan byl zamilovaný. Tělem byl v práci, ale jeho vnímavost a myšlenky byly zcela úplně někde jinde. Nereagoval ani na pohyby blonďáčka, jenž právě prošel kolem neuklizené recepce. Jungwoo ho tedy raději nechal dál snít, výtahem vyjel po několika minutové cestě do sedmého patra a jal se těsně před začátkem jeho pracovní doby přihlásit do firemního systému budovy.

-

Během dopoledne stíhal Jungwoo zameškanou práci přímo skvěle. Nevěděl, čím to bylo, ale po včerejším dni, který skoro celý strávil v domě jeho šéfa (nechtěně), se cítil nakopnutý novou energií. A díky uvařené kávě to stoprocentně nebylo. Dozvěděl se další důležité informace o Doyoungovi; sice jich nebylo tolik, kolik by ve skutečnosti chtěl ještě zjistit, ale Jungwoo si to představil tak, že pro něj to byl další získaný dílek skládačky, kterou mu zadal samotný osud. Po světě různě rozházel její kousky a zařídil, aby je přesně v tu pravou chvíli našel. Tak, jako před několik lety zjistil, že je zamilovaný do Taeyonga - to určitě muselo tenkrát něco znamenat. Byl jediný, kdo tam s ním tehdy v noci byl a něco mu našeptávalo, že osud to tak chtěl, aby to byl právě on.

,,Páni... nabídka od Applu?“ zarazil se nad jedním nově přijatým emailem, když doháněl včerejší vyřizování objednávek a zpráv ve schránce. V duchu četl řádek po řádku a s každým dalším napsaným slovem se nepřestával divit. Po přečtení pro jistotu zkontroloval, jestli nejde náhodou o podvod. Už hodně lidí takto naletělo na falešnou zprávu od všelijakých obchodů a služeb. Bohužel, v dnešní době se není čemu divit, když všem jde jen o peníze. ,,Musím to ukázat panu Kimovi!“ vyskočil ze svého křesla hned, jakmile se nejmíň pětkrát ujistil, že jde o opravdovou nabídku od úspěšné, americké firmy Apple, poslal přes počítač přiložený dokument do tiskárny a s vytištěným papírem v ruce se rozešel do kanceláře jeho šéfa.

Opatrně zaklepal na dveře a po vyzvání vešel dovnitř. ,,D-Dobré ráno,“ pozdravil a formálně se uklonil svému nadřízenému, jak to pokaždé dělal že zvyklosti. Kim Doyoung seděl u svého stolu, vypadal dobře a nebyly na něm vidět žádné známky kocoviny nebo únavy, alespoň tak to připadalo blonďáčkovi. ,,přinesl jsem vám nabídku ohledně spolupráce s americkou firmou Apple. Jedná se o zavedení komunikace do bytů a rodinných domů. Dlouho vytvářeli program, který by se zavedl do domácností a pomocí hlasu by jej mohli lidé ovládat,“ stručně vysvětlil asistent, podávaje vytisknuté informace panu Kimovi si sedl do křesla naproti kancelářskému stolu a tiše pozoroval černovláskův zamýšlený pohled na dokument.