Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

1.kapitola

Ve večerních hodinách, mezi ulicemi nočního a stále rušného Seoulu, se procházela dvojice dvou vyspělých mužů. Oba byli oblečeni ve slušivém drahém obleku, s uvázaným motýlkem kolem krku a drahou, úhledně vyžehlenou košilí, která byla jasně bělavá jako čerstvě napadlý sníh. Upravené vlasy se po decentní ranní rutině nehnuly ani o milimetr a jen tak se lehce pohupovaly ve větru, proti kterému se rozhodli vyjít vstříc dva známí kolegové, nedbaje na to, že tento večerní vítr byl opravdu chladný a nepříliš silná saka nebyla navržena pro nošení do studeného počasí. Po několika metrech ušlé cesty, se dva muži zastavili a jeden z nich otevřel krásně orámované dveře od jejich oblíbeného baru, do kterého společně vešli. Posadili se na svá místa u baru, což byly dvě vysoké barové židle s měkkou podložkou, těžké kufříky si odložili na pult před sebe a s úlevou, že tenhle den mají konečně za sebou, uvolnili všechny svaly ve svém těle.

,,Náročný den?“ ozval se barista. ,,Jako obvykle?“ dodal téměř automatiky často používanou otázku, na kterou mu muži v saku pohotově přikývli. Na stůl si barista připravil dvě čisté hranaté skleničky, do ruky vzal těžkou, skleněnou láhev s velkým nápisem Jack Daniel's a do obou skleněných nádob nalil přiměřeně správné množství zlatavé tekutiny s výraznou vůní. Poloprázdnou láhev nezapomněl opět uzavřít a položit ji zpátky na své místo. Skleničky přisunul blíže k businessmanům a s lehkým úsměvem se šel věnovat dalším přítomným zákazníkům.

,,Tak... na co to dneska bude?“ s tázavým pohledem se podíval na svého známého, když do ruky uchopil naplněnou skleničku, lokty se pohodlně opřel o barový pult a nohy si zkřížil pod židli. Když se mu nedostalo odpovědi od jeho kamaráda, napadlo jej jít na to jinak a trochu na něj přitlačit. ,,Dobře, tak se ti nepovedlo najít si asistenta. Ale tím to přece nekončí! Víš, kolik lidí ti poslalo svůj životopis? Kolik lidí stojí o tohle místo... Proč je vždycky po meetingu odmítneš nebo jim řekneš 'možná se vám ozvu', ale stejně jim už ani nenapíšeš?“ rozpovídal se o závažném problému svého nadřízeného. Už ho otravovalo to věčné slibování, že přijme prvního, kdo bude mít přijatelné ambice pro místo osobního asistenta, kdo bude mít skvělé výsledky ze svých studijních let nebo bude mluvit spisovným jazykem. Jeho nadřízený, Kim Doyoung, potřeboval asistenta co nejdřív, a jeho věrný kamarád a poctivý pracovník, Jaehyun, mu tuto práci chtěl trochu ulehčit a s hledáním pomoci.

,,Jdi s tím už někam! O tvou pomoc jsem se neprosil,“ s chladným pohledem propálil Jaehyunovi oči a celý svůj zasloužený drink vypil na ex. Cítil, jak mu hořká tekutina rozpaluje všechny chuťově buňky, které přímo tančili při dotknutí výtečné chuti drinku za správné pokojové teploty. Vychutnal si poslední stopy alkoholu, dokud ji mohl cítit na jazyku a po vyprchání hořké chuti si oddechl. Prázdnou sklenici položil na pult a otočil se k Jaehyunovi. ,,A všichni se na tu práci nehodili, neviděl jsi to? Vsadím se, že tak za měsíc by škemrali o vyšší plat,“ ušklíbl se nad svou vymyšlenou představou a pokračoval. ,,Rozhodně už nechci, aby to byla žena. Ty výstřihy a falešné řasy na mě nefungují. A ti chlápci byli určitě vychytralí podvodníci! Viděl jsem jim to na očích,“ dodal a znechucen dnešní společností už se chystal otevřít svůj telefon, aby zrušil všechny nadcházející schůzky ohledně volného místa pro asistenta.

,,Počkej ještě...“ zastavil ho v jeho činech Jaehyun. Doyoung mu věnoval nechápavý pohled, byl očividně překvapen nečekanými slovy od svého kolegy. ,,Dej šanci ještě jednomu zájemci. Prosím,“ prosil jej milým hlasem. Jaehyun si dával pozor, aby slova nezněla jako příkaz. Jeho nadřízený neměl rád, když mu jeho pracovníci říkali, co by měl nebo neměl dělat. Už hodněkrát zažil, jak se Doyoung kvůli tomu naštval a okamžitě dával všem vyhazov, jakmile byli byť jen malým krůčkem proti němu. Jaehyun znal svého nadřízeného dlouho a věděl přesně, jak s ním jednat v určitých situacích, které v jeho společnosti už zažil.