Bylo období jarních prázdnin. Většina rodičů vezme své děti a jedou někam na dovolenou, aby trochu po těžké práci relaxovali. Pro některé ale toto období znamená i krátící se čas na přípravu na přijímací zkoušky.
My se ale teď zaměříme na jednu určitou čtyřčlennou rodinu. Rozhodli se, že pojedou do Itálie ale nejstarší dítě, respektivě dcera, se rozhodla raději zůstat doma, aby se mohla připravit na přijímací zkoušky.
Strašně moc si přála jet s nimi a užít si to tam, jenže přijímací zkoušky dělá jen jednou a na dovolenou si může zajet kdykoliv. Proto se rozhodla takto.
Stála na nájezdové cestě u jejich domu a pevně svírala svého bratříčka v náručí. Bylo to jejich typické rozloučení.
Nezůstal jí ale dlouho, protože po chvíli přišla její máma, sebrala jí ho a odešla s ním k autu, aby ho posadila a připoutala .
K dívce mezitím došel její otec.
,,Zvládneš to tady bez nás?'' optal se jí starostlivě.
Dívka se jen usmála.
,,Neboj, zvládnu to. Je mi už patnáct, umím se o sebe postarat.''
Její otec na to jen kývl, potřásl si s ní, řekl tak se měj a vydal se k autu. Po cestě se míjel s jeho manželkou.
Žena se zastavila těsně před svou dcerou a tiše zašeptala: ,,Budeš mi chybět Anno,'' a objala ji.
,,I ty mě,'' zašeptala Anna a objetí jí oplatila.
Její matka se potom se smutným obličejem odtáhla a vydala se k autu.
Anna počkala až sjeli z nájezdu na hlavní cestu a mávala jim dokud se jí neztratili z dohledu.
Pak spustila ruku podél těla a povzdechla si. Co si to namlouvá. Sice se zvládne o sebe postarat ale potřebuje jejich přítomnost.
Otočila se na patě a vydala se potichu zpět do domu.
Už uběhl nějaký ten pátek od odjezdu rodiny Anny. Ta ale zatím měla hlavu plnou školy. Sice byly prázdniny ale ona se stále pilně učila.
Jednoho dne jí však došel email od školy, že se prezenční výuka ruší z důvodu šířícího se viru COVID19. Kdy bude obnovena nikdo neví.
Jen nad tím pokrčila rameny a nevěnovala tomu moc pozornosti. Zvedla se od počítače a vydala se do kuchyně připravit si jídlo.
Naskládala si to všechno na talířek a vydala se do obýváku, aby se podívala na nějaký film. Zapnula televizi, vzala do rukou sendvič a chystala se kousnout, když ji zarazila slova, která opustila ústa ženy ze zpravodajství.
,,Počet nakažených v Itálii se stále zvyšuje. Zejména v oblastech s velkou turistikou. V těchto oblastech se nacházejí i čeští turisté, kterým začaly jarní prázdniny. Zatím máme pouze zprávu o jedné rodině, která tento nový vir dostala.''
Anna na malý moment ztuhla, ale pak se velice rychle zvedla a rozběhla se do pokoje. Vyběhla schody jako nic a rozrazila dveře. Očima přeletěla místnost, když spatřila, co hledala a velice rychle k tomu doběhla.
Ve svých rukách křečovitě svírala svůj mobil a třesoucíma rukama hledala kontakt na svou mámu.
Když jej nalezla okamžitě klikla na hovor. Přiložila si opatrně mobil k uchu a čekala. Ozvalo se vyzvánění.
,,Prosím mami, zvedni to,'' špitla. Stále ale šlo slyšet jen vyzvánění.
Už se chystala hovor položit, když se z druhé strany ozvalo: ,,Hello?''
Dívku zarazilo, že dotyčný mluví anglicky.
,,Kdo má mámin telefon?''
Potřebovala zjistit, co se děje.
,,Good morning. My name is Anna Mráčková. Can I tolk to Aneta Mráčková please?''
[Dobrý den. Jmenuji se Anna Mráčková. Můžu prosím mluvit s Anetou Mráčkovou?]
ČTEŠ
Hell like prison
Fanfiction[fanfiction Hazbin hotel] Anna si žije báječný život. Má rodinu skvělou kariéru před sebou a nechtěla by nic měnit. Jednoho dne však její rodina onemocní a ona se snaží najít pomoc. V živém světě jí však nikdo nic pomůže a tak si pomoc najde někde...
