VA - Východ slunce 2

4. Let

Dvě auta je odvezla někam za Great Falls kde na ně čekala soukromé letadlo. Bylo to jedno z nejlepších a nejluxusnějších letadel Akademie. Rose došlo, že si ho museli vypůjčit jelikož už nejsou studenti. Nastoupili do letadla a Rose neustále sledovala Dimitrije.
Alberta pokynula aby si Eddie s Rose sedly do části pro Moroje spolu s jejich přáteli.
"Belikove chtěli by jsme si na chvíli promluvit jen s tebou kvůli princovi Viktorovi." oznámila Alberta.
"Já s Eddiem máme právo se toho rozhovoru účastnit také." protestovala Rose a vyskočila ze svého sedadla.
"Neboj Rose hned vás zavoláme jen se potřebujeme zeptat na jednu otázku a ty, Eddie a dokonce ani Mark nejste oprávněni být u toho." uklidňovala jí Alberta. Rose to, ale ještě víc rozčílilo.
"Nemáme oprávnění?! Jsem strážkyně Lissy v mnoha věcech mám mít oprávnění vyšší než Stan nebo ty!" zakřičela na ní.
"Rose nedělej scény." vmísila se do rozhovoru Janine.
"Budu! Mám na to právo! Pokud nebudu moc být u toho tak s vámi Dimitrij mluvit nebude!" vykřikla a cítila jak se do ní zabodli překvapené pohledy.
"Rose ty nemáš co strážci Belikovovi bránit! Chovej se jako dospělá." usadila jí matka a všichni na Rose pořát tázavě hleděli.
Rose věděla, že takhle až moc dává na jevo její vztah k Dimitrijovi, ale ignorovala to. "Já se chovám jako dospělá! Proto říkám, že se toho rozhovoru zúčastním taky. Jestli chcete mluvit s ním budu u toho taky ať uděláš cokoliv. Opakuji jsem strážkyní princezny Vasilisi poslední z rodu Dragomírů a požaduji se zůčastnit tohoto rozhovoru kvůli jejímu bezpečí. Viktor Daškov je jejím nepřítelem a měla bych se úšastnit jakékoliv debaty co se ho týká." prohlásila Rose vážně a snažila se za maskovat, že nechce Dimitrije opustit třeba jen na vteřinu.
"Rose nech mě si s nimi promluvit." řekl Dimitrij s kamennou tváří a ani na ní nepohlédl.
"Ne" řekla prostě. "Musím chránit Lissu." dodala když ucítila Alberty pohled.
"Má pravdu Janine ona by se tohoto rozhovoru měla také účastnit." přidala se Alberta.
"Dobrá" kývl Stan.
Všichni přešli do malého prostoru určeného strážcům. Všichni se posadili a Rose čekala až někdo promluví.
"Takže máme na tebe jen jednu otázku." začal Stan. "Víš něco o plánu co má zníčit královnu Taťánu?" zeptal se vážně.
"Slyšel jsem něco o plánu jí zníčit, ale nic přesného. Prý je mezi sluhy někdo kdo jí podává pravidelně nějakou látku, ale netuším jak jí ji podávají nebo jaké má látka účinky." odvětil vážně a Rose nevěřila tomu, že to říká až teď.
"Dobře, neslyšel jsi ještě něco?" zeptala se Alberta.
"Ne. Jinak nevím o nic víc než vy." odpověděl.
Rose odolávala nutkání ho chytit za ruku. "Co víte vy? Jak chtějí královně ublížit?" zeptala se Rose.
"Nevíme toho moc Rose." přiznala Alberta.
"Za poslední dny královna onemocnila a teď víme asi proč. Teď může ke královně jen pět osob z jejího osobního služebnictva a bylo ustaveny maximální opatření. Máme za úkol dovést Vasilisu, tebe a pana Ozeru ke dvoru. Taša Ozerová a někteří další královští čekají jen na nás. Vasilisa má dostat křeslo v radě Royal a pokud se něco stane královně je jednou z potencionálních nástupců na trůn. Vasilisiny názory na magii a pomáhání strážcům vyvolalo u mnohých sympatie i nepřátelství." odpověděl Stan.
"Měli bychom jít vedle. Máme na vás všechny ještě otázky." promluvila Janine. Přešli do části pro moroje a Rose se posadila Dimitrije na pohovku bylo tam asi osm pohovek vždy pro dvě osoby. Vypadalo to, že to Janine překvapilo. Alberta, Stan a Mark vypadali jakoby to čekali. Všichni se posadili a Alberta všem nabídla něco k pití.
"Tak začneme třeba tím jak je možné, že si měl duši Belikove." zasmál se Stan a praštil Dimitije přátelsky do zad.
Alberta se usmála. "Jo mě by so taky zajímalo. Teda nepřekvapuje mě, že tebe nezlomila ani přeměna ve Strigoje, ale muselo to mít nějaký háček jinak by jsme věděli o zavržených už dřív." podotkla s úsměvem.
Všichni vypadali celkem šťastně, že je Dimitrij zpět. Dimitrij byl samotářský, ale Rose nepřekvapilo , že ho ostatní brali za přítele.
"Tak jak pak se to stalo?" zeptal se i Mark.
"To by jsi nikdy neuhádl!" zasmál se Adrian. "Bejt váma napiju se něčeho ostřejšího aby to s váma neseklo! Tak Rose kdo myslíš, že bude mít nejzajímavější reakci? Tvá matka nebo octec?" poznamenal a pohlédl na Rose.
Rose došlo, že budou muset říct pravdu. Zrudla a trochu sjela po pohovce dolu. Bylo to snad poprvé v životě co si přála být neviditelná.
"Zmlkni Adriane." otočila se na něj Lissa.
Všichni nechápavě těkali očima mezi Dimitriem, Rose, Lissou a Adrianem.
"Hele mi čekáme na odpověď." zadíval se na ně Mark nechápavě.
"Rose no tak... není to přeci žádný zločin." pohlédl na ní Abe.
"Co ty o tom víš Ibrahime? Co s tím má Rose společného?!" ozvala se Janine.
"Uklidni se Janine a snaž se udržet chladnou hlavu." posadil se vedle ní Abe a Janine vypadala šokovaně. "Mluvte neboj Rose hlavu ti nikdo neutrhne." zasmál se Abe.
Dimitrij se na Rose překvapeně podíval.
"Nebojím se o svou hlavu..." zamumlala Rose a Adrian jen pobaveně popíjel martiny. Ucítila Dimitrijův silný tázaví pohled. "Já mu nic neřekla to on to uhádl věnuje si historii za to nemůžu!" bránila se Rose a omluvně se na Dimitrije podívala. Viděla, že mu trošku cukli koutky, ale nikdo jiný než ona si toho nemohl všimnout.
"Ježiši lidi vy s tím naděláte!" ujal se mluvení Adrian a Rose po něm hned střelila výhružný pohled. Dimitrij taky vypadal,že se koždou chvíli zvedne a chytí Adriana pod krkem. Adrian je, ale v klidu ignoroval. "Hele lidi Belikov měl duši jen kvůli Rose, protože se do sebe zabouchnuli. Je to tak, že když někdo se s někým miluje tak, že by za něj dal život a je láska opětovaná. Tak pokud se z jednoho z nich stane Strigoj zůstane mu část osobnosti, kterou toho druhého miluje. Taky to nechápu jedinej kdo o tom pořádně něco ví a chápe je tady Abe." pronesl rychle a v jeho hlase byla slyšet lhostejnost a nuda. Všichni na něj čuměli jako by se zbláznil. Janine vypadala jako by jí někdo vrazil facku a Alberta se pro sebe usmála. Stan se zaraženým úsměvem sledoval Adriana a Mark se tvářil neutrálně."No vidíte! Ani to nebolelo." pohlédl na Rose a Dimitrije.
Rose zrudla a proklínala Adriana za to co řekl. Rose opatrně přidržela Dimitrije který vypadal, že ztratí kontrolu. Měla chuť ho obejmout a nepustit se ho. Dimitrij vypadal, že ví na co ona myslí a jen mu zacukal levý koutek úst.
První ze všech se vzpamatovala Janine. "Rose! Je to pravda?! Jak jsi mohla?! Je to tvůj učitel!" vyštěkla Janine.
Rose nevěděla co dělat. Všichni na ní hleděli a Adrian vypadal, že se skvěle baví. Rose nechala svou ruku spadnout spět na pohovku a ucítila jak jí zaní Dimitrij opatrně vzal. Nikdo si toho nemohl Všimnout jen Chris s Lissou. Rose se vzpamatovala a během sekundy se začala bránit. "A co když je?! Co uděláš?! Už není můj učitel! Jsem už dospělá a můžu si dělat co uznám za vhodné!" vyštěkla Rose v sebeobraně.
"Nebuť drzá Rosemarie! Z tohohle se jen tak nevyvlečeš!" zakřičela Janine vztekle.
"Janine vyslechni je a nech Rose mluvit už není malé dítě." vložil se do toho Abe.
"Ano je to pravda. Spokojení?! Dimitrijovi zůstala duše jen kvůli naší lásce. A ani ty mami ani sama královna s tím nic nenaděláte." řekla už trochu klidněji Rose.
Všichni na ně zírali. Rose už chtěla něco vyštěknout, když se ozvala Janine.
"Ten vztah nemá budoucnost! Jste oba strážci a dhampýři. Je mezi vámi věkoví rozdíl. Nemůžete si založit rodinu a jeden z vás může kdykoliv zemřít." pronesla Janine s ledově klidnou tváří.
Lissa se nadechovala, že něco řekne, ale Rose po ní šlehla pohledem.
"Třeba nemá budoucnost, třeba má. To se nikdy nedozvím dokud se o to alespoň nepokusím." usmála se Rose.
"Má pravdu." uznala Alberta. "Pokud jsou jejich pocity tak silné ze zachovali Dimitrijovi duši. Nikdo je nedokáže rozdělit. Navíc ten věkový rozdíl není až tak strašný." podpořila je Alberta.
"Já ani Rose jsme si to nevybrali. Stalo se! Snažili jsme se to popřít, ale nešlo to. Nešlo to popřít ani když jsem byl Strigoj." promluvil konečně Dimitrij. Mluvil ledově klidně, ale pohled mluvil za něj.
Rose na něj pohlédla a všimla si, že mu z očí šlehá oheň. Stiskla mu ruku pevněji a plameny v nich ustupovali.
"Dimitrij mluví pravdu." přidal se Stan. "Něco mezi nimi bylo už od začátku. Já i Alberta jsme si toho všimli. Snažili se to potlačit. Stejně to bylo na obou vidět. Všichni jsme to viděli tak se netvař překvapeně Janine. Vždycky se navzájem hájili a bránili i když to nebylo za potřebí. Věděli jsme to všichni jen jsme to neřekli nahlas." pohlédl Stan na Janine.
"Stan má pravdu nemůžeš jim zabránit." přidal se Abe.
"Já vím." řekla Janine a probodla Rose pohledem.
Rose v tu chvíli došlo, že to bude velice dlouhý let. Začala přemýšlet a snažila se nevnímat Janinin pohled.