VA - Východ slunce 2

1. Ještě není konec!

"Lidi máme po výletě strážci jsou na cestě. Jsme povoláni ke dvoru. Victor Daškov je na svobodě." řekla Rose potichu a lehce nepřítomně.
"Rose uklidni se. Nic se vám nestane ty i Lissa jste v bezpečí." vstal Dimitrij ze židle a klekl si před ní. Vzal její tvář do dlaní a hleděl jí do očí. "Jste v bezpečí." zopakoval.
"Věřím ti." zašeptala a on se vrátil zpět na svou židli.
"Dimitrij má pravdu přijedou strážci a odvezou nás ke dvoru kde už budeme v bezpečí." řekla Lissa.
Rose cítila jak Lissa se snaží udržet si chladnou hlavu a nepanikařit. "Já vím. Strážci, ale neví o Dimitrijovi. Co když ho budou chtít zabít?" pohlédla Lisse do očí.
"Rose nic mi neudělají. Řekneme pravdu, že Lissa mě vyléčila." řekl klidně.
"Počkat neměl by jsi v tom případě být taky stínem políbený?" pohlédla mu do očí.
"Je i není." vydechla Lissa.
"Bude moc vídat duchy tak jako ty a bude mít stejnou auru jako ty, ale nebude mít s Lissou psychické pouto." vstoupil do rozhovoru Adrian.
"Je těžké to vysvětlit, ale zabránila jsem aby se utvořilo psychické pouto." vysvětlila Lissa.
"Jak? Myslela jsem, že každý koho oživíš tak s ním budeš sdílet pouto." nechápala Rose
"Ano, ale to pouto jsem jistým způsobem blokovala. Podrobněji ti to vysvětlím později." rozhodla Lissa. "Teď je důležité se najíst a na chvíli zapomenout na Viktora."
"Souhlasím s Lissou." přidal se Christian.
Objednali si jídlo a čekali až ho donesou. Rose celou dobu držel Dimitrije pod stolem za ruku. Snažila se vymyslet jak vysvětlit matce to, že s ním chodí.
"Rose jak vysvětlíš mámě to s Dimitrije?" zeptala se Lissa a Rose z jejího hlasu slyšela dvojsmyslnost.
"Řekneme, že jsi ho zabila a pak uzdravila a tak se stal znovu dhampýrem. A někam mezi rozhovor vložíme, že to on byl tím hodným Strigojem co napadal Moroje v Missoule." navrhla Rose.
"To bude zajímavý rozhovor." konstatoval Adrian. "A jak vysvětlíš tu druhou věc?" usmál se.
Rose viděla jak do něj Dimitrij zabodl oči a cítila jak se v Dimitrijovi vše napnulo. Stiskla mu ruku trochu víc a pohlédla na Adriana. "Do toho ti nic není Adriane." pravila klidně.
"Jsem si jistá, že se na vaší stranu postaví i tvůj táta Rose." usmála se Lissa.
"Ten bude mít vánoce už z toho až uslyší, že Dimitrij byl Strigojem." zasmál se Chris.
Dimitrij se jen nechápavě zadíval na Rose.
"Táta studuje historii od něj mám ten notebook a vše co je v něm. Bude na naší straně." usmála se.
"Rose něco ti chci ukázat." začala se Lissa přehrabovat v kabelce. Pak jí podala složený papír. "Tam budeme příští rok bydlet. Myslím mě, Christiana, tebe a Dimitrije." usmála se.
"Cože? Královna je přeci proti tvýmu vztahu s Christianem." vyvalila Rose oči.
"Referoval jsem tetičce, že Lissu mám rád, ale jen jako mladší sestru. No a ještě jsem básnil jak je Christian super kámoš a jak se mají s Lissou rádi. Taky jsem zmínil, že Christian je nejlepší kandidát na Lissy manžela a že se k sobě oba hodí. Tři hodiny mých referencí tetu zlomili." zasmál se Adrian.
"To věřím." zamumlal Dimitrij potichu tak, že ho slyšela jen Rose. Servírka jim donesla jídlo a tak začali jíst. Dimitrij však byl stále podrážděný tak se Rose rozhodla mu náladu zlepšit.
"Chtěla bych ti poděkovat Liss za ten úžasnej pokoj." usmála se Rose a všimla si, že tím se Dimitrij zas uvolnil.
"No v tom hotelu jsou úžasný asi všechny, ale stejně byla to jen maličkost." usmála se.
"Rose by tě, ale měla chránit a to nedělá když je v jiném pokoji." připomenul Adrian.
Měl pravdu. Rose si uvědomila, že kdyby přišel Viktor tak by v klidu mohl Lissu odtáhnout a ona by to nevěděla.
"To je blbost máme pouto Rose by věděla kdyby mi hrozilo nebezpečí a navíc má pokoj hned vedle nás. Navíc díky tomu, že umíme využívat éter jako zbraň a Christian ovládá oheň nám nikdo nemůže ublížit." bránila se Lissa. "Navíc to já chtěla být na pokoji s Christianem."
"To je, ale zvláštní jak by Rose něco mohla slyšet, když jsou pokoje zvukotěsné?" zeptal se Adrian a pokračoval s Lissou v dohadování.

Všichni si povídali a bavili se. Eddie pořád pokládal Dimitrijovi otázky jaké bylo být Strigojem. Rose to nejdřív děsilo. Měla strach aby se Dimitrij neurazil, ale pak zjistila, že se obává zbytečně. Dimitrij odpověděl na všechno co kdo chtěl vědět.
Po večeři odešli každý na svůj pokoj byly šťastný a smáli se. Rose pomalu s Dimitrijem šla po chodbě vedoucí k nim na pokoj. Lissa s Chrisem šli s Adrianem a Eddiem na jejich pokoj ještě něco dohodnout.
"Castlie je otravnější než si pamatuju." vydechl Dimitrij.
"Ale,ale... nedělej že ti to vadilo." zasmála se a zastavila.
"No na ten pohled Ivaškova když se Castlie ptal na to jak jsem tě v Missoule sledoval nezapomenu." obdařil jí jedním z jeho výjimečných úsměvů a přitáhl si jí k sobě blíž.
"Já nezapomenu na to jak jsi se tvářil, když jsme mluvili o Paříži." usmála se vyzývavě. "Na co si v tu chvíli myslel?" zeptala se s úsměvem.
"Měl jsem chuť udělat Ivaškovovi něco velice zlého." pousmál se a z očí mu šlehal oheň. Díval se Rose do očí a jednou rukou si jí k sobě tisknul a druhou nechal v jejích vlasech.
Chtěla ho políbit ale i na podpatcích na něj nedosáhla, bez jeho pomoci to udělat nemohla a z toho byla na nervy. "Proč se ke mě teď chováš jinak?" zeptala se vážně.
"Jak jinak?" pohlédl jí do očí a Rose se v nich začínala topit.
"Víc se směješ, jsi uvolněnější, vtipkuješ, provokuješ mě, mluvíš otevřeněji a nedělá ti problém dávat najevo, že patřím tobě a nikomu jinému. Prostě se chováš stejně uvolněně jako když jsem tě sledovala s Tašou. Je v tom, ale ještě něco jiného..." nevěděla co říct. Byl u ní až příliš blízko.
"Protože už nemusím nic skrývat. Jsem s tebou šťastný. Možná jsem trochu moc majetnický, ale varoval jsem tě. Když jsem byl Strigojem uvědomil jsem si, že žijeme jen jednou a život je moc krátký na to aby jsme se pořád něčemu bránili. Všechno dělám kvůli tobě, protože tě miluju a na tom nic nezměním. Myslel jsem vážně když jsem říkal, že tě k sobě připoutám a už tě nikdy nepustím. Rozo..." usmál se a pořád jí hleděl do očí a ruku kterou měl v jejích vlasech vyndal. Přejel jí rukou po tváři a pořád jí druhou přidržoval u sebe.
"Dimko..." zasmála se a odstrčila ho od sebe. Jeho přezdívka v ruštině jí připadal zvláštní. Vytáhla kartu od pokoje a chtěla odemknout. Když jí vytáhla tak jí, ale Dimitrij vzal za jedno zápěstí a přitiskl jí na dveře.
"A to jsem prý já ten kdo se tady odtahuje." konstatoval.
Chtěla ho políbit, ale on jí nenechal jen jí držel na dveřích a cukaly mu koutky. Jeho obličej byl strašně blízko jejího, ale dával pozor aby ho nemohla políbit. "Pusť mě." vyštěkla Rose a bránila se volnou rukou.
Dimitrij jí jen pobaveně sledoval a chytil jí i druhou ruku kterou ho od sebe odstrkovala.
"Zahráváš si s ohněm Dimitriji Belikove." zašeptala a hleděla do jeho temných očích. Cítila jak se jí láme vlastní hlas. Měla pocit, že jí každou chvíli vyskočí srdce z hrudi. Nohy jí začali zrazovat a jediné co jí bránilo se zhroutit byly Dimitrijovi paže.
"Já se, ale nikdy nesnažil svést svého bývalého učitele." usmál se a trochu se odtáhl a sjel pohledem aby si jí prohlédl, ale stále jí držel.
"Vidíš něco co se ti líbí?" zeptala se a věděla, že v očích musí mít stejný oheň jako on.
"Ano to vidím." přitiskl se k ní a zašeptal jí to do ucha.
Rose pootočila hlavu a políbila ho. Spalovala jí touha dát najevo to co k němu cítí a nechápala jak se on může tak moc ovládat. Polibek jí oplácel jen jemně, ale po chvíli ho přemohl chtíč stejně jako ji. Rose nešikovně nahmatala kódový zámek a zasnula do něj kartu. Dimitrij otevřel dveře a pomalu zacouvali dovnitř. Dimitrij nohu strčil do dveří které se zaklapli a opřel Rose o stěnu. Políbil jí na krk a pak těsně vedle přívěsku. Rose vydechla a přitiskla znovu své rty na jeho. Začala rozepínat knoflíčky u Dimitrijovi košile, ale pak jí jednoduše roztrhla. Sundal mu košili a políbila ho na hrudník.
"Neříkala si náhodou, že se ti líbí když mám na sobě košili?" sledoval jí pobaveně.
"Líbí, ale bez ní je to ještě lepší." zasmála se a zase ho políbila. Dimitrij jí pomalu na zádech nahmatal zip od šatů a rozepl ho. Vzal jí do náruče a odnesl jí k posteli. Když Rose položil do postele Rose ho stáhla sebou.
"Rose nevíme za jak dlouho dorazí strážci." odtáhl se od ní Dimitrij.
"Za dlouho!" vyhrkla a zase ho začala líbat. "I kdyby můžou počkat." zašeptala mezi polibky.
"Rozo,Rozo, Rozo... Tobě se nedá odolat." políbil jí na rty a přitom jí pomohl stáhnout jeho kalhoty...