VA - Východ slunce 2

33. Stínem políbená princezna

Let byl celkem krátký, ale stejně byl nudný. Na štěstí Rose se dozvěděla, že její matka odletěla ke dvoru spolu s Abem a dalšími o pár hodin před nimi, takže ve finále letěla jen ona, Dimitrij, Lissa, Christian, Adrian, Eddie a Viktorie. Rose ale zjistila, že pokud je v letadle Viktorie i Adrian tak to je lepší spáchat sebevraždu než poslouchat jak na sebe štěkaj. Díky bohu, ale brzy dorazili ke dvoru.
Když vstoupili do zahrady u hlavní budovy Rose nemohla uvěřit svým očím. Všude bylo spousta královských Morojů oblečených v těch nejdražších šatech a i strážci byli ve společenském oděvu. Celé zahrady a podle prvního dojmu i vnitřek budovy byly honosně vyzdobené a celé to působilo dost draze. Jakmile tam, ale přišli všechna konverzace utichla. Lissy zelené šaty poseté malými kamínky se neskutečně leskly a vypadala v nich kouzelně skoro až magicky. Chvíli Rose trvalo než jí došlo, že druhá polovina lidí hledí i na ni. Nejdřív se zděsila, že všichni zjistili, že je těhotná, ale pak jí došlo, že to přes její šaty nejde vůbec ani trochu vidět. Pak jí, ale došlo, že celou dobu se drží s Dimitrijem za ruku a usmívá se na něj. Snažila se dav ignorovat a následovala Christiana s Lissou do hlavní budovy.
"Všichni na nás čuměj." zavrčela potichu směrem k Dimitrijovi.
"Snaž se je ignorovat." poradil jí.
"Myslíš, že už vědí o Natálii?" zeptala se vážně.
"Neřekl bych. Janine se s tím určitě nikde chlubit nebude." povzbuzoval jí.
"Co tu vůbec děláme?" zavrčela, když vstoupili do budovy. Všude to vypadalo stejně honosně jak si to pamatovala až na pár nových skleněných lustrů a drahý nábytek.
"Je to slavnost, za které budou královští soupeřit o přízeň ostatních. Je to taková malá soutěž o to kdo je oblíbenější. Bohužél může, ale tahle soutěž ovlivnit to, kdy usedne na trůn." vysvětlil.
"Takže je to vlastně první kolo v boji o korunu?"
"Tak by se to taky dalo říct." usmál se. "Vasilisa je jedna z favoritů, jedna z vysoce postavených Morojů, je dost pravděpodobné, že i přes svůj věk by se mohla stát královnou právě ona."
Vstoupili do hlavního sálu, kde byly převážně samí královští Morojové a pár strážců.
"Co takhle někam zdrhnout?" navrhla nadějně.
"Jsi Lissina strážkyně, musíš jí reprezentovat." promluvil a dělal, že jí neslyšel.
"Fajn." zavrčela.

Asi po dvou hodinách nudných rozhovorů s Moroji a doprovázení Lissy se Rose vymluvila, že potřebuje na záchod. Začala prohledávat sály a hledat Dimitrije, kterého naposledy viděla asi před hodinou. Zrovna vyšla na chodbu, když se ozval známý hlas.
"Je venku malá dhampýrko." usmál se Adrian. Seděl na schodech a popíjel suché martiny.
"Co tady děláš?" usmála se překvapeně.
"Snažím si získat nové přátelé." uchechtl se hořce. "Christian je stále s Belikovem a Tašou a Lissa je s Viktorii, která by mě nejradši zabila jen za to, že dýchám. Navíc někde jsem tu zahlédl Miu, ale ta zas musela jít něco zařídit." vysvětlil.
"Aha..."
"Jen jdi z tvé aury se mi začíná točit hlava." zavrčel.
Rose chtěla něco namítnout, ale radši zmizela do zahrady. Rozhlížela se všude kolem, ale nemohla Dimitrije najít.
"Hledáš někoho?" ozval se za ní Dimitrijův hlas.
Prudce se otočila a úlevně se usmála. "Konečně!" vydechla. "Je pozdě, takže by jsme už mohli někam se na chvíli schovat." zkusila to znovu.
"Rose..." chtěl něco namítnout, ale ona ho zastavila.
"No tak! Prosím! Jen chvilku!" škemrala.
"Tak pojď." vzdal to. "Něco ti ukážu." vzal jí za ruku a táhnul jí zpět do budovy.
Prošli asi třemi sály a dlouhou chodbou, když narazili na dlouhé točité schodiště.
"Jseš si jistý, že to přežiju?" ujistila se.
"Zkus mi věřit." usmál se.
Ty schody jí přišli nekonečné, navíc ty podpatky jí moc nepomáhali. Asi až ve třetím patře začali procházet chodbami. Prošli starým, ale udržovaným sálem a skleněnými dveřmi vyšli na terasu, z které byl výhled na druhou zahradu, která zela prázdnotou.
"Jak si to tu našel?" vydechla Rose ohromeně.
"Když jsem tu byl poprvé neměl jsem co na práci, tak jsem zkoumal okolí." obdařil jí jedním z jeho polovičních úsměvů.
"Chtěla bych, aby už bylo po všem a mohli jsme normálně žít." vydechla po chvíli.
Dimitrij si jí otočil k sobě a zadíval se jí do očí. "Neboj se už brzy bude vše normální. Budeme žít s Lissou a Christianem a přitom vychovávat tu malou." povzbudivě se na ní usmál. Chvíli čekal jestli něco neřekne, ale pak radši změnil téma. "Vypadáš jako princezna."
"Nepřeháněj!" zasmála se.
"Vážně, vypadáš úžasně." trval si na svém. "Stínem políbená princezna." zašeptal jí do ucha.
Rose se už nadechovala k odpovědi, ale pak se zarazila. "Je tu zadní východ?" usmála se.
"Jo skrz tuhle zahradu. Proč?" nechápal.
"Neprojdeme se?" usmála se.
"Tak pojď."

Asi už půl hodiny bezcílně procházeli opuštěnou zahradou. Ani jeden nemluvili, jen si užívali vzájemné blízkosti. Drželi se za ruce a občas se jeden na druhého pousmáli.
"Už bychom měli jít je tu chladno." promluvil Dimitrij, když už byli až moc daleko.
Rose se zastavila a otočila se, aby se mu mohla podívat do očí. Byla tma, ale tlumené lampy v zahradě jí poskytovali, alespoň trochu světla. "Nechce se mi vracet se. Všichni zas na nás budou čumět." protestovala.
"Víš co tak jim uděláme radost a dáme jim důvod k tomu, aby měli o čem mluvit." pousmál se.
"Docela mě děsíš." přiznala.
"Takže nechceš?" zeptal se jí vyzývavě.
"Chci!" vyhrkla. "Co tedy uděláme?" zeptala se s úsměvem.
"Nech to na mě." řekl bezvýrazně a vzal jí za ruku. "Jen spolupracuj." pokračoval, ale zjevně mu začalo dělat problém zachovat vážnou tvář.
"Kam se poděl ten názor o reprezentaci Lissy?" zeptala se provokativně.
"Občas i já můžu porušit pravidla ne?" zasmál se. "Navíc mi ty tvoje šaty nedovolujou smysluplně myslet."
"Ach...táák!" zasmála se a trochu se k němu přimáčkla. "Vždyť si je kupoval." připomněla mu.
"To jsem, ale netušil, že v nich budeš vypadat až tak vražedně." odpověděl vážně.
"Vražedně?"
"Vražedně!" přikývl a vzal jí do náručí.
"Hej já umím chodit!" vykřikla se smíchem.
"Já vím, ale na těch podpatcích jsi strašně pomalá." vysvětlil. Prošel s ní zahradou během 5 minut a v před dveřmi do sálu jí postavil na zem. "Musíme projít do druhé zahrady." oznámil jí a otevřel dveře.
Na druhou zahradu jim to trvalo přibližně půl hodiny, protože Dimitrij pořád narážel na staré známé. Už šli po schodech do dolní části zahrady, kde byli momentálně všichni důležití Morojové včetně Lissy.
Dimitrij se uprostřed schodiště zastavil a nepatrně se na Rose usmál. "Rose před třemi měsíci a třemi dny jsi mi zachránila život. Společně s Vasilisou ste dokázali nemožné." začal.
Rose si všimla jak všichni přítomní ztichli a napínali uši, aby Dimitrije slyšeli. "Já to věděla!" ozval se v Rosině hlavě Lissin smích. "Cože? Co se děje já to nechápu!" zpanikařila Rose.
"V ten samý den se stalo, ale ještě něco." pokračoval a v tu chvíli Rose ztuhla. "Něco co změnilo životy nám oběma. Když jsem byl Strigoj slíbil jsem ti, že až bude po všem připoutám si tě k sobě." pousmál se a Rose se zas uvolnila.
Hleděla mu do očí a snažila se z nich něco vyčíst, ale nic na sobě nedával znát. "Já vím říkal si, že mě už nikdy nepustíš a já souhlasila." usmála se rozpačitě.
"Od toho telefonátu stále ti chci něco říct, ale nevím jak budeš reagovat. Rozo miluju tě a na tom se už nikdy nic nezmění. Nikdy. A proto se ptám..." vydechl vážně a kleknul si před ní.
To už Rose málem omdlela. Netušila jestli dýchá ani jestli jí ještě tluče srdce. "Kurva!" projelo jí hlavou.
"Rose vezmeš si mě?"zeptal se. Vytáhl z kapsy malou krabičku a otevřel jí. Byl v ní prsten. Velký diamant ohraničený dvoumi malými diamanty na kroužku z bílého zlata . Byl nádherný. "Kurva!" projelo Rosinou hlavou znova.