VA - Východ slunce 2

32. Rudá růže

"Můžete mi laskavě vysvětlit proč Viktor říkal, že je Rose těhotná?!" zaslechla Rose křik své matky.
"Ten debil mluvil o mí kmotřence?" vyštěkl Adrian naštvaně i překvapeně zároveň.
"Adriane!" okřikla ho Lissa. "Janine je mi to líto, ale bude nejlepší počkat až se Rose probere." omlouvala se Lissa.
Rose se snažila pravidelně oddechovat a nedat na sobě znát, že už je vzhůru. "Fajn to radši nikdy oči neotevřu!" pomyslela si.
"Doufám, že mi to vysvětlíš, alespoň ty Belikove!" štěkla směrem k Dimitrijovi. "Podle toho co princ Viktor říkal je Rose těhotná právě s tebou!" vyjekla. "Teda pokud jsem to správně pochopila. My ale víme, že něco takového je absurdní. Na druhou stranu, ale sama Rose mluvila o nějakém dítěti." mluvila přiškrceně.
"Janine! Lissa má pravdu, měli by jsme počkat až se Rose probere." snažil se jí uklidnit Abe.
"Promiň Janine, ale nemám ti co říct." vydechl Dimitrij klidně a vzal Rose za ruku.
"Nemáš co říct?" vykřikla Janine. "Co kdyby jsi mi takhle třeba řekl, že moje dcera není těhotná! Nebo, že je Daškov blázen!"
Rose stiskla Dimitrijovu ruku a otevřela oči. "To ti, ale říct nemůže." vydechla potichu.
"Cože?" vyjekla Janine.
"Rose!" vydechl Dimitrij úlevně.
Rose se utahaně posadila a trochu se usmála. "Jsme v pořádku." vydechla tak tiše, že jí ani Janine nemohla slyšet.
Dimitrij se vykašlal na přítomnost Janine a obejmul jí. "Už je po všem." zašeptal jí do ucha jako by věděl na co se chce zeptat.
Zabořila mu hlavu do ramene a pevně ho držela co nejblíž u sebe. "Bohužél nás čeká ještě něco horšího." špitla a chtě nechtě se odtáhla. Stále mu však drtila ruku, což jí poskytovalo, alespoň částeční útěchu.
"Tak můžete to už někdo laskavě vysvětlit?" zavrčela Janine podrážděně.
To už Rose vytočila. "Kurva! Sotva se proberu už zas je na mě hnusná!" pomyslela si. "Jsem těhotná." oznámila jí.
"Ehee... Cože?" vykoktala její matka.
"Myslím, že jsem to řekla dost jasně. Prostě budeš babička." odvětila drze.
Janine na ní zaraženě civěla jako by viděla ducha. "Proboha..." vydechla a zhroutila se na židli, kterou k ní přistrčil Abe. "J-ja-jak?" vykoktala zaskočeně. "S k-kým?" dodala pořát trochu rozhozeně.
K Rosinýmu překvapení všichni ostatní mlčeli. Lissa, Adrian, Abe i Dimitrij. Dimitrij jí ale držel za ruku a občas jí pevně povzbudivě stiskl.
"Skus hádat! Věř mi, to bys ani neuhádla!" pronesla ironicky a neubránila se škodolibému úsměvu. "No dobře řekněme, že ti napovím." protočila oči v sloup, když se ze strany Janine neprojevila žádná známka života. "Jediný chlap co mě mohl oplodnit je v téhle místnosti a Adrian to není." prohlásila a zády se přitiskla k Dimitrijovi.
"Ale-ale to není možné!" vyjekla Janine.
"Vážně?" zeptala se Rose provokativně. "Tak mi vysvětli jak je možné, že jsem přibrala, často zvracím, bolí mě hlava, emociálně jsem na tom dost vadně a když jsem se Strigojem třeba jen v jedné místnosti už omdlívám!" vyštěkla. "Jo a abych nezapomněla proč v tom případě Lissa ve mně cítí život a Adrian vidí mojí auru úplně jinak!" dodala suše.
"No tak Rose uklidni se." promluvil k ní Dimitrij konejšivým tónem. "Dej své matce čas." zašeptal jí do ucha.
"Za to, že je Rose těhotná můžu já." ozvala se Lissa.
"Ty?!" vyjekla Janine. "Lisso co je to za nesmysl?"
"To já jsem dokázala vyřešit nekompabilitu mezi dhampýry. Díky informacím z notebooku od Abeho jsem to dokázala pomocí éteru. Rose o tom nevěděla. Nečekala jsem, že to hned na poprvé vyjde, ale ono vyšlo. Před tím než jsem to, ale udělala jsem podstrčila Rose antikoncepci. Bohužél ten den, kdy jsme zachránili Dimitrije si tabletu nevzala a otěhotněla." vysvětlila Lissa rychle.
Janine na Lissu civěla jako kdyby se zbláznila a pak šlehla pohledem po své dceři a Dimitrijovi. Beze slova se zvedla a s prásknutím dveří zmizela.
"Dej jí čas." vydechl Abe. "Ona to pochopí." usmál se na Rose a přešel k posteli. Pohladil jí po vlasech a jemně mu zacukali koutky. "Půjdu jí uklidnit. Budete mi za to, ale dlužit flašku pravé ruské vodky." zasmál se.
"Díky tati, klidně dvě." usmála se Rose, než Abe stačil zavřít dveře.
"My už taky půjdeme." vydechla Lissa a probodla Adriana pohledem.
"Ale..." začal namítat Adrian.
"Rose musí odpočívat." vyštěkla Lissa nesmlouvavě.
"To je zajímavé...Neřekl bych, že si moc odpočine, když bude s Belikovem." ušklíbl se.
"Už to přeháníš Adriane!" okřikla ho Lissa. "Nezapomeň, že ještě musíš doléčit Viktorii." usmála se na něj provokativně, což Rose nepochopila.
"Néé!" zabručel Adrian bolestně. "Nemůžeš to udělat ty?" zkusil to.
"Ne. Mám spoustu práce a musím se ještě postarat o Christiana." zavrtěla hlavou.
"No jo Christian!" vzpomněla si Rose. "Jak je mu?" zeptala se starostlivě.
"Je v pohodě." zavrčel Adrian. "No tak Liss!" zaprosil. "Ona je nesnesitelná!"
"Dávej pozor na jazyk!" upozornil ho Dimitrij.
"Jdeme!" rozhodla Lissa a už ho táhla ke dveřím.
"Tak to bylo něco!" vydechla Rose, když se konečně zaklapli dveře.
"Hmm..." zabručel Dimitrij.
"Jsi v pořádku?" otočila se na něj starostlivě. "Skoro vůbec jsi za celou dobu nepromluvil." zahleděla se mu ustaraně do očí.
Lehce jí prstem nadzvedl bradu a opřel si čelo o to její. "Chvíli jsem si myslel, že vás vážně ztratím." vydechl.
Rose bolestně pohlédla na jejich spojené ruce a přitiskla si je k břichu. "Takhle nemluv." zašeptala. "Už je po všem." usmála se.
Dimitrij se od ní odtáhnul a zavrtěl hlavou. "Ne." vydechl. "Nemáme královnu. V našem světě teď bude pěknej zmatek." vysvětlil.
"My už to nějak zvládnem." usmála se. "Hlavní je, že jsme spolu."
"Mluvíš jako romantička." zasmál se.
"Vážně? Sakra!" zaklela. "Zatracený hormony!"
Dlouho si jen hleděli do očí a nic neřekli. Rose nevěděla jak dlouhá doba uplynula, ale věděla, že jí to už začíná štvát. "Sakra tak už mě obejmi nebo vypadni!" vyštěkla.
Dimitrij se zasmál a přitáhl si jí k sobě. "Ty se nikdy nezměníš!" prohlásil klidně.
Zívla a přetočila se na něm tak, aby ležela opřená o jeho hrudník. "No je pravda, že tu košili by sis mohl svlíknout." konstatoval a znovu se na chvíli odtáhla. "Ty knoflíky pěkně tlačej." dodala, když jí probodával nechápavým pohledem.
Jen si povzdechl a svlékl si košili. Hodil jí na zem a jen v černém nátělníku si znovu lehnul. "Spokojená? Nebo si mám dát dolu ještě něco?" pousmál se.
"To je v pohodě. Budu ještě spát." odpověděla klidně a znovu si k němu lehla.
Dimitrij jí pohladil po zádech a trochu si jí k sobě ještě přitáhl.

Když se Rose probudila byla v pokoji sama. Vlastně jí došlo, že ani netuší v jakém hotelu jsou. Porozhlédla se po pokoji, ale brzo jí to omrzela, a tak zapadla do koupelny. V koupelně na kraji umyvadla spatřila velkou černou krabici s rudou lesklou mašlí, na které byla bílá obálka a rudá růže. Vzala do ruky obálku a vytáhla z ní vzkaz napsaný Dimitrijovým písmem.

Milá Rozo,
musel jsem jít něco vyřídit. Omlouvám se, že jsem ti nic neřekl, ale nechtěl jsem tě budit. V 18:00 se musíme vrátit ke dvoru. V té krabici najdeš šaty, obleč si je. U dvoru je velká slavnost na počest královny Taťány, přijedeme přesně na ni, takže musíme být připravení. Jestli budeš mít hlad zavolej pokojovou službu číslo jsem ti nechal na stole. Budu se snažit vrátit se co nejdřív.

Miluji tě,
D.
Rose se pousmála a vrátila dopis do obálky. Vzala si do ruky růži a přivoněla si k ní. S úsměvem jí položila a rozvázala mašli na krabici, otevřela jí a vytáhla z ní šaty. Zůstala zaskočeně hledět na šaty. Měli rudě červenou barvu, byly dlouhé až na zem (No dobře byli možná dlouhé až moc!) a stahovaly se pod prsy. Nebyly nijak zvlášť zdobené, jen ve vrchní části byly pruhy látky zvláštně nakroucené a nařasené. Odhadovala, že látka je z toho nejdražšího hedvábí a nedokázala pochopit, jak si něco takového mohl Dimitrij dovolit. Nebyla zvyklá pořád od něho něco dostávat. Šaty opatrně přehodila přes umyvadlo a vytáhla z krabice černostříbrné páskové boty. "Fajn Natálie, máma si zlomí nohy!" proletělo jí hlavou. S povzdechem je vrátila do krabice a vlezla do sprchy.
Když vylezla ozvalo se klepání. Rychle na sebe hodila župan a šla otevřít.
"Hurá už jsem měla o tebe strach." oddychla si Lissa a vešla do pokoje. Měla už na sobě zelené plesové šaty a perfektně vyžehlené vlasy zdobené zelenou čelenkou posetou drobnými kamínky a třpytkami.
"Promiň byla jsem ve sprše." vydechla Rose roztěkaně.
"To nic." usmála se Lissa. "Bože Rose! Řekni mi, že si ze mě děláš srandu!" vyjekla a nesouhlasně civěla na její župan.
"Co je?" nechápala Rose.
"Za hodinu odlítáme a ty nemáš udělané ani vlasy!" probodla jí káravým pohledem.
"Cože? To už je tolik!" křikla Rose překvapeně.
"Jo" přikývla Lissa. "Tak šup sedni si pomůžu ti s vlasama i líčením." ukázala na židli u toaletního stolku.
Rose automaticky poslechla a sledovala Lissu která zapínala kulmu, kterou donesla. Asi 30 minut Lissa skákala kolem Rose a nedovolila jí, aby se podívala do zrcadla.
Už po několikáté si jí Lissa přeměřila kritickým pohledem. Usmála se. "Donesu šaty." oznámila jí a během minuty se vrátila z koupelny s šatama i botama.
Rose si od ní vzala šaty a mezitím co Lissa uklízela stůl si je oblékla. "Lisso můžeš je prosím zapnout?" s úsměvem se otočila na Lissu.
Lissa na ní zůstala zaskočeně civět. "Vypadáš... úžasně." vydechla a jemně se usmála. Přešla k ní a zapnula jí zip. "Koukni se do zrcadla." poradila jí, když Rose jen dál stála jako socha.
Rose se usmála a přešla k velkému zrcadlu na dveřích do koupelny. Nemohla se poznat. Vypadala jako princezna z nejnovějších filmů. Natočené vlasy se jí kroutili těsně pod prsa,na krku se jí lesknul řetízek od Dimitrije, její tmavé oči zvýrazněné hustými řasami a tužkou na oči, a pak v poslední řadě její šaty. Byly nádherné. Jak čekala byly až přehnaně dlouhé i s podpatky za ní zůstával, alespoň metr látky. Místo ramínek měla jen dva dlouhé zavázané pruhy látky, které jí vyseli na pažích jako spadlá obyčejná ramínka. "Pořád nechápu kde na ty šaty Dimitrij vzal." povzdechla si.
"Ty jsi nikdy neviděla jeho plat co?" zasmála se Lissa. "Ty ses ani nepodívala kolik peněz dostáváš ty." pochopila.
"Ne" přiznala.
"Něco tomu chybí." přeměřila si jí pohledem Lissa. Přešla k posteli a něco vytáhla ze své kabelky. Přešla k Rose a opatrně jí vsunula do vlasů zdobenou stříbrnou čelenku, která vypadala jako malá nepatrná korunka z perliček a stříbrných ozdob.
V tu samou chvíli se ozval zámek u dveří a dovnitř vešel Dimitrij. Překvapeně zůstal stát mezi dveřma a upřeně na Rose hleděl.
"Vypadáš jako by jsi viděl přízrak." usmála se.
"Už musím jít. Uvidíme se v letadle." vysoukala ze sebe Lissa a zmizela rychleji než Rose stačila něco namítnout.
"Vypadáš nádherně." pousmál se Dimitrij.
"Neměl by ses už taky převlíct?" zeptala se ho rozpačitě.
"Jo jasně." vzpamatoval se a zapadl do koupelny.
Ani ne po pěti minutách vylezl s koupelny v obleku.
Rose proti její vůli zacukaly koutky. Přešla k němu a usmála se. "Děkuju za šaty." zašeptala.
"Nemáš za co děkovat." promluvil vážně.
V jeho očích viděla Rose něco nebezpečného a divokého, až po chvíli jí došlo, že to samé cítí i ona. "Mám. Dlužím ti za všechno."
"A já za všechno vděčím tobě." usmál se. "Musíme jít." připomněl.
"Dobře" vydechla. Vzala ho za ruku a na chvíli se mu opřela hlavou o rameno. "Už můžem" vydechla po chvíli.