VA - Východ slunce 2

34. Ano nebo ne?

"Nemusíš odpovídat hned. Ani se nemusíme vzít hned teď. Jen chci, aby jsi měla ten prsten na znamení, že ti patřím. Jsem tvůj a vždycky to tak bylo. Jen chci, aby..." vysvětloval.
Rose ho, ale zastavila. Sklonila se k němu a umlčela ho polibkem. Dimitrij během polibku pomalu vstal a přitáhl si jí za pas k sobě.Oba cítili jak na ně všichni zírají, ale ignorovali to. Netrvalo jim to ani sekundu a už na ně zapomněli. Líbali se dlouho. Ani jeden to nechtěli ukončit, ale oba věděli, že musí.Vášeň je pohlcovala čím dál víc, ale pak se zastavili. Když se ale od sebe odtáhli stejně byli od sebe sotva 5 cm.
"Ano" vydechla Rose.
Dimitrij na ní nechápavě hleděl a v jeho očích se mísilo překvapení s radostí. Nic, ale neřekl jen dál na Rose hleděl jako by nevěřil, že to vážně řekla.
"Říkám ano. Vezmu si tě." zopakovala a jemně se usmála.
Dimitrij vzal beze slova Rose za ruku a navlékl jí prsten na ruku.
Rose to užasle sledovala a snažila se ignorovat Lissiny ohromené emoce. Pohlédla Dimitrijovi do očí a usmála se. "Všichni na nás zírají." zašeptala.
"Tak ať!" usmál se a znovu jí políbil. Tentokrát to, ale nebyl až tak dlouhý polibek za to byl, ale stejně tak vášnivý jako ten předchozí.
"Zdrhnem?" zeptala se potichu, když se od sebe odtáhli a podívali se na dav, který je probodával pohledy. Někteří se usmívali, někteří byli v šoku a na některých už v tu chvíli bylo poznat, že až Rose s Dimitrijem zmizí budou mít nové téma na drby a pomluvy.
Po asi minutě to začalo být Rose trapné a začala mezi lidmi rozeznávat jednotlivé známé. K jejímu 'štěstí', ale mezi davem stála i její matka, která vypadala jakoby byla svědkem apokalypsy. Rychle od ní odvrátila pohled a v duchu prosila Lissu, aby nedovolila její matce ztropit scénu.
"Začíná to být divný." řekl potichu Dimitrij.
"Jo a to dost." odvětila Rose. "Něco plácnu a zdrháme!" dodala rychle.
"Neříkala si náhodou, že v těch podpatcích sotva chodíš?" zeptal se potichu.
"Radši risknu zlomené nohy než sežrání zaživa." odsekla. "Tak lidi a v poslední fázi by jsme vám chtěli oznámit, že jsem těhotná a než začnete vykládat pikantní pomluvy, chci něco dodat. To dítě je moje a Dimitrijovo... Ano, já vím Dhampýři nemůžou mít spolu děti to ale není až tak úplně pravda. Takže užijte si večer." poslední větu už vykřikla a rychlím krokem následovala Dimitrije přes kraj davu. Když se dostaly na konec zahrady a stále cítili na sobě pohledy, Dimitrij vzal Rose do náručí a rychlím krokem s ní zmizel z dohledu.

"Už na nás nevidí." vydechl asi po 10 minutách a postavil jí zas na nohy.
"V tom případě mě už můžeš políbit." usmála se a přitáhla si ho za oblek k sobě. Chvilku se líbali, ale pak se Rose zas odstrčila. "A k tomuhle mám jednu podmínku." zamávala mu před obličejem rukou na které byl prsten.
"Jakou?" vydechl znaveně jako by radši ani nechtěl znát odpověď.
"Svatba nebude dřív jak porodu a pak bych stejně ještě počkala." odpověděla vážně.
Dimitrij se srdečně rozesmál.
"Hej čemu se směješ?!" vyjekla.
"Upřímně čekal jsem něco typu 'Dřív jak za deset let mě k oltáři nedokopeš!', takže si myslím, že to těch šest, sedm měsíců klidně přežiju." smál se. "Rose je to jen na tobě já počkám." ujistil jí po chvíli vážně.
Rose taky na chvíli pousmála, ale pak zvážněla. "Měli bychom zmizet, něž nás najde moje matka. Vypadala dost..."
"Zvláštně." doplnil jí. "Dej jí čas."
"Já vím jen bych chtěla, aby ten fakt, že jsme spolu překousla." přiznala.
"Uvidíš, že to přijme." povzbudil jí.
Rose se pousmála a obejmula ho. Když jí schoval ve své náruči byla klidná.
Políbil jí do vlasů a za boky jí od sebe odtáhnul. "Měli bychom jí. Už začíná být dost zima a ty jsi jen v šatech." promluvil klidně a vzal jí za ruku.
Pomalu se rozešli směrem k domu, kde bydleli. Ani jeden nepromluvili, ale jeden druhého plně vnímali.
"Jsi nějak moc dlouho zticha." promluvil Dimitrij, když byli skoro už u domu.
"Nevím co říct." přiznala a otevřela branku. Rychle se vydala k domu, aniž by se mu musela podívat do očí. Těsně od dveří jí, ale zastavil tím, že jí chytil za ramena a otočil si jí k sobě. "Já..." začala.
"Pššt!" položil jí prst na rty. "Já vím." pousmál se. Sjel jí rukou ze rtů a prsty lehce přejel po její lícní kosti.
Rose se neudržela a skočila mu kolem krku. Pevně se k němu přitiskla a hlavu si opřela o jeho hrudník.
"To je v pořádku." zašeptal uklidňujícím tónem. Přejel jí rukou po zádech a druhou jí obímal kolem pasu.
Uplynulo asi čtvrt hodiny a stále stály před dveřma. Nepotřebovali slova rozuměli si i bez nich. Oba cítili emoce i toho druhého a byli si jistí, že je už nikdy nic nedokáže rozdělit. Dimitrij od sebe lehce Rose odstrčil a vzal jí do náručí. Nic nenamítala jen si o něj opřela hlavu. Odemkl a vešel i s Rose dovnitř. Ani se neobtěžoval rozsvítit. Po tmě přešel ke schodům a pak vynesl Rose nahoru.
Zanesl Rose do ložnice, kde jí opatrně položil na postel a posadil se vedle ní. "Tak co se děje?" zeptal se přímo.
"Nic, jen...dej mi minutu" vyhrkla potichu. Zhluboka se nadechla a pomalu vydechla. Opřela se o něj a pohlédla mu do očí. "Jen je toho na mě moc." vydechla.
Dimitrij se pousmál a mlčky jí přejel prstem po rtech.
"Co je?" zeptala se nejistě.
"To je snad poprvé, kdy něco nemůžeš ustát." zasmál se potichu.
"No je mi osmnáct, čekám dítě, které je samo o sobě zázrak, jsem zasnoubená. Můj snoubenec je můj bývalí učitel, z kterého se stal Strigoj, a pak zas Dhampýr a má kamarádka je uživatelkou éteru. No a možná je i budoucí královnou. Jsem stínem políbená a ty taky, i když tvé pouto s Lissou je potlačené. Myslím, že mám právo to chvilku rozdejchávat." prohlásila vážně. "Někdy si myslím, že se mi vše jen zdá." zašeptala.
"Ale tohle se ti nezdá." usmál se.
"Já vím." usmála se a posunula se blíž k němu. Vzala ho za ruku a postavila se. Počkala až se taky postaví a pak ho políbila. Nejdřív jen jemně, ale postupně se to stupňovalo. Na chvilku se ještě odtáhla a usmála se. "Miluju tě a chci, aby sis to pamatoval." vydechla.
"Neboj na to nezapomenu." pousmál se a vzal jí za bradu. "Miluju tě a už nikdy tě neopustím. Ani tebe ani naší dceru." slíbil a vášnivě jí políbil.
Rose se zasmála a rychle se odstrčila. Rychle přešla k dveřím a zamkla je. Když si všimla Dimitrijova pohledu jen se zasmála. "No co? Pár hodin to bez nás zvládnou." oznámila mu a zas se k němu přitiskla, ale s dalším polibkem otálela. "Pořád tě ty šaty tak provokují?" zeptala se s úsměvem na rtech.
"Provokují? Ne. Ty šaty mě zabíjí!" promluvil zlomeně, jako by ho pohled na ni v šatech skutečně bolel. "Vypadáš až příliš neskutečně." zašeptal jí do ucha a políbil jí na ucho.
Rose chtěla něco říct, ale nevěděla co tak ho radši zas políbila. Vjela mu jednou rukou do vlasů a druhou se k němu přitiskla. Líbali se dlouho ani nevěděla jak dlouho. Elektrické výboje mezi nimi jí přišli, tak silné, že měla co dělat, aby se udržela na nohou.Dimitrij jí sjel jednou rukou z vlasů na záda a opatrně nahmatal zip od šatů. Rozepnul je a z Rose šaty pomalu sjeli.
Začali couvat k posteli a pořád se líbali. Rose se mezitím zbavila Dimitrije košile. Zacouvala do postele a strhla ho sebou. Dimitrij jí políbil na krk a sjel rty až ke klíční kost. Pomalu přejel rty zpět k těm jejím a zase se začali líbat. Rose ho obejmula i nohama a přitiskla ho k sobě tak silně, že mu málem zaryla nehty do zad. V tu chvíli byla schopná vnímat jen je...

Ráno po probuzení stále leželi v posteli a povídali si. Bylo jim dobře a ani jeden nechtěli tu chvíli kazit. Rose ležela na břiše a jednou rukou si podepírala hlavu. Pozorovala Dimitrije, který velice pečlivě studoval její záda.
"Vidíš něco co se ti líbí?" usmála se, když jí znovu přejel přes záda konečky prstů.
"A víš, že ano?" zasmál se a projel jí rukou vlasy a nechal zas ruku sjet na její záda. Přejel jí přes páteř a rukou vjel pod přikrývku, sjel na stranu a zastavil se až na jejím boku. Lehce po něm přejížděl a druhou rukou si jí přisunul blíž k sobě.
"Chtěla bych takhle zůstat věčně."zašeptala.
"Rozo, Rozo... Brzy by tě to omrzelo." povzdechl si.
"No, kdyby jsme měli k dispozici i soukromou kuchyň, tak žádný problém." pronesla s úsměvem
"Nudila by ses." oznámil jí vážně.
"No nemyslím si, že bych se nudila." usmála se a jemně ho políbila.
"To by tě taky brzy omrzelo." zasmál se.
"Vážně?" zeptala se a vyzývavě se usmála. "Vsadíš se?" a znovu ho políbila. Tentokrát to byl, ale vášnivé a tak silné, že ani jeden neměli sílu ten polibek ukončit. Rose se po Dimitrijovi vyšplhala, aby měla lepší přístup a obkročmo se na něj posadila. "Co jsi to říkal?" odtáhla s úsměvem.
"Že máš pravdu." zasmál se.
"Ach táák!... To jsem asi nějak přeslechla." zasmála se. Chystala se ho znovu políbit, když se z vedlejšího pokoje ozval náraz a něčí tlumený smích. "Co to bylo?" vhrkla.
"Nevím. Ale vychází to z Viktoriina pokoje." vydechl rychle a odstrčil ze sebe Rose.
Oba vyskočili na nohy a začali se oblíkat. Rose si na sebe rychle jen natáhla jeho košili a počkala se až se obleče.
"Klid. Co když si jen někoho přivedla?" napadlo jí.
"Jestli si někoho včera nabalila a teď se s ním válí v posteli, tak ať si mě nepřej!" zavrčel potichu, když se zrovna ozval další smích.
Rose radši neodporovala a následovala Dimitrije do Viktoriina pokoje.
Vzal za kliku, ale bylo zavřeno. "Viktorie otevři!" vyštěkl.
Rose zaslechla něčí tlumený hlas a pak kroky.
"Hned jen se obleču." křikla Viky přes dveře.
Rose, slyšela rychlé kroky jako by Viktorie běhala po místnosti a narychlo házela věci na jednu hromadu. Pak asi po pěti minutách se ozvala klika a Viky otevřela.
"Co je vzbudil jsi mě. Děje se něco?" dělala, že neví proč tam Dimitrij rozzuřeně stojí.
Rychle jí odstrčil ze dveří a vešel dovnitř. "Kde je?" vyštěkl.
"Kdo?" pokračovala Viky v nechápavosti.
Dimitrij něco vyštěkl rusky a Viktorie něco vyjekla.
"Miluje mě!" vykřikla zlomeně.
"Kdo?" zeptala se Rose šokovaně.
"Kde je?" zeptal se Dimitrij znovu.
"Můžeš!" zakvílela Viky směrem ke dveřím.
Dveře od skříně se otevřeli a z nich vyšel Adrian jen v trenkách a dost nervózně kolem sebe tikal očima.