VA - Východ slunce 2

28. Pod povrchem

"Musíme jí chránit!"vyjekla Viktorie.
"Já vím, ale je to její volba!" hádala se Lissa.
"Myslím, že to by jsme měli nechat na ní." přidal se Christian.
"Ale..."vyjekla Viky, ale pak si všimla Rose a Dimitrije.
"Ale?" zopakovala Rose.
"Rose!" vyjekla Lissa a vyskočila z pohovky. "Jak ti je?" zeptala se automaticky.
"Dobře, kdyby si ta malá neusmyslela, že mě za každou cenu donutí zvracet." vydechla a ucítila další tlak na žaludku.
"Tak to asi bude po mámě." zasmál se Christian.
"To snad ne!" zasmála se Lissa.
"Jaký je plán?" změnila téma Rose.
"Za čtyři minuty nám příjdou dát léky." zasmál se Christian. "Zas je oblbnem a pak se budem válet dokud nás nezachráněj." oznámil jí a přitom pohlédl na Dimitrije.
"Už můžeš použít magii?" zeptal se ho Dimitrij na rovinu.
"Jo, ale pořád to jde špatně." zvážněl Christian.
"Uvidíš, že to bude v pohodě." povzbuzovala ho Lissa.
"Lissa má pravdu za pár hodin to bude v pořádku. Vždyť ti dali nejvíc drog." souhlasila Rose opatrně.
"Za hodinu se na to podíváme. Budu se snažit ti pomoct." rozhodl Dimitrij.
"Dík" vydechl Chris a zadíval se do země.

Asi po třech hodinách všichni seděli kolem malého stolku a dohadovali se. Byli unavení. Lissa zas pozměnila Strigojce paměť a Rose jí dala část své vlastní energie.Navíc Rose bylo asi hodinu po odchodu Strigojky zle a dost zvracela. Teď jen napůl ležela na Dimitrijovi a povídala si s Lissou a Viky, zatímco Dimitrij něco řešil s Christianem.
"A vůbec už jsi jí vybrala jméno?" rozzářila se Viktorie.
"Ne, zatím mě žádné jméno nenapadlo." odvětila Rose stroze. "Stejně si myslím, že na to je ještě brzy." dodala a víc se přitiskla na Dimitrije.
"A kdy bude čas na výběr jména?" zeptala se Lissa zvědavě.
"Nevím" odpověděla Rose na rovinu.
"Mohla by se jmenovat jako ty." navrhla.
"To bych jí nikdy neudělala!" vyjekla Rose.
"Proč? Máš krásné jméno." nechápal Dimitrij.
Rose k němu otočila hlavu a probodla ho pohledem. Pak se otočila zpátky na ostatní a opřela si zas o něj hlavu. "Prostě ne!" zavrčela.
"A co Liliana a nebo Jasmína?" navrhla Viktorie. "Jmenuješ se po růži bylo by roztomilé, kdyby i tvá dcera měla jméno po květině." rozzářila se.
"Ne" vyhrkla Rose. "Ani nevíš jak člověka pak štve, když ho spojujou podle jména s kytkou." vysvětlila.
"Jak už Rose řekla na to je času dost." zarazil to Dimitrij.
"Co teď?" zeptal se Christian.
"Musíme čekat." odpověděl Dimitrij.
"To teda bude zábava!" zavrčela Rose.
"No když se budem nudit můžu začít podpalovat Strigoje." navrhl Christian s novým zájmem.
"Jo to by mě na chvilku mohlo zabavit." přitakala Rose.
"Rose!" vyjekla Lissa a rozesmála se.
"A co takhle podpálit toho psychopata, kvůli kterýmu tady jsme?" navrhla Viktorie.
Všichni se rozesmáli a když se začal smát i Dimitrij Rose se zarazila. Nikdy se ničemu takovému nesmál. Vlastně se nesmál skoro vůbec, když u toho bylo více lidí. Usmála se pohlédla mu do očí. "A co takhle podpálit všechny a zdrhnout?" navrhla na oko vážně.
"A kam pak bys chtěla utéct?" zeptal se Dimitrij klidně a Rose si všimla jak mu zacukaly koutky.
"Někam daleko." odpověděla a přetočila se na něm tak, aby se mu mohla dívat do očí.
"Já bych tě, ale nepustil." přiznal.
"Ty by jsi totiž utekl se mnou." usmála se a lehce ho políbila. Polibek jí oplácel a počkal až ho Rose sama ukončila.
"Hej!" křikla Viky a luskla prsty. "Jsou tu lidi. Nechte si to až budete sami!" vyjekla.
"Nech je. Vždyť je to normální." okřikla jí Lissa.
Rose se na Dimitrije usmála a otočila se zpět na ostatní. "Tak teď už vážně. Co budeme dělat?" zeptala se.
"Tak to teda netuším." přiznal Christian.
"Mě taky nic nenapadá." přiznala Lissa.
"Na mě se ani nekoukej." prohlásila Viky a zvedla se z křesla. "Já jdu do sprchy." oznámila a zmizela v koupelně.
"Prázdnou místnost si zabírám já!" vyhrkl Christian. "Jdeš trénovat se mnou?" pohlédl na Dimitrije.
Dimitrij ze sebe sesunul Rose a omluvně se na ní zadíval. "Jo jdu." souhlasil a zmizel s Chrisem za dveřmi.
Rose zůstala v místnosti sama s Lissou. Sotva se zaklapli dveře, obě se nahlas rozesmály. "Nikdy by mě nenapadlo, že si budou tak skvěla rozumět." smála se Rose.
"Už jsou jako my." usmála se Lissa. "Jen bez psychického pouta." dodala.
"Liss mohla bys prosím zkontrolovat tu malou?" zeptala se opatrně po chvilce ticha. "Vím, že by jsme neměli plýtvat energii, ale mám o tu malou strach. Nechtěla jsem to říkat před Dimitrijem, ale když nás napadli Strigojové a nebo když jsme byli u Viktora, cítila jsem něco divného. Jako by nebilo zle ze Strigojů jen mně, ale i té malé. Prostě chci mít jistotu, že je v pořádku." vydechla Rose úlevně.
"Jsi si tím jistá?" zeptala se Lissa opatrně.
"Jinak bych ti to neříkala." přikývla Rose
"Lehni si." pokynula Lissa a ukázala na pohovku u stěny.
Rose vstala z křesla a přešla k pohovce. Prudce vdechla a lehla si. "Buď prosím opatrná. Když jsme to zkoušely naposledy byla jsem teprve v prvním měsíci."
Lissa si k ní sedla na kraj pohovky a klidně se na ní usmála. "Neboj se vše bude v pořádku." uklidňovala jí. "Teď zavři oči." zašeptala klidně.
Rose poslechla a pomalu je zavřela. Ucítila jak jí Lissa vyhrnula tričko a jednu ruku jí položila přímo na břicho. Druhou ruku jí položila na čelo a pak už z ní Rose jen ucítila proud magie. Lissa najednou ztuhla a to Rose překvapilo. "Co se děje?!" zazmatkovala. Lissa jí, ale nevnímala a jedinou odpovědí byl obrovský nával magie, který vysál část sil i z Rose. Ucítila příšernou bolest v oblastech břicha. Nevěděla jak dlouho jí bolest spalovala, mohly to být minuty nebo i roky. Jediné na co celou dobu myslela byla touha zemřít. Najednou však bolest povolila a pak už jen cítila šílenou únavu. Chvíli se tomu pocitu únavy bránila, ale pak se začala propadat do černoty spánku.

"Lisso co se stalo?!" uslyšela Rose jak Dimitrij vykřikl. Vzbudila se , ale stále nedokázala otevřít oči. "Lisso co se stalo?" zopakoval a jeho hlas přišel Rose až moc blízko.
Rose cítila vše co Lissa. Překvapení, zmatenost a otupělost. Chtěla jí pomoct a dát jí trochu své energie, ale zdálo se jí, že sama žádnou nemá.
"Bude teď chvíli spát." vydechla Lissa po chvíli.
"Co se stalo?" zeptal se zmateně Dimitrij.
Rose ucítila jak se vedle ní posadil a vzal jí za pravou ruku. Tak strašně chtěla otevřít oči a říct mu, že jí nic není, ale tím si sama nebyla jistá. Udělala to jediné co mohla, sebrala zbytek svých sil a vnořila se do Lissiny mysli. Viděla Dimitrije sklánícího nad ní. Byla bez barvy a on na ní bolestně hleděl. Cítila se strašně, nelíbilo se jí jak mu to ubližuje.
"Vi...Viktor" vykoktala Lissa.
"Co je s ním?" vyštěkl Dimitrij a opatrně pustil Rosinu ruku. Pak se postavil a zadíval se Lisse do očí.
"Dal nám něco do jídla nebo vody." vysypala ze sebe. "Působí to, ale jen na ni. Nevím co to je, ale kdyby mě nepřemluvila a nezkontrolovala bych jí mohlo jí to ublížit." vydechla a zadívala se na svou kamarádku.
"Seš si tím jistá?" zeptal se Dimitrij.
"Jsem"přikývla Lissa. "Bylo to něco co musel vědět, že zabere jen na ní. Dostávalo se to přímo k dítěti. Dalo to spoustu práce dostat z jejího oběhu. Muselo jí to dost bolet."
"Já ho zabiju!" procedil Dimitrij skrz zuby a vší silou praštil do zdi až se z ní sesypaly kusy omítky.
"Uklidni se!" okřikl ho Christian. "Myslíš, že by chtěla, aby ses takhle mučil?!"
Rose hleděla upřeně na Dimitrije skrz Lissiny oči. Bolelo jí takhle ho vidět. Neskutečně jí to mučilo. Christian ale mluvil pravdu, kdyby byla vzhůru nenechala by ho takhle vyvádět.
"Co se tu děje?" vyšla překvapená Viktorie z koupelny. Z vlasů jí ještě kapala voda. Vypadala jako by jí uprostřed sprchy vyrušil Dimitrijův křik. "Rose!" vyhrkla a během vteřiny klečela u pohovky a opatrně Rose hladila po vlasech.
"Ten parchant jí něco dal do pití!" štěkl Dimitrij a pak se zas otočil na Lissu. "Co jí to mělo udělat?" zeptal se ostře.
"Ne...nevím." vydechla Lissa zaskočeně.
Rose to vzdala a vrátila se do svého těla. Viděla toho až moc a už se nemohla dívat jak se Dimitrij ničí.