VA - Východ slunce 2

36. Korunovace

o necelých pět měsíců později:

"Rose pospěš si! Za chvíli máme být tam a Lissa nemůže přijít pozdě na vlastní korunovaci!" křikl Dimitrij směrem ke koupelně.
"Tak si zkus zapnout ty šaty, když jsem jak Titanik!" zaječela a znovu se pokusila zapnout si zip u svých šatů.
Otevřeli se dveře koupelny a dovnitř vešel Dimitrij a přeměřil si jí pobaveným pohledem. "Stačilo zavolat ať ti pomůžu." zasmál se. Přistoupil k ní zezadu a opatrně jí zapnul její dlouhé tmavě modré šaty. Dost připomínali šaty z dob empíru a byli zdobené jen vyšíváním na prsou, kde byla jedna z pradávných molnijských značek. Dostala je od Lissy, ale vůbec netušila kde je vzala. Z Lissy dostala jen to, že jsou dost starý, a že byly ušity pro strážkyni dávné stínem políbené královny. Z toho pochopila, že je vzala od Abeho.
"Děkuju" vydechla.
Nechal jí ruku na zádech a přejel až k jejímu krku. Prsty obtáhl klíční kost a sjel přes krk až k bradě za kterou jí opatrně natočil hlavu k němu. "Jsi nádherná." ujistil jí.
"Jsem jak dělová koule!" odsekla a otočila se na něj úplně.
"Rose nepokoušej mě." varoval jí přidušeně. Až příliš ho lákal plamen, který jí žhnul v očích.
Prohrábla si rukou rozpuštěné vlasy a zamračila se. "Vždyť je to pravda!" vyštěkla. "Všichni se ke mě chovaj jak k nemohoucí a drží se ode mě dál." hádala se.
"Víš, že to není pravda." promluvil vážným tónem.
"Vážně?" zeptala se. "Vždyť i ty se držíš dál." promluvila potichu a odvrátila od něj pohled.
"Já se držím dál, vždyť jsem s tebou skoro pořád!" pronesl nechápavým tónem.
Trochu cukla pohledem a na pár vteřin se mu zas podívala do očí. "Jsi se mnou." přiznala. "Staráš se o mě, ale zároveň se držíš dál jako by ses bál, že mi ublížíš." promluvila klidně. "Já nevím, možná se mi to jen zdá, ale..."
Dimitrij jí přiložil prsty ke rtům a přejel po nich. "Máš pravdu." přiznal. "Opravdu mám strach." vydechl.
"Ale..." chtěla něco namítnout, ale on jí zas zarazil.
"Prosím...Chci aby jsi to slyšela." zastavil jí. "Ano, mám strach." přiznal. "Mám strach o tebe, naše dítě i o nás." vysvětlil. "Ani nevíš kolik myšlenek se mi honí hlavou." povzdychl si. "Mám strach, že nedokážu uchránit tebe ani naše dítě. Mám strach z toho, že naše dítě bude jedinečné a ani jeden netušíme jak velkou sílu bude mít. Oba víme, že ta malá nebude normální, a že to nebude mít v našem světě lehké. Poslední dny mi přijdeš tak zranitelná, tak křehká a tak vražedně krásná až mě to bolí." poslední slova zašeptal.
"Krásná?" podivila se.
"Ano" vydechl zlomeně. "A pořád nemůžu uvěřit, že jsi moje." zasmál se zlomeně.
"No budeš si muset dávat pozor, protože víš jak v dnešní době jsou rozvody v módě." zažertovala s úsměvem.
"Neboj se." zvláštně spiklenecky se usmál a přitiskl si jí pevně k sobě. "Ty se mladá dámo ode mě ani nehneš." zašeptal jí do ucha.
"Vážně?" zasmála se.
"Vážně!" potvrdil a vášnivě jí políbil. Tiskl si jí k sobě a jednu rukou jí přejížděl po rameni a zádech.
"Hej kde jste?!" ozval se z chodby Adrianův hlas.
Pomalu se od sebe odtáhly a Rose se pousmála. "Budeme strážci královské rodiny." zasmála se.
"No už to tak bude." zasmál se.
"Hej vy dvě hrdličky pohyb!" ozvala se pro změnu Viktorie a vtrhla do pokoje.
"No jo už jdeme!" zasmála se Rose a táhla Dimitrije z pokoje za ruku.

Auto zastavilo, před vchodem do hlavní budovy a Lissa, Rose, Dimitrij i Christian vystoupili. Za nimi zastavilo auto s Adrianem a Viktorii, počkali až taky vystoupí a pak zamířili dovnitř. Prošli místnostmi až se dostali k obrovským dveřím vedoucím do hlavního sálu.
"Připravená?" zeptala se Rose své kamarádky.
"Ne." vydechla Lissa upřímně.
"Budu s tebou." povzbudila jí.
"My všichni tam budeme s tebou." usmál se na ní Christian.
Lissa pokývla na Moroje, který otvíral dveře a dveře se rozevřeli.
Vevnitř bylo spousta Morojů i Dhampýrů. Rose skrz pouto cítila, že Lissa byla jejich počtem překvapena. Sál byl obrovský a na konci byl trůn. Lissa s Christianam vyšli první a Rose s Dimitrijem je následovali. Rose bleskově proletělo hlavou, že je jedinou strážkyní, která má šaty, protože všechny ostatní strážkyně i strážci měli uniformu. Teda až na Viktorii, která měla dokončit výcvik až za tři měsíce a byla tam jen jako Adrianův doprovod.
Popravdě si to Adrian skvěle naplánoval, protože už si dojednal, že po výcviku Viktorii přidělí jemu na což jeho rodiče nereagovali zrovna nadšeně.
Lissa se zastavila před trůnem a knězem, který stál vedle něj. Pokorně se lehce uklonila čímž většinu přítomných překvapila a získala si tím jejich respekt.
Kněz se pousmál a začal s proslovem. Mluvil asi deset minut. Vyprávěl nějaké důležité útržky historie, což ani moc Rose nezajímalo.
Rose se soustředila jen na Lissu a Dimitrije. Dimitrij jí držel za ruku čím jí dával najevo, že není sama. Lidi jí okukovali stále se zájmem a to jí překvapovalo vzhledem k tomu, že těhotná byla už nějakou dobu.
Pak vyzval kněz Lissu, aby se usadila na trůn a tak se snažila Rose soustředit na obřad.
Lissa se nejistě usadila a nervózně těkala očima mezi lidmi.
Kněz začal odříkávat něco v latině, čemu Rose moc nerozuměla a pak teprve promluvil anglicky asi po dalších dvaceti minutách. Lissa odpřísahala svůj slib a tím to vše začalo.
"Princezno Vasiliso Sabino Rheo Dragomírová tímto vás prohlašuji za naší novou morojskou královnu." promluvil kněz a položil na Lissy hlavu oficiální starou korunovační korunu.
Rose skrze pouto ucítila záblesk nervozity a rozpaků, ale Lissa je hned zahnala. Povzbudivě se na Lissu podívala a usmála se.
Lissa jí úsměv oplatila a postavila se. "Děkuji vám." udělala náznak poklony. "Vím, že jsem mladá a mnoho lidí má strach jak to dopadne s mou vládou. Nejsem bez chyby, ale přísahám, že budu vládnout spravedlivě a čestně. Slibuji vám, že chci pro naše lidi jen to nejlepší. A to teď nemluvím jen o Morojích." pronesla hrdě. "Chci to nejlepší i pro Dhampýry a lidi. Tím vám chci říct, že za poslední dobu, jsem si uvědomila spoustu věcí. Jednou z ní bylo i to, že mezi Moroji a Dhampýry není až takový rozdíl. Naše rasa se prohlásila za nadřazenou a většina z nás je názoru, že bez nás by dhampýrská rasa nepřežila. Ano, nepřežila by, ale proboha... Dhampýři jsou prakticky vzato naše děti! Jsou to potomci Morojů a my se k nim chováme jako ke služebnictvu. Ano je důležitá i naše ochrana, ale měli by jsme si té ochrany víc cenit." prohlásila hlasem královny. Když uviděla šok všech v místnosti, tak radši pokračovala. "Teď tady před vámi všemi chci slíbit jednu věc. Vždy se budu snažit vyhovět zájmům všech to vám slibuji." ujistila všechny.
Lidé v místnosti začali ohromeně i radostně tleskat a Lissa sestoupila po schůdkách mezi Morojské rodiny a zdvořile přijímala jejich pochvaly a gratulace.
Rose to s úsměvem pozorovala a zády se opírala o Dimitrije, který se spolu s ní schoval do zastrčeného rohu dál od davu.
"Vypadá šťastně." zamumlala potichu.
"Ona je šťastná." opravil jí. "Je s Christianem šťastná a má nás všechny. Konečně má zase rodinu." pousmál se.
"To mě nenapadlo." přiznala.
"Je tu tvá matka." oznámil jí tlumeně.
"Cože? Kde?!" trhla sebou.
Zezadu jí obejmul a sklonil hlavu k jejímu pravému uchu. "Klid pozoruje nás." zašeptal jí do ucha. "Je vpravo od Lissy na kraji místnosti, je s ní Abe a lord Taurus."
Rose přejela pohledem celý sál a nezastavila se dokud její oči nenarazili na Janine. Měl pravdu. Stála stranou s jejím otcem a pár dalšími Moroji a pozorovala ji i Dimitrije. Nejistě se pousmála a chytila Dimitrije za ruku.
"Měla bys jít za ní." poradil jí.
"Nemyslím, že by to byl dobrý nápad." vyhrkla rychle a odtrhla od matky pohled.
"Nemůžeš se jí do konce života vyhýbat." řekl naprosto klidným tónem.
"Jak? Je proti našemu vztahu i naší dceři." vyštěkla a otočila se na něj.
"Rose je to tvá matka. Miluje tě. Podceňuješ jí. Není proti našemu vztahu ani proti naší dceři. Bylo pochopitelné, že na tvé těhotenství nezareagovala zrovna pozitivně potřebovala čas, aby to mohla vstřebat. Jdi za ní a uvidíš, že to bude v pořádku." snažil se jí přesvědčit.
"Možná máš pravdu, ale mohla se rozloučit, když se zbalila a odjela s mím tátou znova do Turecka. Abe se rozloučil." hádala se.
"Určitě teď toho, ale lituje. Dej jí šanci. Ne kvůli tomu, že to chci já, udělej to pro sebe a naší dceru." přemlouval jí a jeho oči hypnotizovali ty její. Jednou rukou je přejel po boku, tak aby to nikdo jiný než oni nezaregistroval.
Jeho dotek byl tak lehký až jí to zabíjela. Sotva ho cítila, ale to jen způsobovalo, že v jejím těle lítalo milión elektrických jisker. "Dobře. Vzdávám se!" zasyčela podrážděně.
"Budeš slušná?" zeptal se a ruku posunul na její rameno a paži, potichu studoval konečky prstů linie její klíční kosti až jí to dohánělo k šílenství.
"Jo. Jen mě prosím už polib!" vyštěkla a zkousla si spodní ret, když si všimla, že to řekla až příliš na hlas. Pár Morojů se strážci se na ně otočilo, ale brzy se vrátili ke své zábavě.
"Jsou tu lidé." usmál se.
"Ty mě velice rád trápíš co?" zavrčela.
"Trápím?" nechápal.
"Jo! Využíváš hormonů! Jsem těhotná ne blbá!" obvinila ho.
"Rozo, Rozo... nevyužívám hormonů." zatvářil se pobaveně.
"Ale..." začala namítat, ale on jí políbil. Přitiskla se k němu blíž a začala mu polibek oplácet, když vedle sebe zaslechla zakašlání.
Odtrhli se od sebe a Rose pohlédla na svou matku. "Mami" vydechla a pokusila se o úsměv. Nervózně přejela očima po šatech a byla ráda, že v nich zas až tak její bříško nebylo vidět. Stále, ale šlo poznat, že je těhotná.
"Rose pokud se ti to nehodí můžeme si promluvit později." snažila se Janine o co nejvyrovnanější tón.
"To je v pořádku!" vyhrkla Rose a pevně Dimitrijovi stiskla ruku.
"Půjdu za tvým otcem rád bych si s ním promluvil." řekl Dimitrij a políbil Rose na tvář. "Nepij alkohol a snaž se být klidná." připomenul jí a nechal jí osamotě s její matkou.
"Projdeme se?" zeptala se rozpačitě.
"Jestli ti to nebude vadit." souhlasila její matka.
Následovala matku ven do zadní opuštěné zahrady a čekala až její matka začne.
"Všimla jsem si, že jsi s Belikovem šťastná." začala Janine po několika minutách trapného ticha.
"Ano. To jsem." souhlasila. "Až na to, že to s tou péčí poslední dobou trochu přehání." přiznala. "Ty a táta spolu...? No ty víš!" zeptala se nejistě.
"Jestli jsme spolu?" zeptala se jí na rovinu. "Ano jsme." odpověděla jí.
"To jsem ráda." vydechla Rose úlevou.
Janine zastavila a překvapeně se otočila na svou dceru. Se zájmem jí pozorovala a teprve v tu chvíli Rose došlo, že se celou dobu dotýká svého břicha.
"Omlouvám se." promluvila její matka nejistým tónem. "Neměla jsem tak reagovat."
"To je v pořádku." vyletělo z ní.
"Ne, to není v pořádku Rose!" opravila jí matka. "V dobu co jsi mě nejvíc potřebovala jsem se k tobě otočila zády!" vyštěkla a Rose si všimla náznaku slz v jejích očích. "Zachovala jsem se jako Morojky, které se dozvědí, že jejich dítě bude rodičem dhampýra a to ode mě bylo špatné."
"Mami já tě chápu! Bylo toho na tebe moc! Nic se nestalo." vykřikla na ní. "Už jsem ti odpustila dávno." vydechla po chvíli ticha.
"Rose" vydechla Janine a obejmula jí.
Oplatila jí obětí a ucítila jak jí něco uvnitř koplo. "Cítila jsi to?" zeptala se.
"To byla...?" zeptala se jí a odtáhla se.
"Jo to dělá často." zasmála se Rose. "Má šílenou sílu. Občas mi přijde, že mi přeláme žebra." prohlásila se smíchem.
Janine se taky rozesmála. "To jsem si myslela taky, když jsem nosila tebe." smála se.
Rose přišel matčin smích neuvěřitelně přirozený a zvláštní. Trochu se zklidnila a pokračovala. "Dimitrij si dělá srandu, že pokud bude mít sílu jako mi oba a používat éter, tak bude jako nukleární bomba." uchechtla se. "A pak vždycky dodá, že pokud bude vypadat jako já tak to, že radši ani nechce vědět co z ní vyroste."
"To teda věřím." souhlasila její matka s vážným výrazem ve tváři. "Pokud bude po tobě, tak to se máme na co těšit."

Po asi půl hodině se Rose i se svou matkou vrátili do sálu a přidali se k ostatním. Lissa byla okouzlující a všem ostatním odpovídala snad na stovky otázek.
"Tady jsi." obejmul jí zezadu Dimitrij.
Rose trošku nadskočila a zasmála se. Otočila se na něj a tázavě na něj pohlédla. "Kde jsi byl? Všude jsem vás hledala." vyčítala mu a pak jí pohled zůstal na Ibrahimovi. "Tati!" vyhrkla.
"Taky tě rád vidím Rose." usmál se Abe. "Vidím, že ta malá už bude brzo pobíhat mezi námi." usmál se.
"Jo no. Má ještě měsíc a něco." zasmála se.
"No jestli bude po mámě, tak to se máme na co těšit!" zasmál se Adrian a objevil se těsně vedle Lissy.
"Kde je Viktorie?" zeptal se Dimitrij automaticky.
"Mluví s Miou." oznámil Adrian a otočil se na Lissu. "Sestřenko nemohla bys na chvilku chtěl bych ti představit pár lidí." usmál se.
"Jasně." usmála se. "Christiane jdeš taky?" zeptala se.
"Ne, budu tu s Dimitrijem a Rose." odpověděl a zadíval se na ní jedním z jeho zamilovaných pohledů.
Rose ucítila jak to v Lisse vyvolalo silné nutkání políbit ho, ale nakonec to potlačila a zmizela za Adrianem.
Pár následujících minut normálně plynula konverzace a Rose se zrovna bavila s Christianem zatímco její matka i otec mluvili s Dimitrijem.
"Kdy zas budeš trénovat?" zeptala se ho tlumeně.
"Zítra. Chceš zas trénovat taky?" zeptal se Christian.
"Jasně." usmála se. "Ale musíš se zbavit Dimitrije."
"Nelíbilo by se mu, že stále trénuješ." namítl.
"Já vím." procedila skrz zuby a pak se sekla. Ucítila strašnou bolest v břiše a pak najednou jí zas bylo dobře. Nechápavě si přejela dlaní přes břicho a snažila se zjistit jestli je vše v pořádku.
"Rose jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Christian.
"Jo. Snad jo." vydechla. Ucítila jak jí malá Natálie kopnula. Pousmála se, ale pak se zarazila. Ustoupila o krok dozadu a podívala se na zem, pod sebou měla maličkou průsvitnou kaluž."A sakra! Teď ne prosím!" zaskučela v duchu. Nevěděla co má dělat. Rychle se otočila na Dimitrije a chytila ho za paži. Zrovna něco s Abem ještě rozebírali, takže se tvářil celkem šťastně.
"Rose? Co se děje?" zeptal se a hned pochopil, že se něco děje.
"M-my-myslím, že mi praskla voda. J-já asi budu ro-rodit." vykoktala vyděšeně.