VA - Východ slunce 2

26. Pravda 1/2

"Rosemarie,Rosemarie... Myslím, že zrovna ty bys měla být vděčná za to, že jsem stále shovívavý k tvé drzosti a vzpurnosti. Navíc tobě a tvému příteli můžu nabídnout hodně." zasmál se sarkasticky.
"Jako třeba co?" vyštěkla.
"Oba jste dhampýři. Milostné vztahy mezi vaší rasou se moc netolerují. Já bych vám však zařídil i přes to zářnou budoucnost." řekl vážně Viktor.
"To tě asi nepotěší, že už je naše společná budoucnost dávno zařízená." pronesl Dimitrij trochu výsměšně.
"Přesně" zasmála se Rose. "Ve skutečnosti nám stejně nemáš ani co nabídnout." vysmívala se mu přímo do očí.
"Vážně?" zeptal se jí se smíchem. "A co takhle mír v našem světě? Co takhle to, že by si Dhampýři byli rovni Morojům?" zasmál se.
"To však lze udělat i bez krve prolití." vložil se do toho Dimitrij.
"A rozhodně bez vyvraždění valné většiny královských!" zařval Christian a prudce se postavil.
"Chrisi" řekla potichu Lissa a chytila ho opatrně za paži.
Christian však pořád napřímeně stál a nenávistně hleděl na Viktora.
"To je nezbytné. Každé vítězství si vyslouží oběti." odvětil Viktor až nechutně klidně.
"A proto jsi mi musel zabít rodiče?!" zařval Christian nenávistně.
Rose sebou trhla a zaraženě pohlédla na Christiana a pak na Lissu. Lissa však jen zakroutila hlavou na znamení, že o tom nic neví.
Dimitrij však nevypadal nijak zvlášť překvapený. Jen napřímeně stál vedle Rose, ale vypadal, že je připravený i skočit před Christiana, kdyby se naskytlo nebezpečí.
"Ano, tví rodiče. Byli to úžasní Strigojové, ale pak je zabili. Věř mi hochu, že jejich ztráta zasáhla i mne." promluvil Viktor.
"To vy za to můžete!" zařval Christian.
"Sami to tak chtěli." odvětil Viktor bezvýrazně.
"Lžete!" vyštěkl Chris a vypadal, že každou chvíli vybouchne.
"Christiane!" okřikla ho Rose.
"Chrisi prosím!" zaúpěla Lissa.
"Nezapomeň, že ho trest stejně nemine. Královna k němu teď už nebude tak shovívavá." promluvil Dimitrij klidně.
Christian se posadil a pohlédl na Dimitrije. Přikývl a otočil se zpět k Lisse.
"Ta už mi nemůže ublížit." zasmál se Daškov.
"Dokud bude královna naživu tak stále ti bude moci ublížit." odvětil Dimitrij suše.
"Já vám to neřekl?" zatvářil se Viktor překvapeně. "Přesně před hodinou a dvanácti minutami královna Taťána zemřela. Dej jí bůh věčný klid." oznámil jim klidně.
"Cože?!" vyhrkla Lissa.
"Lžeš!" zařvala na něj Rose.
"Nelžu právě se chystá její velkolepý pohřeb." zasmál se.
"Za to zaplatíš." zavrčel Dimitrij.
"Proč pak bych měl?" zasmál se Viktor znovu.
"Protože jste jí otrávil!" vyštěkla Rose.
"Vážně? A kdepak máš důkaz?" vysmíval se jí do očí jeden ze Strigojů.
"A první změnu kterou zavedu až budu králem bude využívání éteru k léčení." zasmál se a pohlédl na Lissu.
"Ty hajzle!" vyskočila na nohy Rose a vrhla se k Viktorovi. Pak se, ale těsně před ním zastavila. "Jsi hnusnej, slyzkej šváb! Ty se nikdy nemůžeš stát králem! To ti nedovolím!" zařvala na něj. Jeden ze Strigojů jí chtěl odvléct zpět na židli, ale Viktor ho zastavil.
"Ale co pak Rose? Jak ty mě zastavíš? Jsi jen strážkyně a navíc sotva ses jí stala nemáš žádnou moc." oznámil jí Viktor sladce.
"Ty ani netušíš jakou má moc!" zařvala Lissa.
"Vážně? Tak mi řekni jak moc je Rose silná. Protože já vidím jen mladou, nevychovanou krvavou děvku." pronesl Viktor s nelidskou klidností.
"A už dost!" zařval na něj Dimitrij a postavil se ochranitelsky před Rose.
Rose byla tak zabraná do rozhovoru, že si ani nevšimla, že celou tu dobu se Dimitrij drží u ní. Teď si ho, ale všímala dokonale. Stál před ní a nenávistně hleděl na Viktora. "To je v pořádku." zašeptala a dotkla se pomalu jeho paže. Sama měla co dělat, aby jí nebouchli nervy, ale ona momentálně byla schopná vnímat jen čtyři Strigoje za nimi a Dimitrije.
"To není v pořádku." zavrčel potichu.
"Prosím!" postavila se před něj a zahleděla se mu do očí. "Chce tě vytočit! Nedělej to co chce!" naléhala.
Dimitrij se trochu uvolnil, ale stále byl připravený po Viktorovi vystartovat.
"Koukám, že jsi si ho pořádně vycvičila." hvízdl Viktor. "Co kdyby jste si teď vyslechli mou vizi budoucnosti?" navrhl a pohodlněji se usadil na své zlaté židli.
Rose si jen přitáhla židli k místu kde stála a obkročmo se na ní usadila. "Tak mluv snad se u toho bude dobře spát." zívla provokativně a pohlédla na Dimitrije, který vedle ní stál.
"Rose!" okřikla jí Lissa.
"No dobře poslouchám stačí?!" zavrčela. "Tak co máš naplánováno?" vyštěkla směrem k Viktorovi.
"Nejdříve musím zlikvidovat většinu mocných královských a pak teprve budu moci převzít trůn." začal mluvit Viktor. Měl nějakej extrémně dlouhej monolog o novém morojském světě a o nastolení míru. Rose ho, ale neposlouchala. Byla myšlenkama naprosto někde jinde. "A v poslední fázi bych chtěl zařídit poslušnost všech Strigojů." pokračoval asi po hodině monologu.
Rose začala dávat pozor, ale totálně nechápala o čem je řeč.
"A co lidé? Co máte v plánu s nimi?" zeptala se Lissa opatrně.
"Ohledně nich zatím nic v plánu nemám, ale časem se určitě nějaké změny i jejich rasy musí dotknout." odpověděl jí Viktor.
"A mi tu jsme proč?" zeptala se Rose znuděně.
"To vy mi zařídíte cestu k trůnu." oznámil jí klidně. "Díky princeznině přesvědčivosti se jistě prokáže, že za královninu smrt nemůžu a také se stanu nejlepším kandidátem na trůn."
"Ty hajzle k tomu jí nikdy nedonutíš! Tohle nedopustím!" vyštěkla Rose a vyskočila na nohy. "Ne dokud b..." zarazila se a chytila se za břicho. Zhoupl se jí žaludek a jen tak, tak stihla zabránit tomu, aby se pozvracela. Jednou rukou se držela pevně za břicho a druhou si přiložila k ústům.
"Rose! Jsi v pořádku?" přiskočil k ní Dimitrij a pomohl jí se posadit.
Rose ho, ale vnímala jen tak napůl, protože si všimla Viktorova výrazu.
Viktorův vysmátý a uvolněný výraz se najednou napnul jako by spatřil přízrak. Pohlédl Rose do očí a ona vyděšeně cukla pohledem k Lisse a Dimitrijovi, kteří jí obskakovali.
"Rose je ti dobře?" ptala se Lissa starostlivě. "Napij se udělá ti to dobře." podala jí sklenici s čistou vodou.
"Co se děje?" zeptal se Christian zmateně.
"Rose co ti je? No tak řekni něco!" naléhal Dimitrij.
Najednou se, ale místností ozval dusivý smích a Viktorovo tleskání. "Ach... Rosemari ty jsi mi, ale záhada." zasmál se. "Nikdy bych nečekal, že zrovna ty..." jeho slova, ale zanikla v dalším výbuchu smíchu.
Rose zbledla jako stěna. Nemotorně se zvedla (spíš spadla) a usadila se na zem k Dimitrijovím nohám.
"Rose co se děje? Co pak?" kleknul si k ní a objal jí.
"Rose to je dobré." utěšovala jí Lissa.
Rose se, ale jen třásla a oběma rukama si objímala břicho. "Ví to! Daškov to ví!" projíždělo jí hlavou. Tak strašně moc chtěla se postavit a bránit se, ale nemohla. Byla slabá. Nemohla se ani pohnout a chtělo se jí spát. "Jsi v pořádku?" zaslechla uvnitř své hlavi Lissin starostlivý hlas. "Něco se děje! Musím se dostat od těch Strigojů! Dělá se mi z nich zle a i když to nevím jistě myslím, že ubližují i mému dítěti." odpověděla jí v duchu. "Drž se hned to bude lepší." slíbila Lissa. Pak Rose cítila jak jí Lissa opustila a zůstala ve své hlavě sama.
"Vypadněte! Zabíjíte jí!" zařvala Lissa na Strigoje.
Strigojové teď byli skoro až u Rose a chtěli jí zvednout ze země. Dimitrij je,ale nenechal se k Rose ani přiblížit.
"Pošli je pryč, ať jdou hlídat ven nebo jdou těsně k tobě!" zařvala Lissa zoufale.
Viktor vydal rozkaz a Strigojové se shromáždili kolem něj. Teď stáli od Rose slušných 10 metrů. Chvíli všichni na Rose zírali a pak se pohnula.
"Už je to lepší." vydechla Rose a opřela si hlavu o Lissu.
Dimitrij opatrně posunul Rose blíž k Lisse a vstal z podlahy. "Jestli teď kvůli tobě zemře tak přísahám bohu, že tě zabiju a žádný z tvých Strigojů mě nezastaví!" pronesl Dimitrij ledově vážně.
"Měla jsi mi říct dřív Vasiliso, že Rose není dobře, když je v přítomnosti Strigojů. Nechceme přeci, aby se jí v takovém stavu něco stalo." zasmál se Viktor sarkasticky.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Viktorie.
"Jo už mi je líp." přikývla Rose.
"Co se to stalo?" zeptal se Christian a pohlédl na Rose.
"Ano pan Ozera se ptá velice správně." zasmál se Viktor. "Co pak se to s naší Rose děje?" usmál se. "A kdo může za to, že se to s ní děje?" pronesl pobaveně.
"Jdi do hajzlu!" zavrčela Rose a odtáhla se od Lissy.
"Vyber si buďto to řeknu já a nebo ty."oznámil jí Daškov.
"Co mi uniká?" nechápal Dimitrij a otočil hlavu směrem, kde na zemi seděla Rose.
Rose se mu zahleděla do očí. Viděla v nich tolik lásky a nepochopení až jí to zraňovalo. Věděla, že z toho se nevyvleče. V tu chvíli jí proudilo hlavou tisíce verzí toho jak Dimitrij zareaguje až se dozví pravdu. Naposledy se napila ze sklenice s vodou a postavila se. "Jsem těhotná." vydechla nahlas.