VA - Východ slunce 2

26. Pravda 2/2

Dimitrij šokovaně hleděl Rose do očí jako by se jí ptal jestli je to pravda. Rose se pokusila o nejistý úsměv, ale on uhnul pohledem a zahleděl se do země před ním. Vypadal jako by sám se sebou bojoval a to Rose příšerně bolelo.
"Tak vypadá to, že přeci jenom je Rose jen obyčejnou krvavou děvkou." zasmál se Daškov až se málem smíchy udusil. "Co pak Belikove říkáš na to, že tě podvedla a teď čeká děcko?" smál se dál a napil se rudého vína z křišťálové sklenice.
"A kdo říká, že jsem ho podvedla?!" vyštěkla Rose.
Dimitrij pohlédl na Rose s novým zájmem. Díval se na ní tázavým pohledem a trochu mu ucukly koutky, když viděl jak sebevědomě vyslovuje jednotlivá slova.
Na chvíli se Viktor zarazil, ale pak pokračoval. "Má drahá to je přeci jasné. Jste oba Dhampýři a tak jsi mu musela zahnout, aby jsi mohla otěhotnět." vysmíval se jí Viktor a znovu si loknul vína.
Rose se nahlas rozesmála. "Jak nerada tě zklamu." smála se. "Tak to mám pro tebe novinku Daškove. Dimitrij je jediným mužem s kterým jsem se vyspala." usmála se ledově.
"Nebuď směšná!" zasmál se Viktor a pokračoval v pití vína.
"Tak znova!" vyštěkla Rose prudce. Zhluboka se nadechla a uklidnila se. "Před dvěmi a půl měsíci, když se Dimitrij stal zas Dhampýrem... Jsem pomáhala Lisse v jeho proměně a těsně po tom co se nám podařilo ho úspěšně přeměnit zpět na Dhampýra jsem omdlela. Byla jsem pár hodin v bezvědomí. V tu dobu kdy jsem spala na mě Lissa použila éter. Už pár dní jsem brala prášky, které mi Lissa dala, ale ten den jsem si je nevzala. Pak tu noc, když jsem už byla v pořádku jsem se s Dimitrijem milovala a v tu chvíli... V tu chvíli jsem otěhotněla." vysvětlila klidně.
Viktor vyprskl víno a rozkašlal se. "Cože?" vydechl. "To není možné!"
Rose se neubránila a sjela pohledem na Dimitrije, který celou tu dobu na ní upřeně hleděl. Zahleděla se mu do očí a usmála se. "To dítě, které ve mně roste je moje a Dimitrijovo. Má dcera je dítětem dvou dhampýrů a tak se stává šestým zázračným dítětem v celé naší historii." pronesla hrdě.
"Lžeš!" vyštěkl Viktor. "Věděl bych, kdyby se už někdy něco podobného narodilo!"
"Nevěděl" vydechla Lissa. "Něco takového se nestalo už 500 let možná i víc."
"Co z toho děcka vyroste?" zeptal se úsečně a usmál se.
"Nevíme" zalhala Rose a pořád upřeně hleděla na Dimitrije, který jí ignoroval. Ucítila z Lissy další nával magie a šlehla po ní pohledem. Pak však, ale zachytila Dimitrijův pohled a to jí zabolelo víc než, kdyby jí někdo vrazil kudlu do zad.
"Co pak Belikove? To jsi vážně tak překvapený?" zasmál se Daškov, když si všiml Rosina bolestného pohledu.
Dimitrij se už nadechoval, ale Lissa ho předběhla. "Prosím Rose by se měla co nejdřív dostat z dosahu Strigojů. Nech jí a Dimitrije odejít." použila na Viktora silnější nátlak.
"Dobrá." souhlasil Viktor znuděně a kývl na Strigoje. "Nechal jsem vám dát do pokoje nějaké přikrývky a oblečení. Poskytli jste mi vážně skvělou zábavu." zasmál se.
Jeden ze Strigojů přešel k Rose a zavázal jí oči, pak už nic neviděla. Vedl jí chodbou a až podezřele brzo se s ní zastavil a rozvázal jí oči. Stála spolu s Dimitrijem v místnosti kde je už od začátku držely spolu s třemi Strigoji. Jeden ze Strigojů otevřel dveře a spolu s dalšími Strigoji beze slova odešel.

Rose zůstala stát v místnosti sama s Dimitrijem. Byl k ní otočený zády a ona nevěděla co dělat. Už se nadechla, že promluví, ale on rychle otevřel dveře, vešel do obytné místnosti a zas je za sebou s prásknutím zavřel. Rose se ani nerozmýšlela a vřítila se do místnosti za ním. Sotva však vstoupila a zavřela za sebou dveře přitiskl jí ke stěně a zuřivě jí hleděl do očí.
"Proč?" zeptal se ostře, ale v jeho hlase pod vrstvou zlosti Rose zaslechla i bolest.
"Já..." začala Rose, ale on jí hned skočil do řeči.
"Na co jsi myslela?!" zařval a praštil vedle ní do dveří. Pustil jí a ustoupil od ní pár metrů. "Proč jsi mi to sakra neřekla?!"
Rose viděla v jeho očích hněv i bolest a to jí ubližovalo ještě víc než jeho slova.
"Víš jaký jsem měl strach, když jsem nevěděl co ti je?! Nikdy bych..." pokračoval Dimitrij.
"Kdybych ti to řekla nedovolil bys mi jít po Daškovovi! Byla to jediná možnost jak ochránit tebe!" skočila mu do řeči.
Dimitrij se zarazil a upřeně se jí zahleděl do očí. Na chvíli se v jeho očích zablesklo porozumění, ale pak zas rychle zmizelo. "Tak to bych ti teda nedovolil! Uvědomuješ si vůbec do čeho ses zapletla?! Pokud se nám nepodaří utéct Viktor bude v budoucnu zneužívat i naší dceru! Na co jsi myslela?! Já se dokážu o sebe postarat a ty to víš! Měla jsi mi to říct! Ani netušíš jak jsem se o tebe bál?! Jak strašně se o tebe bojím teď?!"
"Myslíš, že to nevím?! Věděla jsem do čeho jdu a stejně jsem tady! Nemyslíš, že jsem musela mít důvod?! Už jednou jsem tě málem ztratila a už nikdy to nehodlám prožít znovu! To bych radši sama zemřela!" zařvala na něj Rose zoufale a ani si nevšimla, že jí tečou slzy. "Nemůžu o tebe přijít! Už ne!" vydechla zoufale. Opřela se o stěnu ještě víc a s tekoucími slzami hleděla na Dimitrije. Už se připravovala na další křik, ale místo toho se plamen v jeho očích trochu zklidnil.
Přešel pomalu k Rose a uchopil její hlavu něžně do svých dlaní. Lehce jí palci setřel slzy a zahleděl se jí do očí. "Měla jsi mi to říct." zašeptal a opřel si své čelo o to její. "Jak dlouho to víš?"zeptal se nejistě.
"Od toho rána kdy jsem poprvé zvracela." přiznala. "Chtěla jsem ti to říct až bude po všem."
"Takže mi budeme mít dítě" konstatoval nevěřícně jako by mu to došlo až v tu chvíli. Trochu se od ní odtáhl, ale stále držel její hlavu v dlaních.
"Ano uvnitř mě roste naše dcera." usmála se nejistě Rose.
Dimitrij jí ještě chvíli hleděl do očí, ale pak přitiskl své rty k těm jejím. Jednou rukou jí sjel k levému boku a pak k jejímu břichu, kde ruku zastavil.
Rose se odtáhla a sklonila hlavu. Zadívala se na jeho ruku a upřeně sledovala jak se dotýká místa, kde se jí břicho trošičku za poslední dva měsíce vyrostlo. Trochu se usmála a pak mu zas pohlédla do očí. Položila svou ruku na tu jeho a pobaveně se usmála.
"Já budu mít dceru." zašeptal Dimitrij potichu.
"No už to tak bude." uchechtla se Rose a pohladila ho po tváři. "Ale jestli to dítě nechceš já to pochopím. Je na to brzo a nejsme asi připravení být rodiči. Já teda určitě ne, ale přesto bych to dítě chtěla, protože je naše." vysypala ze sebe po chvíli.
Dimitij už nic neřekl a namísto dalších odpovědi jí políbil. Přitáhl si jí k sobě a uvěznil jí mezi sebou a stěnou. Jemně jí vjel pod spodní lem šatů a pohladil jí po vnější straně stehna. Pak ruku vytáhl a oběma rukama Rose chytnul za boky. Lehce jí od sebe odtáhnul a sám ustoupil. "Chci to dítě. Chci vás obě!" pronesl vážně. "Miluju tě a nedovolím, aby se vám něco stalo."
"Já vím. Miluju tě, ale nechci tě do ničeho nutit." zaváhala Rose.
"Nutit?" zasmál se. "Proboha jak tě to může napadnout?" zarazil se. "Rose říkal jsem ti už jednou, že i kdyby jsi chtěla dítě a nemohla ho mít se mnou tak bych pochopil, kdyby jsi ho měla s někým jiným." vydechl a něžně jí přejel po vlasech hřbetem ruky. "A teď si myslíš, že uteču, když čekáš moje dítě?" zasmál se nevěřícně.
"Promiň jsem blbá já vím. Já jen... to asi ty hormony." vymluvila se a přešla ke dveřím do koupelny.
Dimitrij však zas překonal vzdálenost mezi nimi a chytil jí za předloktí dřív než stihla odejít z místnosti.
Rose se překvapeně otočila a pohlédla mu do očí. Pochopila a přiblížila se k němu. "Jo a ještě něco jsem ti zapomněla říct." zasmála se provokativně.
Přitáhl si jí k sobě za zápěstí jak nejvíc to šlo a usmál se. "Tak říkej." pobídl jí.
"Adrian bude kmotr naší dcery." řekla opatrně, ale trochu jí při tom cukaly koutky.
Dimitrij ztuhnul a v jeho tváři se mihl šok. "Cože?!" vyhrkl nevěřícně.
"Adrian bude kmotrem našeho dítěte." zopakovala Rose.
"On to ví? To snad nemyslíš vážně?!" zaprotestoval.
"Myslím! Slíbila jsem mu to a Viky bude kmotrou." oznámila mu.
"Není to náhodou i mé dítě?"
"Mě se neptej! Mně to taky oznámili." zasmála se Rose. "No tak nehraj si na uraženýho!" zasmála se. "Momentálně jen plýtváš časem, kdy jsme sami." připomněla mu šibalsky.
"Rose nevíme, kdy příjdou osatní." namítl, když ho chtěla znovu políbit.
Rose jen, ale překvapeně zamrkala a povzdechla si. "Musíme, ale využívat času!" protestovala. "Za chvíli budu vypadat jak koule a to pak už na sto procent nic nebude." zavrčela.
"Teď musíme vymyslet jak nás z toho dostat." připomněl jí.
"Na to bude času dost!" odsekla. "No tak jedna pusa tě přece nezabije!" škemrala a přitáhla si ho k sobě za tričko.
Nakonec Dimitrij svolil a sklonil hlavu. Políbil jí a vzal jí do náručí. Odnesl jí k pohovce a opatrně jí tam položil. Chtěl se od ní odtáhnout, ale Rose ho k sobě pevně přitiskla a odmítla ho pustit.
Jen se nachvíli odtáhla a zasmála se. "Nemysli si, že se vzdám!" varovala ho. "Minimálně hodinu či dvě tam ještě budou." vydechla udýchaně a strhla ho k sobě tak silně až ho přinutila si lehnout napůl na ní a napůl vedle ní. "Miluju tě" zašeptala a znovu ho políbila.
"Pššt!" přiložil jí prst na rty, když chtěla zas něco říct. "Chci, aby jsi byla šťastná a nemyslela na to kde jsme."
"Dobře" souhlasila a nechala se od něj znovu vášnivě políbit. Trochu ho od sebe odstrčila a při líbání se mu pokoušela sundat košili.
Po chvíli byla košile i její šaty někde na zemi. Dimitrij zrovna líbal Rose na krk a pomalu polibky sjel až na její břicho. Rose se zasmála a znovu ho políbila na rty. Rychle se zbavila jeho kalhot a znovu se na něj vrhla. Dimitrij jí zrovna rukou přejel po holých zádech a tím si jé k sobě ještě víc přitiskl, když se ozvalo cvaknutí zámku z druhé místnosti. Rychle od sebe odskočili. Slyšeli Strigoje a Christiana. Dimitrij podal Rose svou košili a rychle zapadli do koupelny. Stihli to akorát včas, protože ve stejnou chvíli co zaklapli dveře se otevřeli dveře vedou z prázdné místnosti.
"To bylo jen tak, tak!" zasmála se Rose potichu.
"Já ti to říkal!" usmál se a lehce jí políbil. "Obleč se." ukázal na hromadu oblečení poskládaného na zemi.
Rose si vytáhla džíny a černé tílko zrovna, když zaslechla z vedlejší místnosti Christiana.
"Wow...tady to, ale vypadá!" hvízdl a Lissa mu něco řekla, ale přes dveře nebylo slyšet co.
"Na" podala Rose Dimitrijovi nějaké oblečení a pak se sama oblékla.
"Hej lidi žijete?" ozval se před dveřmi Viktoriin hlas.
"Minutu!" křikla Rose a zapnula si džíny.
"Vypadáš v tom dobře." usmál se Dimitrij potichu a jemně jí políbil ze zadu na krk. Ruce měl kolem jejího pasu a pevně jí držel.
Rose vzdychla a položila své ruce na ty jeho. "Už aby bylo po všem." vydechla a otočila se k němu. "Už mě štve to, že nemůžeme být spolu." vydechla a naposledy ho políbila.
Dimitrij si jí k sobě přitisknul a opětoval jí polibek dokud se neozvalo další zaklepání na dveře.
"Kurva už jdeme!" vyštěkla Rose naštvaně. Omluvně pohlédla na Dimitrije a vešla do pokoje.
Když se vynořila spolu s Dimitrijem z koupelny všichni na ně ohromeně zírali. "Ehee... to je asi tvoje." podala Viktorie Rose její šaty.
"Jo díky. Už jsme se převlíkli, takže jestli někdo chcete koupelna je volná." zasmála se Rose a všichni na ní koukali jako by se zbláznila.
"Je všechno v pořádku?" zeptal se Christian. "Čekali jsme, že budete na sebe řvát nebo se budete ignorovat." přiznal.
"To už jste prošvihli." odsekla Rose a sedla si na pohovku."Tak co jste zjistili?" zeptala se a uvolnila místo Dimitrijovi, který se posadil k ní. Obejmul jí kolem ramen a nechal jí, aby si o něj opřela hlavu.
"Nic podstatného...Musíme utéct co nejdřív!" vydechla Lissa. "Málem jsem nedokázala Viktorovi zatřít mysl. Jsem slabá a Strigojů je tu víc než jsme mysleli." vysvětlila.
"Ale jak? Viděla si je Lisso! Odsud se nedostanem!" namítla Viktorie.
"Dostaneme" skočil jí do řeči Dimitrij. "Zapomněli jste, že nás hledají?" připomněl.
V tu chvíli Rose dostala nápad. "Adrian" vydechla prudce.