9. Zatracené návštěvy! 1/2

98 3 0
                                    

Rose se zvedla vyšla z místnosti takovou rychlostí, že si toho skoro nikdo nevšimnul. Stejně rychle jako z místnosti vyběhla i z budovy. Chtěla být sama. Věděla, že s Dimitrijem se ještě pohádají kvůli akci v Rusku. Z nějakého důvodu chtěla být neviditelná. Najednou si uvědomila, že stále běží a někdo jí chytil za levý loket a trhnutím jí přinutil zastavit.
Byl to Dimitrij. "Snažíš se utéct přede mnou?" spíše to jen konstatoval než se ptal.
"S tím, že pojedu taky už nic neuděláš." odvětila a připravovala se na hádku.
"Já vím." vydechl.
"Takže nebudu muset poslouchat žádnou přednášku o mé nezodpovědnosti?" zeptala se s nadějí v hlase.
"Nic by to nezměnilo a navíc máme týden na to abych tě psychicky připravil na seznámení s mojí matkou a sestrami. Myslím, že každá minuta k dobru příjde vhod." zasmál se. Vzal jí za ruku a zamířili k domku kde bydleli.
"Děláš jako by to bylo něco strašného." zasmála se. "Teda doufám, že tvá máma není jako ta moje?!" zavtipkovala.
"Je spíš její pravý opak." odpověděl a vztoupil za ní do domku.
Rose zavřela dveře a usmála se. "Asi neví o tom, že máš dhampýrskou přítelkyni, která je o 7 let mladší. Co?" přešla za ním do obýváku.
"No myslím, že bude nejdřív v šoku z toho, že žiju." usmál se na Rose a přitáhl si jí k sobě.
"Nebude zklamaná, že jsem strážkyně?" zeptala se Rose a snažila se nedát najevo své obavy.
"To nehrozí Rozo... Bude z tebe nadšená." zasmál se a odhrnul jí neposlušné prameny vlasů z očí. "Spíš mám strah že tě bude zbožňovat tak moc, že se jí nebudeme moc zbavit." pronesl vážně.
"To zní opravdu příšerně!" zvolala ironicky a odstrčila se od něj.
On si jí k sobě,ale zas přitáhl a políbil jí na rty tak hladově, že Rose měla co dělat, aby neztratila rovnováhu. Chvíli se líbali, ale pak se odtáhnul.
Rose jen nesouhlasně zaskučela a stáhla Dimitrije sebou na pohovku. "Co myslela Viky tím lámačem dívčích srdcí?" smála se Rose.
"Netuším" políbil jí, aby jí umlčel.
Rose ho, ale odstrčila a neustupně se na něj zadívala. Stále na něm ležela a jednou rukou mu vjela pod košili a nátělník a hladila ho po napnutých svalech. "Já čekám!" zasmála se.
"Řekněme, že všechny ženy v Baie měli na mně reakce asi jako Taša. Tedy po tom co jsem se vrátil ze školy a byl jsem už strážcem." odpověděl a povalil jí na záda. Teď na ní prozměnu ležel on.
"To abych si tě tam ohlídala." pousmála se a políbila ho. Ten polibek byl plný chtíče, lásky, vášně, touhy,... Rose si ho k sobě tiskla tak silně, že sama nemohla dýchat.
"Nebudeš muset pro mně existuješ jenom ty." odtáhl se Dimitrij a pak jí políbil na krk. Vjel jí jednou rukou do vlasů a druhou jí rozepnul pár prvních knoflíčků na její kočili.
Líbali se a Rose už chyběla košile. Dimitrij se na chvíli odtahnul a jen jí pozoroval. Líbilo se jí jak na ní hledí jako na nejvíc sexy věc na světě. Zadívala se mu do očí a přejela mu rukou po paži. Dlaní jí přejel po břiše a pokračoval směrem dolů až narzila na její zapínání u kalhot. Rozepnul vrchní knoflík a tázavě se usmál. Pak se k ní, ale zas přitisknul a přimáčkl jí k pohovce. Rose začínala Dimitrijovi stahovat košili, když se ozvalo zaklepání. Dimitrij chtěl vstát, ale ona ho zadržela. "Buď tiše a ignoruj to! Třeba si budou myslet, že tu nikdo není." přitáhla si ho k sobě a políbila ho. Po chvíli se, ale ozval i zvonek a trochu hlasitější klepání.
"Co když je to něco důležitého? Nebo je to Lissa s Chrisem." zašeptal a zadíval se jí do očí.
"Blbost mají každý klíče." zašeptala. "Navíc to zasedání vypadalo na dost dlouho."
"Máš pravdu." zašeptal a znovu jí políbil. To se, ale ozval zvonek znovu.
"Nejsme doma! Jestli něco chcete přiďte zítra!"vybuchla Rose a střelila pohledem směrem ke dveřím.
"Rosemarie Hathawayová nepřej si mě! Koukej ihned otevřít!" slyšela Rose rozčílený hlas své matky.
"Do prdele!" vydechla Rose a pořát se mu dívala do očí.
Dimitrij jí pobaveně sledoval. "Měli by jsme otevřít." zašeptal. "Jestli vyrazí dveře a najde nás takhle to jí moc náladu nezpraví." slezl z ní a začal si oblíkat košili.
"Hned!" zaječela Rose směrem ke dveřím a bleskově si oblíkla svojí košili.
Dimitrij mezi tím šel otevřít dveře.
Janine bleskově vešla dovnitř a rozhlídla se po místnosti. Pak těkala očima mezi trochu rozcuchanou Rose a Dimitrijem.
"Mami jaké překvapení!" usmála se Rose trochu křečovitě. "Jsem ráda, že jsi přišla, ale co je pravým důvodem tvé návštěvy?" pokračovala Rose.
"Musím tvého otce doprovodit do Turecka protože jeho strážce zůstal na Akademii. Takže se chci rozloučit nejspíš se uvidíme až po té akci v Rusku." odpověděla. "Rose mohla by jsi mě nechat chvíli o samotě se strážcem Belikovem?" zeptala se hořce Janine.
"Jasně" řekla Rose a šla na horu po schodech které byli v obýváku na hoře se však zastavila a posadila se za dřevěné zábradlí tak aby jí matka při ujištění, že odešla si jí ani nevšimla.

Po chvíli kdy Janine hypnotizovala schody konečně promluvila. "Netuším co mojí dceru k tobě táhne a radši to ani nechci vědět. Nemůžu uvěřit, že je tak hloupá a vybrala si zrovna tebe. Víš stejně dobře jako já, že v našem povolání není místo pro vztah. Doufám, že si to uvědomí včas. Chápu to, že je tebou poblázněná Belikove, ale nechápu jak jsi mohl tomu šílenství propadnout taky!" mluvila Janine se zvýšeným hlasem. "Je to tvá bývalá studentka a navíc je o proti tobě mladá! Bohužél nemám v moci jí přesvědčit o bláznovstvý kterému propadla,ale ona sama dobře ví, že to nepodporuji." pronesla Janine.
"Ani já ani ona jsme si to nevybrali. Sama dobře víte, že láska si nevybírá. Chcete, aby vaše dcera trpěla pokaždé když mě uvidí? Má se zachovat jako vy?" bránil se Dimitrij.
"Nevím kam tím míříte." promluvila Janine s ledovým klidem.
"Víte. Milujete Ibrahima. Všichni to vidí i Rose si toho všimla. To že jste se rozhodla popírat city a trápit tím sama sebe i jeho neznamená, že se tak musí zachovat i Rose."
"Nevíte o čem mluvíte." namítla Janine.
"Vím. Já i Rose jsme se snažili veškeré pocity potlačit, ale nedokázali jsme to. Několik měsíců jsme se snažili držet si odstup a dokonce i navázat jiné vztahy. Bylo to, ale silnější i po mé přeměně ta láska přetrvala. Dával jsem Rose na vybranou, ale ona si vybrala. Moc dobře víte, že zná všechny důvody proč by jsme neměli být spolu. Ona to, ale chce! Je odhodlaná se postavit proti všemu aby dostala to co chce a vy to víte. Pokud se Rose někdy rozhodne mě opustit nechám jí odejít. Dal jsem jí šanci mně opustit a dát jí volnost, ale odmítla to. Víte moc dobře, že ona ví co děla." řekl klidně Dimitrij a střelil pohledem ke schodům.
"Doufám, že máš pravdu Belikove." odvětila Janine a přešla ke dveřím. "Postarej se o ní." zašeptala a odešla.
"Tak vylez Rose vím, že jsi poslouchala." řekl Dimitrij potichu.
Rose se postavila a sešla schody. Obejmula Dimitrije a pohlédla mu do tváře. "Myslím, že tímhle nám schvaluje vztah." usmála se jemně Rose.
"Už to tak asi bude." zašeptal Dimitrij a sklonil hlavu tak, aby jí viděl do očí.
"No nebudu to teď řešit."usmála se. "Kde jsme to skončili?" zeptala se Rose a postavila se na špičky.
Dimitrij jí pobaveně sledoval a sklonil hlavu, aby ho mohla políbit. Rose ho políbila a Dimitrij jí vzal rychle za pas a trochu jí nadzvedl tak, že mu Rose obtočila nohy kolem pasu. Rose mu zajela jednou rukou do vlasů a druhou mu rozepínala vrchní knoflíčky u košile. Dimitrij jí jednou rukou přidržoval a druhou jí odhrnul vlasy z krku. Políbil jí na krk a Rose mu zajela rukou pod nátělník když se v tu chvíli znovu ozval zvonek u dveří.
"To je snad zlej sen!" zaskučela Rose. "Už jdu" zařvala zas ke dveřím.
Dimitrij jí políbil a pak jí nechal seskočit na zem. Rose se na něj ještě u dveří podívila a ujistila se, že jeho košile je zas zapnutá. Smutně se usmála a otevřela.
Do místnosti se jak hurikán vřítila Viktorie, ale pak se zarazila. Pohlédla na Dimitrije, který vypadal naprosto normálně a pak na Rose která měla stále trochu rozcuchané vlasy. Viky vyvalila na Dimitrije oči a pak se začala smát. "Dimko měl by sis srovnat košili." poznamenala
Rose nechápavě přejela očima po Dimitrijovi a pak jí to došlo. Měl nakřivo zapnuté horní knoflíčky na košili. Trochu jí cukly koutky, ale nedávala na sobě nic znát.
Dimitrij si srovnal košili a správně si jí zapnul. "Co potřebuješ Viktorie?" zeptal se vážně a probodl jí očima.
"Neboj po tobě nic." prohlásila a pohlédla na Rose. "Přišla jsem se seznámit s tvou holkou pokud ti nebude vadit, že na chvíli jí nebudeš mít pro sebe." usmála se Viky a sledovala reakce svého staršího bratra.
"Dobře můžeme jít do ložnice." usmála se Rose. "Ty tu zůstaň." pohlédla na Dimitrije s úsměvem.
"Viktorie jdi napřed. Rose hned příjde jsou to poslední dveře na konci chodby." pohlédl Dimitrij na Viky a přidržel Rose za zápěstí.
"Jasně" řekla znuděně Vikdy a šla nahoru.
"Co potřebuješ?" pohlédla na něj Rose.
Dimitrij jí místo odpovědi políbil. Rose to nečekala, ale nechala se. Když se odtáhl zahleděl se jí do očí. "Nevěř všemu co řekne má sklon vše přehánět." usmál se.
Rose jen usmála a šla po schodech na horu. Když vztoupila do pokoje viděla Viktorii jak hledí na Dimitrijovi věci na polici. "Nechápu jak může ty knihy číst." promluvila Rose, když Viktorie přejela rukou po jedné z knih.
Viky se otočila a usmála se na Rose. "Když jsme byli děti hrál si vždycky na kovboje." zasmála se. "Nikdy jsem ho neviděla chovat se k někomu tak jak k tobě." povzdychla.
"Jak to myslíš?" zajímala se Rose a posadila se na pohovku.
Viky si sedla vedle ní a usmála se. "Je to zvláštní chová se k tobě jako by byl každou chvíli připraven tě bránit. Chová se zároveň, ale i uvolněně a je vidět, že je šťastný. Nikdy jsem ho neviděla v práci tak uvolněného. Navíc vidím na něm, že tě miluje. Nikdy nebyl tak závislý na druhé osobě." smála se radostně. "Navíc jsem v šoku z toho, že brácha pro jednou porušil pravidla a dal se do hromady se strážkyní." prohlásila.
"Já vím." zašeptala Rose. "Občas to, ale s tou svou péčí přehání." zasmála se Rose.
"To věřím. I když neumím si Dimku představit jak by vypadal kdyby žárlil to bych asi nepřežila." zasmála se.
"No až pojedeme do Ruska tak to uvidíš jelikož jede i Adrian Ivaškov a toho Dimitrij moc v lásce nemá." řekla Rose klidně.
"Tak to musím vidět!" prohlásila. "Zítra se vracím do Baii a musím zdělit mámě to s Dimitrijem a i tebou nemáš nějakou vaší společnou fotku?" zeptala se s úsměvem.
Rose cítila jak jí začíná padat brada. Rychle otočila hlavou a přešla k polici na které nechala album. Vzala ho a přešla zpět k pohovce. "Jo jasně." podala jí album. "Vyber si nějaké tam jsou, ale jsou ještě ze školy." vydechla a posadila se zpět na pohovku.
Viky otevřela album asi na 3. straně a vyprskla smíchy. "Wow... to je kdy focený?"ukázala na fotku z teréního cvičení na které Rose seděla na Dimitrijovi a držela mu u srdce kůl. Byli od bláta a hleděli si do očí.
"To je z teréního cvičení. Ani netuším kdo to fotil." pousmála se Rose.
Viky listovala dál albem a pak se zastavila u fotky na které byla Rose s Dimitrijem v tělocvičně a on jí něco vysvětloval a přitom jí hleděl do očí. Ta fotka měla v sobě obrovskou sílu a zaznamenávala něco co nedokázala identifikovat. Na tu fotku úplně zapoměla fotil jí Mason, ale vůbec netušila kdy to bylo.
"Můžu si vzít tuhle?" zeptala se Viky.
"Jasně" prohlásila Rose nepřítomně.
"To ti dal brácha, že ano?" ukázala na Rosin přívěsek.
"Jo dal mi ho k osmnáctinám."usmála se.
"Ujal se tradice." zasmála se Viky.
"Jak to myslíš?" nechápala Rose.
"V naší rodině je tradice, že když muž miluje ženu a hodlá s ní strávit zbytek života dá jí jako dárek šperk s jejich iniciáli. Teda když jsme byli děti vtloukala nám to babička do hlavy." pohlédla Viky na Rose.
"To je pěkná tradice." usmála se.
Celkem dlouho si povídali Rose řekla Viky jak se s Dimitrijem poznali i jak se do sebe postupně zamilovali a povyprávěla jí i o Lisse,Christianovi i Adrianovi. Najednou obě uslyšely zvonek. "Pojď jdeme se podívat kdo otravuje." zasmála se.
Zvedli se a zamířili ke schodišti. Rose šla jako první a trochu se zarazila když spatřila Tašu jak sedí na pohovce a mluví s Dimitrijem. Rose se zarazila a sledovala Viktorii která probodávala pohledem Tašu. Ve Viktoriiných očích se objevil oheň, který výdala v očích Dimitrije pokaždé když viděl Adriana.

VA - Východ slunce 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat