VA - Východ slunce 2

31. Dítě nebo Matka?

Rose neváhala a rozběhla se k místům, kde stál Viktor se svými Strigoji. Kolem Viktora teď nestálo jen deset Strigojů, ale dvanáct. Strážci se k němu snažili dostat ze všech sil, ale přes vnitřní kruh šesti Strigojů neměli šanci. Rozhlídla se a uviděla Lissu klečet u Christiana. Rychle k nim doběhla. Strigojové se snažili na ně útočit, ale Lissa využívala éter k tomu, aby jim neublížili. Rose si klekla vedle Lissy a opatrně jí chytla za rameno..
"Máš se postarat o Viktora." vydechla Lissa a prudce otevřela oči.
"O toho se postarají královští strážci." odsekla Rose. "Pojď musíme nás odtud dostat." rozhodla. Pomohla Lisse se vyškrábat na nohy, ale někdo jí zastavil.
"Potřebujete pomoc?" usmál se na Rose Dimitrij.
"Dimitriji!" skočila mu kolem krku. Bylo to absurdní, ale cítila, že musí. Bylo jí jedno, že se všude bojuje, a že je můžou kdykoliv napadnout.
Dimitrij se odtáhl od Rose a beze slova podepřel Christiana a následoval spolu s Rose Lissou chodbou vedoucí ven.
"Kde je Adrian?" zeptala se po chvíli chůze Rose.
"Odnesl Viktorii a myslím, že jí i doléčil." odpověděla rychle Lissa a otevřela dveře ven. Začínal podzim, ale i tak byla až příliš velká zima a pršelo.
"Co se stalo Viky?" zeptal se Dimitrij zaskočeně.
"Neboj je v pořádku." uklidňovala ho Rose.
Rychle prošli zahradou u vily a zamířili přímo k jedné dodávce strážců. Lissa otevřela dveře a pomohla Rose a Dimitrijovi dostat Christiana dovnitř. Když za sebou zabouchli dveře zaslechli známí hlas.
"Dimko!" skočila mu kolem krku Viktorie.
"Vitoshka!" vydechl úlevou. "Jsi v pořádku?" odtáhl se od ní a prohlídnul si jí.
"Adrian mě vyléčil." zavrčela. "Ježiši co se mu stalo?" zděsila se, když si všimla Christiana.
"Bude v pořádku." zašeptala Lissa. "Vyléčila jsem ho, ale bude ještě spát." odpověděla a pohladila Christiana po vlasech.
"Zůstaňte tady." přikázal Dimitrij a otevřel dveře dodávky.
Rose ho, ale zastavila. Chytla ho za paži a odmítala ho pustit. "Kam si myslíš, že jdeš?" vyštěkla.
"Jdu pomoct strážcům dostat Daškova." zavrčel a vytrhl se z jejího sevření.
"Fajn jdu s tebou." vylezla za ním z dodávky.
"Nejdeš!" vyštěkl.
"No to si piš, že du!" trvala na svém.
"Rose buď rozumná! Vždyť jsi těhotná." zkusil to znovu.
"Jestli si myslíš, že tě tam pustím samotného tak na to zapomeň!" vyštěkla. Zahleděla se mu do očí. Měl o ní strach. "Jdu taky!" naléhala.
"Dobře" ustoupil. "Vy zůstaňte tady." promluvil k ostatním a zavřel dveře dodávky.
Rose ho potichu následovala zpátky do gotické vily. Když se vrátili zpátky uviděli hromady mrtvých Strigojů a pár mrtvých strážců. Všude se stále bojovalo, ale Viktorova ochrana byla oslabena. Zrovna se k nim vrhnul Strigoj.
Dimitrij strčil Rose za sebe a začal se Strigojem bojovat. Pak se, ale místností ozval ohlušující Viktorův smích.
Všichni se zarazili, jak strážci tak Strigojové. Pár strážců jako například její matka využili situace a zabili Strigoje, ale pak se také zastavili.
"Ach Rosemarie... Je od tebe pěkné, že ses přišla rozloučit, i když v tvém stavu je to nezodpovědné." smál se Viktor.
"Přišla jsem tě zabít!" vyštěkla. "Zabil si královnu! Dokonce si proměnil Christianovi rodiče! Snažil ses zabít Lissu! Chtěl si zneužít Dimitrije i mě a..." zarazila se. Její matka na ní upřené hleděla. Všichni na ní upřeně hleděli.
Dimitrij jí chytil za ruku. "Jsem tu s tebou Rose." promluvil tak tiše, že ho mohla slyšet jen ona.
"A i vaše dítě." dokončil za ní Viktor.
Místností se v tu chvíli rozneslo překvapení, šok a spousta tichých poznámek.
"Áááá... Promiň Rose já zapomněl, že o tom moc lidí neví." usmál se Viktor sarkasticky.
Rose cítila jak všichni do ní, Dimitrije i Daškova zabodávají pohledy a trochu se jí z toho udělalo nevolno. "Vzdej se!" vyštěkla.
Viktor se zasmál a pak se na ní zas podíval. "Promiň ty jsi to myslela vážně?" usmál se.
To už se, ale zasmál Dimitrij. "No tak! Nemáš kam utéct! Nemáš na výběr." pronesl hořce až se Rose lekla jeho tónu hlasu.
"Jestli si vzpomínám už posledně jsem se dostal z vězení." oznámil mu Viktor s pokřiveným úsměvem.
"Tentokrát už tě, ale nečeká vězení!" vyštěkla Rose.
"Neboj se Rose i před popravou mohu utéct a pak ti slibuji, že si tě najdu a tebe, Belikova a ani toho vašeho spratka nic nezachrání!" usmál se Viktor.
"Ani se jich nedotkneš!" pronesl Dimitrij ledově klidným tónem.
"Podle mě bude vaše dcera novou úžasnou mojí osobní léčitelkou." usmál se Viktor.
"Jaká dcera? Jaké jejich dítě?" vykoktala Janine zaskočeně.
"Dost!" ozval se přes celou místnost Lissin hlas. "To už stačí! Vzdej to! Zbývá ti nanejvíš dvacet Strigojů Viktore. Nás je kolem třiceti nemůžeš nás porazit!" zakřičela.
Rose překvapeně hleděla na svou přítelkyni. Nikdy Lissu takhle neviděla a pocity co z ní vyzařovali byli něčím jiné. Cítila to.
"Ustupte!" vyštěkla na Strigoje a ti se kolem Viktora rozestoupili. "Kdysi jsem ti něco dala. Něco co jsem ti darovala kvůli násilí a ty sis to nechal. Měl si šanci se změnit a přijmout svůj trest. Teď už je, ale pozdě." pronesla pevným tónem. "Rose." kývla na kamarádku.
Rose se pustila Dimitrije a přešla k Lisse. Trochu se na ní pousmála a chytila jí za ruku. "V pořádku." promluvila k ní skrze myšlenky.
"Připravil si o život spousty Morojů, Dhampýrů i lidí a za to musíš být potrestán. Mezi ně patřila i naše královna a Christianovi rodiče. Chtěl si ublížit mě Rose i těm na kterých nám záleží. Proto jsem se rozhodla ti vzít to co jsem ti dala." dokončila svůj proslov. Pustila Rosinu ruku a přitiskla svou dlaň na Viktora.
Pak už z ní Rose cítila jen obrovský příval magie. Do Lissy se vlévala čistá energie.Život. Éter.
"Pomozte mi Ulrichu!" vyštěkl Viktor na jednoho ze Strigojů, ale Strigojové se nemohli ani pohnout.
Lissa Viktora pustila a všichni v místnosti zalapali po dechu. Byl starší. No ne starší jen vypadal úplně stejně, jako když umíral na svou nevyléčitou nemoc.
Rose ucítila slabou nevolnost a pak známou bolest uvnitř břicha. Ustoupila o krok dozadu, ale zakopla o schod a upadla. Naštěstí jí, ale Dimitrij v čas chytil.
"Rose!" křikl, když jí chytil do náručí a vzal jí do náručí.
"Rose!" ozval se šokovaný výkřik její matky. Janine se rozeběhla a zastavila se až u ní a Dimitrije.
Rose pootevřela oči a pohlédla na Dimitrije. "Flakonka." vydechla potichu. Všechno jí bolelo. V místnosti bylo až příliš Strigojů.
"Ibrahime" vykřikla Lissa a přeběhla k Rose.
"Co se to s ní děje?" vyjekla Janine nechápavě.
Místností se ozval slabí Viktorův smích. "Umírá. Ti Strigojové jí zabíjí." usmál se slabě.
Dimitrij si s Rose kleknul a položil jí na zem na Abeho kabát. Vzal si od něj flakonku a opřel si Rose o sebe. Opatrně jí zvedl hlavu a sehnul se k ní. "Teď poslouchej Rose." zašeptal jí do ucha. "Musíš bojovat. Teď to nesmíš vzdát. Ano? Dám ti teď vypít obsah té flakonky od Oksany, ale ty to musíš polknout. Rozumíš?" naléhal.
Nepatrně přikývla a zasténala bolestí.
"Co jí to sakra dáváš?!" vyštěkla Janine a chtěla ho zarazit.
"Nechte ho! Ví co dělá." okřikla jí Lissa. "Pomůže jí to." pohlédla Janine do očí.
Dimitrij opatrně dal napít Rose z flakonky. Pomalu polykala, ale on stále dával pozor na to, aby se nenapila příliš. "Ještě trošku Rose. No tak udělej to pro mě ano?" naléhal, když se odmítla znovu napít. Rose polkla poslední kapku a potichu zakašlala. Nechal Lissu, aby si k ní spolu z Janine sedla místo něj a něco jí rychle zašeptal do ucha.
"Co teď uděláš Belikove?" zasmál se Viktor slabě. "Ta tvoje krvavá děvka tu právě umírá." kývl směrem k Rose. "A ten parchant chcípne s ní." pronesl Viktor sebevědomě.
Dimitrijovi, ale bouchly nervy a rychlím krokem přešel k slabému Viktorovi. Strážci co ho mezitím spoutali, chtěli zasáhnout, ale Janine je okřikla. Dimitrij přistoupil až k němu a sklonil hlavu k Viktorovýmu levýmu uchu. "Bejt tebou tak se modlím, aby to oba přežili, protože pokud Rose zemře už nebudu mít důvod k tomu, abych myslel na budoucnost. Jestli zemře, tak ty zemřeš hned po ní a věř mi, že to bude dost bolet." promluvil Dimitrij tichým, ale ledově klidným a vyrovnaným tónem.
Viktor na sucho polkl, ale nic neřekl. Po chvíli však, ale promluvil. "To bych asi měl." pronesl sarkasticky. "No jedno se musí uznat." usmál se Viktor, když se Dimitrij zas narovnal. "Nikdy bych nečekal, že jí budeš tak oddaný. Je to, ale stále jen děcko. Vždyť jí je sotva osmnáct."zašklebil se. "Ale z nějakého důvodu má ta coura dost velkou výdrž." pousmál se.
To už Dimitrij nevydržel a jednu mu vrazil. Dával si, ale pozor, aby mu neublížil až moc. "Tak poslouchej!" chytl ho pod krkem. "Ta coura a děcko jak ty říkáš, čeká moje dítě. Rose je sice jen osmnáct, ale prožila si toho mnohem víc než lidí dvakrát tak starší než je ona. Přísahám ti, že ještě vyslovíš třeba jen písmeno na její účet v mé přítomnosti a zabiju tě." prohlásil tak tišě a klidně, že ho nikdo nemohl slyšet.
"Dimi-Dimitrij" vydechla Rose potichu, ale slyšela to jen Janine s Lisso.
"Belikove!" křikla Janine.
Dimitrij pustil Viktora a vrátil se k Rose a ostatním. "Jak jí je?" pohlédl starostlivě na Lissu.
"Bude v pořádku, ale měli by jsme jí odsud dostat." vydechla unaveně.
"Dobře. Postarala ses o Christiana?" ptal se dál.
"Je už v pořádku, ale ještě spal, když jsem odešla. Odnes jí do dodávky, je čas odsud zmizet. O něj..."kývla směrem k Viktorovi. "se postarají ostatní."
Dimitrij tázavě pohlédl na Janine, která držela Rose za ruku a počkal až přikývla na souhlas, že můžou jít. Vzal Rose do náručí a pohlédl na Lissu.
"Jdi příjdu za vámi. Chci zajistit, že Strigojové nikoho nenapadnou."
"Liss?" vydechl nejistě. "Bude na tebe pyšná. Děkuju." pousmál se a zmizel s Rose ve dveřích.