VA - Východ slunce 2

21. Dlouhá cesta

"Rose! Koukej!" vykřikla Lissa s Viky na ráz od stojanu s šatama.
"Co je?" zeptala se Rose a přešla k nim. Pak jí teprve došlo na čemu se Lissa tak smála. Viky právě v ruce držela úplně stejné značkové šaty, které Rose měla na sobě tu noc kdy jí a Dimitrije pohltilo kouzlo chtíče. Bohužel ty její byly zničené a roztrhané a už dávno vyhozené.
"Netušila jsem, že se dají koupit i v Rusku." smála se Lissa.
"Hej neurážej Rusko!" ohradila se Viky.
Rose si je vzala od Viky a přiložila si je k tělu. "Vzpomínáš? Půlka kluků na akademii slintala." smála se.
"A vsadím se, že mezi nimi byl i můj bratr." zasmála se Viky.
"To on jí ty šaty pak svlíkal!" rozesmála se Lissa. "A vsadím se, že to moc dlouho netrvalo." zakřenila se.
"Haha... fakt vtipné Lisso." pronesla Rose ironicky a vrátila šaty zpět na stojan.
Najednou začal Viky zvonit telefon. Viky se začala přehrabovat v kabelce a vytáhla ho. "Haló?" vydechla do telefonu. "Jo jasně za půl hoďky jsem tam." usmála se do telefonu. "Neboj se!" zasmála se sladce Viky. "Jo jasně! Už se těším za chvilku pa!" rozloučila se s někým po telefonu a zavěsila ho.
"Kdo to byl?" vyzvídala Rose.
"Nikdo" vyhrkla Viktorie až příliš rychle. "Promiň holky už musím běžet!" vyhrkla a zmizela dřív než Rose nebo Lissa stačili cokoliv říct.
"To bylo divný." vydechla Rose.
"Velice" přitakala Lissa a natáhla se zpět pro šaty. "Koupím ti je!" usmála se.
"Už jsi mi je jednou kupovala." zasmála se Rose. "Navíc se do nich nevejdu!" dodala.
"Vejdeš! Ty dvě kila na tobě vůbec nejsou vidět." usmála se Lissa povzbudivě. "A kopím ti je znovu. Stejně se do toho luxusního hotelu kde budeme bydlet hodí." prohlásila a zamířila s Rose k pokladně.

Rose seděla za kuchyňskou linkou a narychlo před odjezdem do sebe cpala tmavý chleba s máslem. Bylo skoro až neuvěřitelné kolik toho za poslední den dokázala sníst.
"Neměla by jsi tak rychle jíst." vešla do kuchyně Janine.
"Není čas." vydechla Rose a znovu si kousla.
"Odjíždíme za až půl hodiny." odvětila Janine.
"Já vím."
"Pojedeš v autě jen s Dimitrijem, Chrisem a Lissou." oznámila jí Janine.
"Já myslela, že pojede s námi i Adrian." pohlédla překvapeně Rose na matku.
"Ten pojede v autě s Viktorii, Katjou a Eddiem. Takhle to pro vás všechny bude pohodlnější." odpověděla Janine.
"Aha..." vydechla Rose a dojedla krajíc chleba. Přejela matku pohledem až se zasekla na její ruce. "Mami co to máš za prsten?" zajímala se.
"Ale ten už mám dlouho jen jsem ho nenosila." mávla rukou Janine.
"Nikdy jsem ho na tobě neviděla." zkonstatovala Rose nedůvěřivě.
"Je už starý nosívala jsem ho než ses narodila." vysvětlila.
"Hmm... už by jsme měli jít." vyskočila na nohy a spolu s matkou zamířila před dům.
Před domem stáli tři auta. Auto kterým jela Rose, pak auto kterým jeli Viky, Katja, Adrian a Eddie a pak auto Abeho. Strážci i Alekseyova parta měli vyrazit až hodinu po nich. Do Moskvy to trvalo skoro den cesty když se počítali i zastávky na jídlo. Měli, ale jet po dálnici takže jim to mělo cestu trochu zkrátit.
"Rose dělej!" křikla na ní Viky a mávla rukou směrem k sobě.
"Co je Viky?" zeptala se Rose, když přešla k ní.
"Na to je od Adriana prej je to pro jeho kmotřenku." zašeptala Viky a podala Rose nákupní tašku. "A jestli ten idiot bude tý malý kmotrem tak v tom případě chci být já kmotra!" vyhrkla rychle.
"Bože já ho přerazím!" zakvílela Rose. "Díky Viktorie. Ještě si promluvíme." zašeptala Rose a zamířila k autu kterým měla jet ona s Lissou.
"Co to je?" zeptala se jí Lissa potichu a ukázala na tašku.
"Adrian se zbláznil." pronesla Rose vážně. Naklonila se k Lisse a zašeptala. "Vypadá to, že na kmotrovství té malé se budou stát fronty."
"To se dalo čekat." zasmála se Lissa. "Dívala ses dovnitř?" kývla zas k tašce.
"Ne a bude lepší, když se do ní podíváme až budeme bez publika." řekla potichu.
"Tak nastupovat!" křikl Christian na Lissu a Rose.
Rose vrazila tašku rychle Lisse do ruky a usadila se na sedadlo spolujezdce. Byli domluvení, že se Dimitrij s Christianem budou u volantu střídat a Lissa s Rose se prostřídají na sedadle spolujezdce, protože se líp spí vzadu. První směnu měl u volantu Dimitrij. Začalo se stmívat. V Baje jel denní režim normálně. Nebyl obrácený jako na akademii. Rose zívla a pohlédla na Dimitrije, který nastartoval auto. "První zastávka je až za pět hodin, takže odmítám tady poslouchat ty tvoje vykopávky." prohlásila a přepla rádio z nějaké hrozné stanice na moderní hudbu.
"Nechápu jak to můžeš poslouchat." vydechl nechápavě Dimitrij.
"Nápodobně!" zakvílela Rose.
"Za půl hodiny to, ale přepínám." oznámil jí.
"Fajn já vlastním radio půl hodiny a ty patnáct minut." rozhodla s úsměvem.
"Oba máme půl hodiny." opravil jí.
"To je fér!" souhlasil Christian.
"Ty jako chceš poslouchat ty jeho písničky z roku nula?" otočila se na Christiana překvapeně.
"Ne, ale u těch jeho písniček se spí líp než u těch tvých." zasmál se.
"Fajn" vyštěkla naštvaně. "No tak jsem nemocná. Špatná hudba bude působit na moje zdraví." zkusila to na Dimitrije znova.
"Tak v tom případě to můžu přepnout hned." oznámil jí Dimitrij a už se natahoval po rádiu.
"Fajn každou půl hodinu!" souhlasila uraženě.

Zastavily u benzínky a všichni vystoupili z auto. Rose byla ráda, že si konečně protáhne nohy a tak ani nečekala na ostaní a vydala se k benzínce.
"Máš hlad?" zeptal se jí Dimitrij, když se objevil vedle ní těsně před vchodem.
"Trochu" přiznala.
"Tak pojď máme jim taky něco donést." kývl směrem k Lisse a Christianovi a vešel za Rose dovnitř.
Rose popadla pár sendvičů a sladkosti pro všechny. Dimitrij zatím objednal pro Lissu a Christiana kafe a pro sebe a Rose horkou čokoládu. Teď měl řídit Christian takže se měli Rose s Dimitrijem, alespoň trochu prospat na zadních sedadlech auta. Rose vzala ještě velkou čokoládu a vydala se k pokladně za Dimitrijem. Ten jen zaplatil a vzal velkou tašku s jídlem zatím co Rose vzala na tácku kelímky s pitím.
"To máme všechno sníst?" zasmál se Christian a ukázal na tašku s jídlem.
"Jasně" usmála se Rose a vlezla do auta na zadní sedačku. Všichni si automaticky začali rozebírat jídlo a podávat si kelímky s pitím. Rose si vděčně od Lissy vzala kuřecí sendvič a s chutí se do něj zakousla. Opřela se bokem o opěrku sedačky, skopla boty a nohy si dala přes Dimitrije. Ten si jen od ní vzal kelímek s čokoládou a nenápadně jí pohladil po pravé noze.
"Na Rose ty jsou asi tvoje." podala jí Lissa sáček s haribo gumovými medvídky.
"Díky" vzala si je Rose a hodila do kabelky.
Chvíli ještě všichni jedli, ale pak už Christian nastartoval a znovu vyrazili. S dalšími přáteli se totiš měli sedkat až ráno za dalších pět hodin v nějakém bistru u silnice.
Lissa zrovna byla zabraná do debaty s Christianem, když se Rose přitáhla k Dimitrijovi blíž a položila si hlavu na jeho rameno. Bylo sice léto, ale od klimatizace byla v autě celkem zima. Dimitrij si stáhnul mikinu a přehodil jí přes Rose. Znovu si jí přitáhl k sobě a zabořil jí obličej do vlasů. "Lepší?" zašeptal.
"Jo děkuju." usmála se unaveně.
"Pokus se usnout." navrhl.
"Hmm..." zabručela nepřítomně. "Kdyby to tak šlo!" pomyslela si.
"Neboj taky budu spát." povzbudil jí.
"Dobře" zívla a trochu pohodlněji se o něj opřela. "Mohl bys..." začala, ale nestihla to dokončit, protože jí zazvonil telefon. "Haló?" zvedla ho.
"Rose jak jste teď na tom?" ozval se na druhé straně telefonu hlas její matky.
"Právě jsme přejeli tu benzínku. Proč?"
"Stihnete to do bistra o půl hodiny dřív?" ptala se Janine.
"Jasně. Hele mami ráda bych si povídala, ale chtěla bych se vyspat, takže čau." típla to Rose. "Máme sebou hodit." houkla na Christiana a Lissu. Znova se přitulila k Dimitrijovi a znovu zívla. "Jestli ten telefon začne ještě zvonit vyhoď ho z okna." řekla mu a vrazila mu mobil do ruky. Něco jí odpověděl, ale to už se řítila do černoty spánku.

"Rose vstávej už jsme u bistra." budil jí Dimitrij.
"Nech mě ještě spát!" zakňourala nevrle a odmítala se posadit. "Nemám hlad."
"Ale já jo a ty určitě taky." pověděl klidně. Vzal Rose za ramena a i přes její protesty jí posadil a vystoupil z auta.
"No tak Rose vsadím se, že už umíráš hlady." zasmál se Christian. "Hele jestli zas usneš ujišťuju tě, že řeknu Adrianovi ať se ti prohrabe v snech a zas tě vzbudí." utahoval si z ní dál.
Věděla, že musí vypadat dost komicky. Nemělo cenu se upravovat bez zrcadla, tak si jen rychle stáhla rozcuchané vlasy gumičkou. "Vždyť už jdu!" zavrčela a vylezla z auta.
Lissa k ní s úsměvem přešla a obejmula jí kolem ramen a nahnula se k jejímu uchu. "No tak neříkej, že ty ani ta maličká nemáte hlad." zasmála se jí do ucha.
"No možná trochu." přiznala Rose, ale pak rychle zmlkla, protože všichni zapadli do bistra.
U velkého stolu už seděl Adrian s ostatními. Nejvíc však Rosinu pozornost upoutala Janine, která se zrovna (k velkému překvapení) smála! Sedla si mezi Lissu a Dimitrije a pohlédla na ostatní. Při pohledu na hodiny zjistila, že je teprve 5 ráno což jí zarazilo.
"Rose řekni Adrianovi, že chceme v Moskvě na diskotéku!" smála se Viky.
"Bez toho přece nemůžeme odjet!" oplatila jí úsměv Rose a plně se tím probrala.
"Ty na diskotéku, ale nemůžeš!" namítl Adrian.
"Proč pak, bych nemohla?" zeptala se Rose dvojsmyslně. "Jasně, že můžu!" zasmála se. "Všichni můžem!"
"No, ale nejdřív nás čekají památky." usmála se Lissa. "Bláznit můžeme večer!" smála se. "Kam by jsme podle vás měli jít nejdřív?" otočila se na Dimitrije, Viky a Katju.
"Kreml?" navrhl Dimitrij a pohlédl na Katerinu.
"Jo to je základ! Pak možná by jsme mohli projít pár krámků a zamířit na další památky." souhlasila Ekaterina a pohlédla na Viktorii. "A ty by jsi jim měla ukázat večer nějakej bar v tech já se nevyznám." zasmála se.
"Ok. To beru, alespoň Rose využije své staronové šaty." zasmála se Viky
"Staronové?" zajímal se Dimitrij.
"To tě nemusí zajímat." usmála se Rose provokativně.
"Ehmm...Ehmm... Mohli by jste akceptovat, že tu sedíme i my." pronesla Janine přiškrceně.
Přišla servírka a všem dala talíře s jídlem. Před Rose postavila velký talíř s vaflemi. Pak se usmála a odešla.
"Ale vždyť jsme si neobjednali." řekla překvapeně Rose.
"Objednali" usmál se Adrian. "Objednal jsem jídlo hned jak jste přijeli. Každý tedy máte to na co máte chuť. Děkovat můžete později." usmál se a pustil se to svých míchaných vajíček.

Už jeli dlouho a brzy měli přijet na okraj Moskvy. Rose zrovna seděla na sedadle spolujezdce a hypnotizovala hodiny. 11:35,11:36,11:37,...
"Tak si to přepni." vzdal to Dimitrij a ukázal na rádio.
"Děkuju!" pronesla Rose vděčně a přepla to na svojí oblíbenou stanici. Za těch pár hodin si stačila oblíbit tři stanice a ty pravidelně střídala. Teď zapla tu kterou Dimitrij nejlépe snášel a usmála se. "Moskva 20 km!" zahlásala a ukázala na ceduli.
"Konečně!" zakvílel Christian a narovnal se na zadním sedadle.
Lissa sebou trhla a taky se narovnala. "Venku je moc světla." zkonstatovala.
"Je léto je jasné, že svítí sluníčko víc." zasmála se Rose. "Neboj přizpůsobíme si rozvh na snesitelnější hodiny." slíbila.
"Pojedeme do hotelu a všichni se trochu prospíme než nikam půjdeme. Myslím, že spánek bude vyhovovat všem." pronesl Dimitrij vážně a pohlédl do spátečního zrcátka na rozespalou Lissu a unaveného Chrise.
"Jak já jsem to šťasten, že mám strážce, který mi čte myšlenky!" rozesmál se Christian a Rose si všimla, že Dimitrijovi taky zacukali koutky.
"Tak lidi vítejte v Moskvě." usmál se.
Rose před sebou spatřila obrovské město. Bylo velké a krásné. Dimitrij měl pravdu, když říkal, že ve větších městech Ruska je úplně jiná architektura než v Montaně. "Co je támhleto?" ukázala Rose na pohádkovou obří stavbu.
"To je Kreml" odvětil Dimitrij a pobaveně Rose sledoval.
"To je nádhera!" zaklása Lissa a okýnkem sledovala jak vjížděli do Moskvy.