VA - Východ slunce 2

20. A už dost!

Večer ležela Rose v posteli a čekala na Lissu až příjde na 'kontrolu'. Celý den byl vzhůru nohama a ona už chtěla spát. Nejdivnější bylo asi seznámení všech Belikovových s jejími rodiči. Divila se, že ho vůbec přežila. Nejdřív bylo při seznamování celkem pořád hrobové ticho a pak se Rosina matka až moc podezřele uvolnila. 1.Janine se nechala od Oleny obejmout! 2. Dokonce se usmála na malou Anyu a Pavla! A seznámila se i s Davidem(nejmladším Irininým synem). 3. Samozřejmě nezapomněla okomentovat to, že Rose sdílí pokoj s Dimitrijem. 4. Byla podezřele přátelská k Abemu což Rose velice překvapilo. Dokonce se ani nesnažila protestovat proti tomu, že bude muset s Ibrahimem sdílet pokoj. (To Rose už radši dělala, že si toho nevšímá) 5. A poslední kapka bylo, že slavná Janine dokonce pomáhala vařit večeři z čehož Rose málem odvezli!
Ozvalo se zaklepání a Rose sebou trhla. Vzpamatovala se a ani se nenamáhala narovnat si tričko. Měla ho vyhrnuté, protože si neustále hladila břicho a zkoumala ho. "Je otevřeno Lisso!" křikla automaticky.
Když se, ale otevřeli dveře Rose málem překvapením spadla z kraje postele. "Mami!" vyhrkla rychle a pohotově si zakryla břicho. "Nečekala jsem tě." přiznala a vyskočila na postel.
"Promiň jestli tě ruším, ale skoro tři týdny jsme se neviděli a hodně se toho stalo. Myslela jsem, že by sis možná chtěla promluvit s matkou." pověděla Janine nejistě.
"Samozřejmě, že nerušíš jen jsem překvapená to je vše." usmála se Rose povzbudivě. "Ráda si s tebou promluvím. Jen Lissa mě pak přijde zkontrolovat, takže nevím kolik máme času."
"Jestli se ti to nehodí můžu jít..." začala Janine znovu.
"Ne, hodí se to jen možná budeme možná pak na pět minut pozastavit rozhovor." pokusila se o úsměv Rose a usadila se zpět na postel.
"Dobrá" posadila se vedle Rose. "Olena je milá. Všichni jsou..." přiznala Janine.
"Jo jsou fajn." vydechla Rose. "Jak ses měla v Turecku?" zeptala se Rose zvědavě.
"Skoro vůbec se to tam nezměnilo. Tvůj otec jen předělal pár místností jinak vše zůstalo tak jak jsem si pamatovala. Líbilo by se ti tam. Dokonce Ibrahim ti nechal přestavit pokoj, takže tam můžeš kdykoliv za námi přijet." usmála se Janine a pak se zarazila, protože jí asi došlo co právě řekla.
"Za vámi?" zeptala se zaskočeně Rose.
"Tvůj otec mě požádal, abych se zas stala jeho strážkyní." vysvětlila Janine nejistě.
"A?" zeptala se Rose s úsměvem.
"Já přijala. Jeho strážce zůstává na Akademii sv.Vladimíra a tak jsem mu byla přiřazena já." odpověděla Janine jako by o nic nešlo.
"Mám z tebe radost mami." obejmula Rose matku.
Když se Rose odtáhla Janine se jen nejistě usmála. "Když se rozhodneš přijet samozřejmě musíš vzít Lissu sebou. A taky vím, že i kdyby se stal zázrak a ty by jsi přistoupila na to, že přijedeš bez Belikova tak Vasilisa by chtěla, aby jel i Ozera takže by stejně musel jet i Belikov..." mluvila Janine nepřímo.
"Mami co tím chceš říct?" skočila jí do řeči Rose.
"Vím, že Belikova neopustíš a ačkoliv mi to přijde nesmyslné rozhodla jsem se váš vztah akceptovat." vydechla Janine jakoby jí ty slova neuvěřitelně ulevila.
"Já..." začala Rose, ale to se ozvalo další zaklepání. "Dále!" křikla Rose a dovnitř vstoupila Lissa.
"Neruším?" zeptala se Lissa nejistě a zavřela za sebou dveře.
"Vůbec ne Vasiliso." usmála se Janine a postavila se. "Klidně Rose zkontroluj."
Lissa pohlédla na Rose a ta jen pokývla hlavou. "Dobře." přešla Lissa k posteli a začala dělat, že Rose kontroluje.
"Přibrala jsi." konstatovala Janin. Když Lissa odhrnula Rose tričko a chvíli jí přidržela na břiše ruku.
"Jen dvě kila. To snad není něco strašného ne? Navíc Olena dobře vaří." odvětila Rose.
"Trénuješ?" zeptala se Janine namísto odpovědi.
"Jen když nejsem s Lissou a mám čas." odpověděla Rose stroze. Nelíbilo se jí na co se jí matka ptá. Věděla, že se jen zajímá o to jestli její dcera plní své povinnosti správně, ale stejně jí to vadilo.
"Navíc Rose se musí šetřit kvůli nevolnostem a bolestem hlavy." zachránila situaci Lissa. "Ještě pár dní potrvá něž se Rose vzpamatuje." vysvětlila a usmála se na Jenine. "Je v pořádku. Vypadá to, že léky zabírají." usmála se a pohlédla na Rose. "Zvracela jsi dneska?"
"Dnes ne." řekla Rose s úsměvem.
"Tak já půjdu měla by jsi spát. Zítra večer odjíždíme." řekla Janine a vstala. "Ještě si promluvíme. Budu muset se ještě dohodnout s tvým otcem na pár věcech." usmála se. "Dobrou holky" pozdravila a zmizela za dveřmi.
"Dobrou mami." vydechla Rose, ale to už se dveře zabouchli. "To bylo něco."
"To teda" přitakala Lissa. "Máš štěstí, že jsi teprve na začátku druhého měsíce." povzdechla.
"Máma je strážkyní táty." oznámila Rose prostě. "Budou bydlet v Turecku a ty, já, Christian a i dokonce Dimitrij jsme zvaný na návštěvu." vydechla nepřítomně.
Lissa vyvalila oči a zamrkala. "Vá..vážně?" vykoktala.
"Jo" kývla Rose.
"Wow...To je..." začala Lissa.
"Na hlavu?" pohlédla na ní Rose.
"No chtěla jsem říct bezva, ale ty jsi to vystihla asi líp." usmála se Lissa pořád ještě šokovaně. "Takže tvá máma už není proti tobě a Dimitrijovi?" zeptala se nejistě.
"Prej to akceptuje." vydechla Rose otřeseně. "Ještě, aby pak akceptovala tohle!" ukázala si na břicho.
"O to bych se až tak nebála." vydechla Lissa. "Spíš, aby to nehodila na Dimitrije." dodala starostlivě a posadila se vedle Rose.
"No umím si živě představit jak ho seřve co si to dovolil oplodnit její osmnáctiletou dceru." zasmála se přiškrceně Rose. "A určitě dodá něco o tom, že si to určitě naplánoval a nebo, že všechno je jeho vina." přemýšlela nahlas.
"Co teprve udělá mně? To já za to můžu!" konstatovala Lissa.
"Nic. Tebe má ráda. Určitě bude řvát jen na mě a Dimitrije." odpověděla jí Rose.
"No vypadá to, že bude nejlepší , když ty řekneš tu skvělou novinku taťkovi Dimkovi a já se postarám o ostatní včetně skvělé babičky Hathawayové." vtrhl s úsměvem do místnosti Adrian.
"To je snad zlej sen!" vyjekla Rose hystericky. "Od kdy ses snížil k poslouchání za dveřma?" vyštěkla Rose na Adriana.
Adrian pomalu vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Otočil klíčkem, aby zamkl a pak se s milým úsměvem otočil k Rose a Lisse. "No tak! Přeci si o mně nemyslíš, že dělám něco takového? Vždyť to postrádá veškerou úroveň! A přece i kdyby váš pokoj je zvukotěsný ne?" šklebil se sarkasticky.
"Oksana naučila Adriana číst myšlenky." vysvětlila Lissa a probodla ho pohledem. "Slíbil ale, že to dělat nebude!" zvýšila hlas.
"To bylo, ale předtím než jste se snažili ututlat to škvrně co uvnitř Rose roste sestřenko." pověděl klidně.
"Nikomu to neřekneš! Jasný?" vysypala ze sebe Rose rychle.
"Jasný ne? Myslíš, že jsem idiot?! Slyšel jsem tvé důvody a hodlám je akceptovat." usmál se a prohlížel si Rose od hlavy až k patě.
Rose na něj jen překvapeně zírala a pak ho probodla pohledem. "Na co tak zíráš?!" vyštěkla.
"Klid mamčo! Měla by jsi být přeci šťastná, že čekáš škvrně s tím ex Strigojem ne?" zazubil se.
"Adriane!" okřikla ho Lissa.
"Jen aby bylo jasno!" vyštěkla Rose. "Jestli mi ještě jedinkrát vlezeš do hlavy a nebo někomu o té malé řekneš, tak přísahám, že ti urvu hlavu!" řekla Rose výhružně a vyskočila na nohy.
"Dobře" usmál se Adrian. "Ale chci být kmotr" prohlásil pořád s úsměvem.
"Adriane nemyslíš, že už to přeháníš?!" vložila se do toho Lissa.
"Vůbec ne!" bránil se. "Náhodou budu nejlepší kmotr na světě! To škvrně mě bude na sto procent zbožňovat!" řekl vážně.
"Neříkej, že to myslíš vážně!" zakvílela Rose.
"Smrtelně" řekl vážně Adrian.
"Víš o čem mluvíš?" zeptala se Lissa překvapeně.
"Jasně! Stejně jí toho budu moct dost naučit. U toho děcka je nejpravděpodobnější, že bude využívat éter a pokud bude mít chování po mamče tak jí budu moc, alespoň naučit jak se správně chlastá!" prohlásil a obdaroval Rose pokřiveným úsměvem.
"Éter? Liss říkala jsi, že bude ovládat magii a zároveň bude silná jako dhampýrka, ale o éteru ses nezmínila." pohlédla Rose zmateně na Lissu.
"Není to jisté, ale je to velice pravděpodobné. Všech pět dětí kromě Pandory byli uživateli éteru." vysvětlila Lissa.
"A jaký živel ovládala Pandora?" zeptal se Adrian dřív než se stačila zeptat Rose.
"Oheň, ale nátlak ovládala stále lépe než většina Morojů." odpověděla Lissa.
"Aha" vydechla Rose.
"Tak budu teda kmotr?" zeptal se Adrian znova.
Rose nejistě pohlédla na Lissu a ta jen přikývla. "Dobře, ale nebudeš jí učit kouřit ani brát drogy!" souhlasila Rose.
"A alkohol?" zeptal se Adrian s úšklebkem. "Ten jí zakazovat nemůžeš!" dodal.
"Dobře, ale od šestnácti a jen o víkendu." rozhodla Rose.
"Super!" usmál se Adrian a přešel k Rose blíž. Bez dovolení vyhrnul Rose tričko a zaťukal jí prstem na břicho. "Čau prcku! Řekni mámině, že už se těšíš na strýčka Adriana." zasmál se. Pak zas ustoupil a usmál se na holky.
"Jsi cvok Adriane." zasmála se Rose.
"Jak dlouho jsi vůbec těhotná?" zeptal se jako by jí neslyšel.
"Od doby co je zas Dimitrij dhampýr." odpověděla Lissa za Rose.
"No na to,že jsi na začátku druhého měsíce nebo spíš skoro v polovině se ti možná až příliš změnila aura." zhodnotil.
"Jaká je teď?" zeptala se Rose překvapeně.
"Pořád je lemovaná černou, ale pod černou je linie čistě zlaté barvy a pak podle toho jakou máš zrovna náladu." odvětil s úsměvem.
Lissa s Adrianem ještě chvíli zůstali a potom odešli. Rose se ještě vysprchovala a pak skoro ihned usnula.

Ráno běželo úplně normálně. Dopoledne Rose, Lissa a Viky si zabalili pár věcí do Moskvy, protože se na poslední chvíli rozhodli, že tam budou tři dny namísto jen jednoho. Měli bydlet v luxusním hotelu, který sponzorovala královna na což se prostě nedalo říct 'NE!'. Rose teď ležela na posteli a četla si v notebooku internetové články. Zrovna pročítala článek o těhotenských nevolnostech, když se do pokoje znovu vrátil Dimitrij. Rychle zaklapla notebook a s úsměvem se zvedla z postele. "Konečně! Víš jak dlouho už čekám? Říkal jsi, že budeš s Jevou u Oksany jen dvě hodiny a přitom jsi byl pryč rovnou pět." stěžovala si Rose.
"U Oksany jsem byl tři hodiny a pak jsem šel s Viky pro povolení." usmál se.
"Povolení?" zeptala se Rose a taky se usmála.
"Viktorie bude půl roku bydlet s námi u dvora. Budeme mít za úkol z ní udělat strážkyni." znovu se usmál.
"To je úžasný!" vyhrkla Rose a obejmula Dimitrije.
"Jo Viky je štěstím bez sebe." zasmál se. "Jeva sice dala najevo svůj nesouhlas, ale mamka s tím souhlasila." vysvětlil.
Ozvalo se zaklepání a pak se otevřeli dveře. Byla to Lissa a smála se. "Rose dělej musíme jít s Viky nakoupit!" houkla na Rose a odešla.
"Promiň už musím jít. Jdeme s holkama do města." usmála se omluvně a už se chystala odejít, když jí Dimitrij chytil za ruku a přitáhl si jí znovu k sobě.
Přitiskl si jí těsně blízko tak až Rose nemohla skoro ani dýchat. "Rozo, Rozo to nemáš ani minutu času?" zasmál se a jemně jí políbil na rty.
Rose si ho za hlavu přitáhla blíž a hladově ho políbila, když se za nedovřenýma dveřma ozval Viktoriin křik, že už musí jít. Ona ho, ale ignoroval.
První se odtáhl Dimitrij a pokývl směrem ke dveřím. "Tak běž." zašeptal jí do ucha.
"Nikam nejdu pokud nedostanu, alespoň ještě jednu pusu!" zakňourala a stopla si na špičky.
Dimitrij jí znovu políbil, ale tentokrát až příliš krátce na to, aby si to Rose stačila vychutnat. "Budu tady až se vrátíte." vydechl Dimitrij povzbudivě a Rose zamířila ke dveřím.
"Tak pak!" usmála se a zmizela za dveřmi.