VA - Východ slunce 2

15. Lži

"Neber si to špatně je fakt kus! To se musí nechat! Nebyla, ale náhodou tvoje poslední holka starší než ty?" pokračoval Alex s úsměvem ve tváři.
Rose ucítila jak se v Dimitrijovi vše napnulo. Věděla, že pokud Alex nezavře hubu tak vše může skončit špatně. Ona i Dimitrij se od sebe odtáhli, ale pořád zůstali sedět na schodech.
"Je pravda, že tahle je víc sexy než ta poslední na celé čáře! Ale hned z ní udělat svou přítelkyní?! No tak v posteli sice může být zábavná, ale mysli na budoucnost vždyť ti nemůže dát ani dítě!" pokračoval Aleksey a vypadal, že se výborně baví.
"Drž hubu!" štěkl Dimitrij a postavil se. "Jestli chceš někoho vytočit a zkazit mu náladu jsi na špatné adrese. Já ani Rose o ty tvoje provokace nestojíme Alexi!" řekl zas s ledovým klidem.
"Ale víš, že není slušné mluvit za dámu. Navíc Rose nevypadala znuděně, když se mnou mluvila před chvílí." usmál se Alex.
Rose měla s tou chutí Alexovi vrazit. Už chtěla vyletět, když jí Dimitrijova ruka zastavila. Takže se jen postavila vedle něj.
Dimitrij na ní ani nepohlédl, ale věděla jak se asi tváří. "Lexi buďto vypadneš sám a nebo tě odsud vyhodím." promluvil vyrovnaně.
"Dobře, dobře stejně se ještě uvidíme. Nashledanou krásko! Až tě ten idiot začne nudit tak řekni Viky o moje číslo." usmál se Alex.
To už se, ale Rose neudržela a vrazila Alekseyovi facku. Byl vyšší ne sice jako Dimitrij, ale pořád o dost. Trochu zakolísal a překvapeně na Rose pohlédl. Jeho kamarádi vypadali, že jen čekají na pokyn, aby Rose zneškodnili, ale Alex nic neudělal.
Dimitrij se ochranitelsky postavil před Rose a pobaveně se zasmál. "Myslím, že Rose dostatečně vyjádřila ať odejdeš."
"Teda kámo jestli je takhle divoká i v posteli tak to ti teda závidím." hvízdnul Alex drze.
Dimitrij něco zamumlal rusky a chytil ho pod krkem. "Řekl jsem ať odejdeš. A bejt tebou se na Rose ani nepodívám jinak tě to bude dost bolet!" řekl ledově Dimitrij až naháněl hrůzu i Rose. Pak Alexe ale pustil a Rose ho povzbudivě chytla za ruku.
Aleksey se jen usmál a pohlédl na Rose. "Ještě se uvidíme Rose." zasmál se a otočil se k odchodu.
"Vypadni!" zařvala na něj. Nevěděla proč, ale v najednou si přišla slabá a unavená. Pak se, ale otočila na Dimitrije.
"To je dobrý Rose." obejmul jí Dimitrij a nepustil jí dokud se neuklidnila. Rose od něj odstoupila a trochu se jí zatočila hlava. Vrátila se na oslavu a spolu s ostatními si znovu dala dalšího panáka, ale tentokrát jen něčeho co nevěděla jak se jmenuje. Vodky se už ani nedotkla, ale stejně vypila krapek víc než měla.
"Není mi dobře." zašeptala a zakolísala.
Dimitrij k ní přistoupil a odtáhnul jí na chodbu. "Bože ty jsi to pořádně přepískla." vydechl a vzal jí do náručí i přes Rosiny protesty jí odnesl až do postele kde si lehla.
"Jsem v pořádku" řekla už asi po sté a pokoušela se vylézt z postele.
"Nejsi vypila jsi toho celkem dost na to, aby jsi byla v pořádku." řekl a znovu jí přidržel na posteli. "No tak je pozdě měla by jsi jít spát už je 1 hodina ráno."
"Nemám pyžamo!" odsekla a dál se věnovala plazení po Dimitrijovi.
Dimitrij vstal z postele a přešel ke skříni odkud vytáhl její noční košili přičemž si uvědomil, že Rose v tomhle stavu by si jí asi obléct nebyla schopná. Svlékl si košili a podal jí Rose. Pak šel do koupelny.
Když se vrátil z koupelny jen se pousmál. Rose pořád měla na sobě šaty a v ruce svírala jeho košili. Spala tak klidně až ho to překvapovalo. Lehl si vedle ní a pak taky usnul.

Ráno se Rose vzbudila s příšernou bolestí hlavy. Líně nadzvedla hlavu a zjistila, že leží v šatech v posteli a Dimitrij nikde. Asi po půl hodině co ležela v posteli a odmítala se jen pohnout se otevřeli dveře. Dovnitř vstoupil Dimitrij a v ruce měl tác s jídlem.
Jen se usmál a posadil se k Rose na postel. "Pěkně jsi to přepískla, i když Lissa je na tom snad milionkrát hůř než ty." zašeptal.
"Už nikdy nebudu pít." prohlásila a posadila se.
"Na vem si to bude ti líp." podal jí Dimitrij prášek a vodu.
Rose si ho vzala a spolkla ho. Pak se najedla a když tabletka začala působit zakňourala bolestí.
"Co je?" zeptal se Dimitrij překvapeně.
Rose si nemotorně vzadu rozepnula šaty a ukázala na záda. "Vsadím se, že tam mám od toho blbýho zipu modřinu." prohlásila. Měla pravdu na místě kde měla zip měla malou fialovou modřinu.
"Chtěl jsem, aby ses převlékla, ale ty jsi pak chtěla něco jiného." bránil se Dimitrij.
"Hmm..." zabručela Rose a znovu si lehla do postele. "Kolik vůbec je hodin?"
"Sedm" vydechl Dimitrij.
"Sedm?!" vyhrkla překvapeně. "Tak v tom případě dobrou!" přehodila přes sebe peřinu a lehla si.
"Klidně ještě spi stejně se Oksana s Irinou vzbudí až kolem poledne." zašeptal a lehl si k ní.
"Dobře" vydechla Rose a zase usnula.

Když se Rose po druhé vzbudila pokoj byl prázdný a hodiny ukazovali poledne. Hodila na sebe staré džíny a tričko s krátkým rukávem. Vyčistila si zuby a upravila si vlasy. Pak sešla schody a prošla do obýváku. V obýváku seděl Dimitrij úplně sám a četl si.
Rose se posadila vedle něj a on se usmál. "Řekneš mi už konečně co je ta Oksana zač?" ptala se ho Rose už asi po 100.
"Je jako Lissa a Adrian." odpověděl jí a zavřel knihu.
"Cože? A to mi říkáš až teď?" vyhrkla Rose překvapeně.
"Byla jsi moc slabá."vydechl a vzal jí za pravou ruku. "Oksana ovládá éter jako Lissa a její manžel je stejný jako ty." zahleděl se Rose do očí.
Rose na něj chvíli zírala, ale pak jen pokývla hlavou. "Dobře..."vydechla. "Chápu to... Jdu do pokoje." vstala a odešla.
V ložnici se posadila na postel. Dveře se znovu otevřeli a vešel Dimitrij. "Rose Oksana sem za chvíli příjde tě zkontrolovat." vydechl a posadil se vedle ní. "Nebude ti vadit, když u toho budu?" zeptal se opatrně.
"Proč by mi to mělo vadit?" pohlédla na něj zmateně.
"Vypadáš dost naštvaně." odvětil.
"Možná trochu..." vydechla. "Měl jsi mi to říct hned." konstatovala.
"Viky mi řekla o Alekseyovi." vydechl, aby změnil téma. "Prej si ho pěkně znemožnila." usmál se.
"Jo. Je to pěknej idiont." přiznala.
"Nebyl vždy takový Rose. Býval normální. Chtěl být strážcem tak jako já nebo ty." vysvětlil Dimitrij.
"Co se stalo?" zeptala se Rose překvapeně.
"Na škole jsme byli kamarádi. Oba jsme byli nejlepší ze třídy. V pololetí posledního ročníku, ale napadli Strigojové jeho matku. Jeho matka žila na okraji Baii a spolu s jeho tetou, strýcem a nejmladší sestrou ji odtáhli Strigojové. Strážci tehdy odmítli se je vydat hledat. Zrovna jsme byli doma na vánoce, když se to stalo. Od té doby se Alex změnil. Nenávidí strážce za to, že mu nezachránili rodinu." vypověděl zkráceně Dimitrij Alexův příběh.
"Aha... už to teď dává smysl. Ty jsi odmítl zavrhnout strážce jako on a tak začal nenávidět i tebe, že ano?" ptala se Rose.
"Ano" přiznal Dimitrij.
"To jsem nevěděla..." začala Rose, ale přerušilo jí klepání na dveře.
Když se dveře otevřeli dovnitř vstoupila Lissa s ženou okolo 35 let. Měla světlé vlasy jako Lissa a modré oči. "Zdravím Rose já jsem Oksana." usmála se žena a posadila se vedle Rose na postel.
"Ahoj" vydechla Rose překvapeně.
"Tak Rose necítíš se za poslední dva dny slabá nebo unavená? Netrpíš závratěmi, zvracením, bolestmi hlavy nebo něčím podobným?" ptala se Oksana.
"Ne, pokud nepočítáte kocovinu." vydechla znuděně Rose.
"Dobře." vydechla Oksana úlevou. "Pokud se stane, že ti bude jen trochu špatně řekni to Lisse ví co má dělat." usmála se na Rose.
"Dobře" souhlasila Rose.
"Vasiliso pokud bude cokoliv v nepořádku udělej to co jsem ti vysvětlila. Pokud se prokáže, že tvůj odhad je správný budeme to řešit." řekla a vstala.
"Ty víš co s Rose je Oksano?" zeptal se Dimitrij vážně.
"Ovšem, že ne." usmála se. "Určitě budeš v pořádku." usmála se Oksana na Rose. "Teď pokud mě omluvíte musím domů Mark už určitě čeká. O éteru a vašich schopnostech si můžeme promluvit později." usmála se."Nashledanou" houkla a zmizela ve dveřích.
"Jaký si měla odhad?" otočila se podezíravě Rose na Lissu.
"Jen mně něco napadlo vážně nic to nebylo." pokusila se o úsměv Lissa. "Promiň Rose, ale slíbila jsem, že se stavím za Larou má něco s kotníkem." postavila se Lissa a omluvně na ní pohlédla.
"Tak běž." vydechla Rose podrážděně. Lissa se otočila a odešla. "Proč mi lže?!" zavrčela Rose.
"Třeba má k tomu nějaký důvod Rose." snažil se jí uklidnit Dimitrij.
"To mi říkala taky." procedila Rose skrz zuby. "Jak to prozatím vypadá s Daškovem?" zeptala se už normálně.
"Chvíli to potrvá to ty víš. Nemůžeme čekat, že přijedeme a on nám skočí hned třetí den do pasti." odvětil. "Pojď půjdeme tě představit Irině." usmál se.