VA - Východ slunce 2

25. Tajnosti

Konečně se otevřeli dveře a do místnosti vešla Strigojka s táckem. Na tácku byli injekce s drogami a nějakými tabletami. Strigojka něco pronesla rusky a pak se zarazila.
"Je to?" zeptala se Rose nejistě.
"Jo" vyhrkla Lissa rychle.
Viktorie přešla pokoj a rychle vzala stříkačky a zmizela v koupelně.
"Budeš muset překládat neumí anglicky." promluvila Lissa na Dimitrije bez toho, aby spustila ze Strigojky oči.
"Kak otsjuda vyberemsja?" promluvil Dimitrij ke Strigojce. "Govori pravdu!" dodal.
Strigojka začala něco rychle mluvit a skončila asi až po 15 minutách. Lissa už vypadala slabě a tak Rose upozornila Dimitrije, aby to zkrátil.
"Kod k dverjam!"přikázal.
"Četyre,pjať,odin, noľ,četyre, vosem" vydechla Strigojka.
"A k tem sledujušim dverjam?" dodal.
"Noľ, šesť, tri, devjať, tri, vosem." vydechla.
"Skončili jsme." vydechl Dimitrij a Rose z Lissy ucítila ještě mocnější proud magie.
Všichni si rychle stoupli na svá místa a vrátili Strigojce tác s prázdnými stříkačkami. Strigojka sebou trhla a pronesla něco rusky. Pak otevřela dveře a zmizela do vedlejší místností odkud Rose slyšela ještě cvaknutí kódového zámku.
Lissa se zhroutila na pohovku a prudce vydechla.
Rose taky měla co dělat, aby se udržela na nohou. Lissa si od ní vzala až moc energie a ona to začínala pociťovat.
"Jsi v pořádku?" zajímal se Christian a posadil se vedle Lissy.
"Jo jen se na chvíli prospím." zašeptala Lissa a zavřela oči.
Rose přešla k malé pohovce v rohu pokoje a lehla si na ní. Zavřela oči a poddala se únavě. Cítila jak se Dimitrij posadil na kraj pohovky a přehodil přes ní svou mikinu. Políbil jí na čelo a pohladil jí po vlasech. "Spi" zašeptal.
"Budu" usmála se a pootevřela oči. Chvíli se na něj dívala pak jí, ale přemohlo vyčerpání. Zavřela oči a chytla se jeho ruky. "Kéž bych ti mohla říct o tom, že uvnitř mě roste naše dcera." pomyslela si.

Rose se začala probírat. Slyšela jak se někdo hádá a tak otevřela oči. Uviděla Dimitrije jak se dohaduje s Lissou a Viktorii a k jejímu překvapení ho podporoval i Christian.
"Ať nám tajíte cokoliv můžete nám to říct!" vyštěkl Christian.
"Lisso vážně musím vědět co se s Rose děje." vydechl Dimitrij unaveně. "Chci jí chránit to však, ale nemohu, když nevím před čím." zahleděl se Lisse do očí.
Rose vyskočila na nohy a všichni k ní střelili automaticky pohledem. "O nic nejde." pronesla ostře. "Nic co by jste museli nutně teď vědět." upřesnila to.
"Rose musíme to vědět, když Lissa kvůli tomu tak rychle změnila názor na dobu strávenou zde." odvětil Dimitrij nesmlouvavým tónem.
"Řekla jsem ti, že na to teď není čas!" zavrčela Rose.
"Máme osm hodin než nám přinesou další drogy! Řekl bych, že to je času dost!" vyštěkl rozzuřeně Dimitrij a přešel k Rose.
Rose začala couvat dokud nenarazila zády ke stěně. Děsil jí. Jeho oči plály ohněm a jeho hlas byl ledoví jako ten nejchladnější led. Odvrátila pohled, ale on jí jemně vzal za bradu a donutil jí se znovu podívat do jeho očí. "Prosím!" zašeptala a sama byla překvapená tím jak zněl její hlas vyděšeně.
"Dobře" vydechl a pustil jí bradu. Otočil se a rychlím krokem opustil místnost do té prázdné kde je původně drželi. Rose ještě uslyšela ránu dveřmi a pak už jen hrobové ticho. Ani si neuvědomila, že jí tečou slzy. Vzhlédla k udiveným přátelům a zas sklopila zrak. "Christiane jdi prosím za ním." řekla potichu.
Christian jen přikývnul a odešel za Dimitrijem. Viktorie rozpačitě přešlapovala z nohy na nohu a tikala očima mezi dveřmi a Rose.
Lissa prudce vydechla a přešla k Rose. Objala kamarádku a pohladila jí po tmavých vlasech. "To bude v pořádku Rose." zašeptala uklidňujícím tónem. "Musela jsi to udělat. On to pochopí." uklidňovala jí dál.
Rose stále tekly slzy a objímala Lissu. "Cítím se hrozně." zamumlala. "Nerada se s ním hádám."
"Já vím." zašeptala Lissa. "Musíš se ale uklidnit. No tak mysli na svou dceru. Myslíš, že je pro ní dobré, když jsi smutná a rozhozená? Vždyť víš, že dítě cítí pocity matky." řekla potichu.
Rose se prudce nadechla a vydechla. Otřela si slzy a pustila se Lissy. "Půjdu za ním." promluvila už víc nahlas.
"Myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptala se Lissa opatrně.
"Nevím, ale nesmím dovolit, aby se Viktor mezi nás dostal." pronesla a zamířila ke dveřím. Zhluboka se nadechla a potichu zaklepala na dveře. Vstoupila dovnitř a pohlédla na Christiana, který něco říkal Dimitrijovi. "Christiane můžeš nás prosím nechat o samotě?" zeptala se nejistě Rose.
"Jasně" zvedl se a povzbudivě se na Rose usmál. Odešel z místnosti a Rose tam s Dimitrijem zůstala sama.
Rose přešla do rohu místnosti k Dimitrijovi a usadila se vedle něj. Chvíli oba mlčeli a jen se dívali do zdi. Rose sebrala odvahu a pohlédla na něj. On jí však nevěnoval pozornost. "Zlobíš se na mě?" zeptala se váhavě.
"Ne" odvětil ledově, ale stále se na ní ani nepodíval.
"Teď lžeš." oznámila mu prostě.
"Nezlobím s na tebe, ale na sebe." vysvětlil.
"Vždyť nemáš důvod obviňovat sám sebe." vyhrkla Rose rychle.
"Tak proč mi nevěříš?" zeptal se Dimitrij vážně.
Tohle Rose neskutečně zabolelo. "Já ti, ale věřím!" vyhrkla.
"Tak proč mi odmítáš říct co tajíš?"
"Protože tě miluju a nechci tě ohrozit." zašeptala tak potichu, že sotva slyšela svůj hlas.
Zmateně jí pohlédl do očí a uchopil její ruku do své. "Rose ty víš, že ať už se děje cokoliv tak ti pomůžu." řekl klidným hlasem.
"Já vím." zašeptala. "Prosím věř mi až bude správný čas vše se dozvíš." slíbila.
"Rose já tě chci chránit!" řekl zlomeně. "A jak tě můžu chránit, když nevím před čím?" zeptal se jí.
"Nemáš mě před čím chránit." odsekla.
"Vážně?" pohlédl í do očí. "Tak proč byla Lissa za tebe ochotná položit život?" zeptal se vážně. "A neříkej, že to je schopná vždycky, protože dnes to bylo jiné." dodal rychle.
"Vážně to nic není." stála si za svým. Trochu se otřásla zimou a zahleděla se do zdi. "Nic to není." zopakovala znovu.
Dimitrij jí objal kolem ramen a přitáhl si jí k sobě. "Promluvíme si o tom zítra." rozhodl. "Jsi zmrzlá." oznámil jí a jemně jí přejel rukou po tváři.
"Jo to jsem." souhlasila. "Rozhodně mohl Daškov víc investovat do topení." zasmála se hořce a opřela si hlavu o Dimitrijovo rameno.
"Zítra mi vše řekneš souhlasíš?" trval si na svém.
"Mám na vybranou?" tázala se zvědavě. "Nenuť mě!" prosila v duchu.
"Ne" vydechl.
"Dobře" vydechla a na sucho polkla. "Budu mu muset něco říct! Ale co?" přemýšlela.
"Měli by jsme..." začal Dimitrij, ale přerušilo ho cvaknutí kódovacího zámku a otevírající se dveře.
Dovnitř vešel malý blonďatý Strigoj. Dimitrij ani Rose se ani neobtěžovali zvednout jen líně zvedly pohledy. "Mám vás všechny i princeznu odvést k pánovi." oznámil jim vážně.
"Hej lidi!" křikla Rose a vyškrábala se na nohy.
"Co j... " zasekla se Lissa v půli věty, když uviděla Strigoje.
"Viktor něco chce." oznámila jí Rose znuděně i unaveně zároveň.
Za Lissou vešel i Christian s Viktorii a zasmál se. "To nás máš na starosti jen ty?" zeptal se.
Strigoj nic neřekl jen otevřel dveře, kde čekali další čtyři Strigojové. "Musíme vám pro jistotu zavázat oči." oznámil a přešel k Lisse. Rychle vytáhl z kapsy bílí šátek a převázal ji jím oči.
Rose si nechala od jednoho ze Strigojů zavázat oči a čekala. Někdo jí hrubě vzal za ramena a navigoval jí chodbami. Občas se zastavili a ona uslyšela cvaknutí zámku,ale jinak nic neslyšela. Nikdo k jejímu překvapení nepromluvil ani neodporoval. Dokonce i ona nevzdorovala. Byla unavená a cítila jak jí každý pohyb namáhá. Strigoj s ní rychle trhnul a ona zakopla. Někdo jí chytil a ona se tak zas narovnala. "Dávejte kurva aspoň pozor!" zařvala směrem ke Strigojovi, který jí držel.
"Buď zticha!" zavrčel Strigoj a strčil do ní.
Rose uslyšela divný zvuk jako by někdo otvíral obří železné dveře a trhla sebou. Pak vstoupila do místnosti, která byla více osvětlená. To dokázala poznat i skrze šátek. Strigoj jí hrubě strhnul šátek z očí a jí uhodilo do očí ostré světlo. Stála spolu s ostatními v obrovské místnosti gotického stylu. Vše bylo, ale zároveň ozářeno ostrým bílím žárovkovým světlem. Uprostřed sálu byla zlatá židle (něco jako trůn) ve které seděl Viktor Daškov.
"Hezkej bejvák!" hvízdla Rose ironicky posadila se ke stolu u pravé stěny sálu. Čekala, že jí v tom Strigojové zabrání, ale ani se nehnuli.
Lissa se tiše posadila vedle ní a Christian se ochranitelsky postavil za ní. "Proč si nás zavolal?" zeptala se přímo.
"Co pak děvčata tak nedočkavě?" zasmál se Viktor. "Chci si s vámi jen popovídat nic víc."
"O čem?" zeptal se Dimitrij ostře.
"O budoucnosti." pronesl Viktor a usmál se. "Posaďte se prosím. Bude to dlouhý rozhovor." pokynul ke stolu kde seděla Rose s Lissou a pohlédl na Viky a Dimitrije.
Viktorie i Christian se usadili ke stolu, ale Dimitrij stále stál. Jen přešel blíž k Rose jako by byl každou chvíli připraven chránit před jakýmkoliv nebezpečím. "Rád postojím" oznámil Viktorovi.
Rose čekala, že se Dimitrij postaví před ní nebo za ní on se však postavil přesně po jejím boku. "Na co čekáme?" pohlédla Rose na Viktora hořce.
"Jak už jsem říkal tohle bude dlouhý rozhovor." začal. "Mám velké plány a všichni mi můžete pomoct. Všichni můžete být na mé straně a tím si zajistit bezpečí a vše to po čem toužíte. Pokud však odmítnete stejně vás donutím udělat to co chci." pronesl Viktor dramaticky.
"Heh... To už tu jednou bylo." zasmál se Dimitrij hořce a Rose z toho zvuku zamrazilo.
"Jo to už tu bylo!" přidala se Rose. "Stejně nakonec zas skončíš za mřížemi a nebo tě rovnou popraví." oznámila Viktorovi klidně.