18. Pravda

104 2 0
                                    

Druhý den, když se Rose probrala ležela v Dimitrijově náručí. Ještě spal. Usmála se a opatrně se přetočila na břicho. Pozorovala ho jak spí a přemýšlela o všem co se za poslední tři týdny přihodilo. Přemýšlela o něm. Někdy ho viděla jak přemýšlí. Moc dobře věděla, že ho trápí to, že když byl Strigojem pil z morojů, dhampýrů i lidí a nebyl na to zrovna pyšný.
"Dobré ráno" otevřel oči a usmál se na Rose.
"Promiň nechtěla jsem tě vzbudit. Klidně ještě spi je brzy." řekla Rose trochu provinile.
"Nemusíš se omlouvat. Ty mě můžeš vzbudit kdykoliv, protože když se vzbudím a jsi u mě je to jako splněný sen." usmál se.
Rose se usmála a lehce ho políbila na rty. "Chtěla bych, aby jsme takhle mohli zůstat navždy." zašeptala s úsměvem a položila si hlavu na jeho rameno, takže mu šeptala přímo do ucha.
"Brzy by tě to unavilo být jen v posteli a nic nedělat." zasmál se Dimitrij.
"Kdyby jsi byl v posteli se mnou tak by mě to nikdy neomrzelo. Kdo, ale říkal, že by jsme nemohli něco dělat?" zasmála se a políbila ho, ale tentokrát trochu hladověji.
Dimitrij se i s ní přetočil tak, aby ležela pod ním. Usmál se a odtáhl se od ní. "Rozo, Rozo myslím, že bude lepší, když vstanem a půjdeme se nasnídat nebo dnes z postele nevylezeme." zasmál se.
"A to vadí?" usmála se a cítila jak je rozpálená. Viděla v Dimitrijových očích, že chce to samé co ona. Uvědomila si dokonce, že takhle by se mohla vyhnout i Lissině prohlídce. Což by jí zrovna nevadilo.
"Vadí! Lissa tě musí prohlídnout vzpomínáš?" promluvil tiše a odtáhl se od ní.
Rose vážně někdy přišlo, že jí umí číst myšlenky a tohle byla jedna z těch zvláštních chvil, kdy to tak vypadalo. "No tak je šest ráno Lissa ještě spí. Cítím to! Tak proč mě odmítáš?" vyčetla mu a trochu dotčeně mu hleděla do očí.
"Rose nevíme co ti je." připomněl jí vážně.
"Nic mi není. Teď jsem v pořádku a ty to víš." vydechla klidně a posunula se k němu trochu blíž. "Co je na tom špatného?! Co je špatného na tom, že tě chci?! Nebo už jsem taková zrůda, že se mi straníš i ty?" zeptala se zlomeně.
"Proboha Rose co říkáš? Jak tě tohle může napadnout?" zeptal se jí překvapeně i starostlivě zároveň. V hlase mu, ale Rose rozpoznala i nepochopení.
"Myslíš, že jsem si toho nevšimla?! Jeva na mě kouká jak na přízrak! Lissa mi lže a od včerejška se na mě taky dívá jinak! Klidně se vsadím, že i Oksana se po včerejší návštěvě co u ní byla Lissa na mě bude čumět jak na nejnovější div světa! Něco na mě není v pořádku a všichni to vědí!" zakřičela zlomeně Rose. Cítila jak se jí do očí hrnou slzy a tak od Dimitrije odtrhla pohled. "Možná by bylo lepší, kdyby jsi se ode mě držel dál i ty." zašeptala sklesle a dál se dívala na své ruce. Ucítila jak jí Dimitrij prstem nadzvedl bradu a donutil ji tím podívat se mu do očí.
"Rose tohle neříkej." zašeptal, ale i přes šepot slyšela Rose v jeho hlase bolest. "Nejsi zrůda ani nic strašného! Uvidíš, že se brzo vše vyřeší. Jen mi musíš věřit a nedělat hlouposti." řekl uklidňujícím tónem. Ruku kterou jí podpíral bradu, aby mu hleděla do očí jí sjel na krk a prstem si hrál s pramenem jejích vlasů.
Rose využila příležitosti a uhnula pohledem. "Nechci tě ztratit! Ale taky ti nechci..."
"Rozo ty mě nikdy neztratíš! Spolu to zvládneme ať už ti je cokoliv!" skočil jí do řeči. Chytil jí hlavu i druhou rukou a donutil jí, aby se mu dívala přímo do očí. "Miluju tě! Slyšíš?! Miluju... a nikdy nikoho nenechám, aby ti jakkoliv ublížil! My to zvládneme! Slibuju!" řekl a v jeho hlase zazněla zranitelnost.
"Zvládneme to" zopakovala. "My to zvládneme" souhlasila. "Musíme! Miluju tě a nechci tě ztratit!" řekla odhodlaně.
Dimitrij se usmál a přitiskl své rty k těm jejím. Políbil jí a ona jeho. Ten polibek rozhodl o všem.Rose až příliš dobře věděla, že Dimitrij tím polibkem sděluje víc než dokáží slova.
Líbali se dlouho a do polibku se vloudilo i něco víc než jen láska a tísice pocitů co dosud cítili. Oba je postupně začal pohlcovat chtíč a touha.
Rose ležela pod ním na posteli a cítila ho všude kolem sebe. Jeho polibky jí dávali sílu.
Dimitrij jí vjel jednou rukou po vnější straně stehna pod noční košili a druhou si jí k sobě přitahoval ještě blíž. To už ale Rose pochopila, že není jediná kdo má potíže se sebeovládáním. Dimitrij se chtěl odtáhnout, ale Rose si ho vší silou k sobě znovu přitiskla. Dimitrij se usmál a pohlédl jí do očí. Chvíli se oba na sebe dívali a zrychleně dýchali, ale pak jak na povel se zas přitiskli blíž k sobě a pokračovali v předchozí činnosti.
"Miluju tě." zopakovala mezi polibky.
"Pššt! Nemusíš nic říkat já to vím." přiložil jí prst na rty a znovu jí políbil. Trochu se od
ní odtáhl a pomohl jí se sundáním noční košile.
Rose se k němu znovu přitiskla a políbila ho na hruď. Milovala ho a věděla, že to už se nikdy nezmění. Dimitrij jí pohladil po noze a lehce jí nadzvedl. Pomohl jí tak, aby ho objala i nohama a tím pádem se k němu Rose ještě víc nalepila...

Rose se probudila a hodiny ukazovali 10 hodin. Překvapilo jí, že spala jen chvíli, ale nehodlala to řešit. Pomalu se postavila a začala hledat svou noční košili. Sehnula se pod postel a vzala do ruky svou zmuchlanou košilku. "Sakra!" zakňourala potichu. Nevěděla jak, ale v noci se jim podařilo košilku roztrhnout. Rose chvíli potichu zírala na zničenou její oblíbenou noční košili a pak jí naštvaně hodila tam odkud jí zvedla. Sebrala ze židle Dimitrijovo tričko a rychle si ho oblékla. Pak si sedla na židli k psacímu stolu a vzala si časopis, když v tu samou chvíli se jí zhoupnul žaludek. Rychle vyskočila na nohy a pohotově běžela do koupelny. Zastavila se až před záchodem do kterého se vyzvracela. Za pár sekund už jí někdo opatrně odhrnoval vlasy z obličeje.
"To je v pořádku Rose jsem u tebe." snažil se jí Dimitrij uklidnit a dál jí odhrnoval neposlušné vlasy.
Rose ještě chvíli zvracela. "Sakra! Co to se mnou je?!" projelo jí hlavou, když se snažila postavit.
Dimitrij jí pomohl a opatrně jí omyl obličej. "V pořádku?" zeptal se opatrně.
"Jo" kývla Rose. "Asi jsem jen něco špatného snědla." zalhala.
"Zajdu pro Lissu." oznámil a zmizel dřív než stačila něco namítnout.
Rose přešla do ložnice a podívala se na mobil. Šokovaně hleděla na datum a v tu chvíli jí něco napadlo. "Do prdele to nemůže bejt pravda!" vyštěkla možná až moc nahlas. "Ne! Ne! Néé!" křičela v duchu. "Ne! Kurva to né! Prosím ať nemám pravdu!"
O pár minut později se otevřeli dveře a dovnitř vběhla Lissa s Dimitrijem. "Rose jsi v pořádku?" ptala se Lissa vylekaně.
"Dimitriji prosím nech mě s Lissou o samotě." řekla Rose slabě i ostře zároveň.
"Rose nech..." začal Dimitrij.
"Prostě vypadni!" zařvala na něj a rychle střelila pohledem k Lisse. Cítila jak je Lissa vyděšená. Cítila jak se snaží nemyslet na něco co před ní celou dobu skrývala.
Dimitrij překvapeně pohlédl na Rose a pak vyšel z pokoje.
Rose ještě spatřila v jeho očích bolest a pak bouchly dveře. V tu chvíli to, ale nevnímala. "Ty víš co mi je!" oznámila Rose ledově a trochu nepřítomně.
"Možná" přiznala Lissa.
"Poslouchám"vydechla Rose. "Tak dělej pověz mi co mi je!" zařvala na Lissu.
"Víš tehdy jak jsi při léčbě Dimitrije omdlela? Já prostě..." začala Lissa, ale zlomil se jí hlas.
"Jak jsi mohla?" zeptala se Rose zlomeně a z očí jí steklo pár slz.
"Rose já... Já netušila, že to vyjde hned na poprvé." přiznala Lissa zoufale a taky se rozbrečela. "Navíc jsem ti dala antikoncepci." dodala na obranu.
"Ty prášky! Sakra! Vždyť sem je, ale brala každý den! Až, až..." Rose zradil vlastní hlas.
"Až na ten den co jsi prospala v hotelu." dokončila za ní Lissa.
"Nemohla jsi vědět, že se s Dimitrijem hned vyspím." přiznala.
"Ale měla jsem to tušit." promluvila tiše Lissa. "Omlouvám se" vydechla rozpačitě.
"Takže je to pravda jsem..." začala Rose a na sucho polkla. "Jsem těhotná?" dokončila otázku nejistě.
"Nemůžeme to vědět s určitostí dokud tě neprohlédnu Rose." vydechla už klidně Lissa.
"Dobře" vydechla. "Co mám dělat?"
"Lehni si na postel a vyhrň si tričko." řekla Lissa a přešla k psacímu stolu. Položila na něj svetr, který si sundala a usmála se na Rose. "Neboj Oksana mi řekla jak ti udělat učiný těhotenský test, ale ještě jsem to nezkoušela."
"Promiň Liss, ale neznám žádnou nemoc po které bych mohla přibrat dvě kila, mít rozházené hormony, strašné chutě k jídlu i na sex, zvracet a bolesti hlavy." prohlásila Rose už celkem klidně.
Lissa se zasmála a posadila se vedle Rose na postel. Opatrně jí vyhrnula tričko. "Teď nemluv ať se můžu soustředit."usmála se. Položila Rose levou ruku na střed břicha a druhou jí položila na čelo.
Rose po chvíli ucítila z Lissy magii. Jen ležela se zavřenýma očima až ucítila, že něco v jejím břiše se trošičku pohnulo. Ztuhla a překvapeně otevřela oči. "Co.. co to bylo? To bylo..." projelo jí ihned hlavou.
Lissa sundala z Rose ruce a usmála se na ní. "Blahopřeju budeš máma." usmála se nejistě.
Rose na ní, ale jen zaraženě civěla. "M...M... Máma? Vždyť mi je teprve osmnáct proboha!" vyštěkla.
Lissa se na ní chvíli dívala a pak přešla ke psacáku. Něco začala psát na papír a dala tak Rose chvíli na srovnání myšlenek.
"Já budu máma." zašeptala Rose nevěřícně. Věděla to už asi půl hodiny, ale když už to věděla na sto procent bylo to jiné. "Ve mně roste malá holčička." řekla šokovaně a pohladila si odkryté bříško.
"Máš pravdu je to holčička. Jak to, ale můžeš vědět? Ještě jsem ti to neřekla." zeptala se Lissa překvapeně.
"Nevím asi to cítím." usmála se Rose. "Je to zvláštní vědět, že ve mně roste nový život. Malý zázrak. Můj a Dimitrijův zázrak." usmála se nepřítomně.
"Cože?!" vřítila se do pokoje Viktorie "Ty jsi těhotná?!" zařvala a vyvalila na Rose oči.

VA - Východ slunce 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat