VA - Východ slunce 2

11. Baia

Letadlo se vzneslo do vzduchu a všichni seděli v části pro Moroje letělo jen jich šest plus pilot. Letěli menším tryskáčem a měli letět asi jen dvě hodiny. Když už byli ve vzduchu Rose si šla sednout do části pro strážce a usadila se na pohodlné sedačce. Znuděně hleděla do sedačky před sebou a přemýšlela. "Proč se ke mě Dimitrij chová tak divně. Od té doby co jsme odjeli se mnou skoro nepromluvil a ignoruje mě. Proč? Co jsem udělala špatně?" ptala se sama sebe. "Co se to se mnou děje? Nikdy jsem takhle nevyváděla jen kvůli jeho špatné náladě!" pomyslela si. "Kdybych jen mohla něco udělat." povzdychla si nahlas a všimla si jak se vedle ní posadila Lissa.
"Co pak Rose?" zeptala se jí a pokusila se o úsměv.
"Nic jen jsem chtěla na chvíli vypadnout. Adrian s Dimitrijem se snad každou chvíli sežerou a já toho mám plné zuby." prohlásila Rose.
"To chápu...Na je to jen džus Dimitrij řekl, že dnes jsi moc nepila. Máš to vypít." usmála se Lissa a podala jí kelímek s džusem.
Rose se napila a usmála se. "Díky"řekla prostě.
"Půjdu za nimi. Snaž se trochu prospat vím jak, tě poslední dobou v letadle bolí hlava." usmála se Lissa a odešla.
Rose se po chvíli udělalo zle a strašně jí začala bolet hlava. Svíral se jí žaludek a uvnitř sebe cítila zvláštní pocit.

"Rose jsi v pořádku?" sedl si vedle Rose po hodině Dimitrij. Odstranil opěradlo na ruce mezi nimi a přitáhl si jí k sobě.
"Je mi hrozně... já nejsem v pořádku. Bolí mě tolik hlava a cítím se tak strašně, že..." zlomil se jí hlas a chytila se za hlavu. Rose cítila jak jí v hlavě pulzuje krev a proudí jí ostrá bolest. Měla pocit,že jí někdo do hlavy zabodává ostré dlouhé jehly.
Dimitrij si jí starostlivě vytáhl na klín a hladil jí po vlasech. "To je dobré... Pššt... Budeš v pořádku." šeptal jí potichu do ucha.
"Nebudu nejsem normální! Jsem zrůda! Jsem něco strašného... stává se ze mě blázen. Tak strašně to bolí." zaúpěla Rose potichu.
"Nejsi jsi normální Rose. Jsi něco úžasného a krásného. Jsi výjimečná... Nestane se ti nic strašného slibuji." šeptal jí do ucha ve snaze jí uklidnit.
"Miluju tě." zašeptala a pak začala usínat.
"Já tebe taky Rozo... Teď spi... Jen spi Rozo." šeptal Dimitrij a z vlasů jí sjel na záda, takže jí hladil po zádech. Rose mu usínala v náručí a celou dobu ho držela za jednu ruku. To ale netušila, že díky jednomu pouhému tajemství se jí změní celý život. Že kvůli jednomu Vasilisinýmu rozhodnutí se stane něco co by nikdy nečekala.

"Jdi si lehnout! Musíš se taky vyspat sedíš tu u ní už celou noc. Už dávno vyšlo slunce. Můžeš si jít lehnout ke mě nebo Irině. Ira se stejně vrátí až později s Oksanou." slyšela Rose neznámí hlas, když se začala probouzet. Pak začal hlas mluvit rusky a to už Rose nerozuměla ani slovo.
"Nikam nepůjdu Katjo. Zůstanu u ní dokud se nevzbudí." řekl Dimitrij tvrdě a pohladil Rose po vlasech.
"Ty jí vážně miluješ? Viky..." promluvil ten neznámí dívčí hlas a pak zas mluvila něco rusky.
"Ano... Musím být s ní chci být u toho až se probere. Oksana říkala, že se brzo probere." namítl Dimitrij.
"Jo před pěti hodinama." vydechla dívka a pak mluvila zas rusky. Tentokrát s ní, ale rusky mluvil i Dimitrij.
"Kde to jsem? Co se stalo?"ptala se Rose zmateně a začala otevírat oči.
"Rose" vydechl Dimitrij úlevou. "Jsi v Baie u mě doma. Ztratila jsi vědomí a nemohli jsme tě probudit." začal vysvětlovat a stiskl jí ruku za kterou jí celou dobu držel.
"Moje hlava" zasténala Rose, když se pokusila posadit. Zase sjela do polštářů a zmateně pohlédla na Katju.
"To je Katja moje sestra říkal jsem ti o ní vzpomínáš?" promluvil Dimitrij opatrně.
"Jo vzpomínám. Těší mě." zašeptala Rose a pokusila se o úsměv.
"To je v pořádku nenamáhej se měla by jsi odpočívat. Ty jsi nám holka všem, ale nahnala hrůzu." usmála se Katja. "Dimko nezapomeň jí dát ty kapky od Oksany." řekla potichu. "Teď mě omluvte půjdu říct ostatním teda těm co jsou vzhůru, že ses probrala." usmála se a odešla.
"Je milá." řekla Rose potichu a usmála se.
"Jo to je." řekl Dimitrij. "Rose teď ti dám napít vody jsou v ní kapky, které tě zbaví těch bolestí hlavy. Chci aby jsi to polkla ano?" mluvil Dimitrij uklidňujícím tichým tónem.
Rose jen kývla a za Dimitrijovi pomoci vypila sklenici vody. Chutnalo to dobře a sladce.
"Dobře za chvíli by jsi měla být zas normální." usmál se.
Rose si všimla, že sedí v malém křesle u postele. Dimitrijův obličej jí také prozrazoval, že musela být mimo dlouho a že on nespal. Rose se posunula a jemně zatáhla za jeho ruku. Dimitrij pochopil a lehl si k ní. Rose si o něj opřela hlavu a schoulila se v jeho obětí.
"Vyděsila jsi mě." zašeptal potichu.
"Já vím." řekla potichu. "Jak jsme tu dlouho?" zeptala se.
"Osm hodin." odpověděl jí. "Nemohli jsme tě žádným způsobem vzbudit. Adrian i Lissa se snažili s tebou spojit přes sny, ale nefungovalo to. Když jsme přistáli a přijeli autem k nám až teprve Oksana věděla co se s tebou děje a uzdravila tě."
"To je hodně dlouho. Kdo je to Oksana?" zeptala se.
"Na vysvětlení bude času dost měla by ti to říct sama zítra se vrátí do Baii. Zatím máš odpočívat." usmál se Dimitrij. "Měla by jsi něco sníst. Něco ti donesu počkej tady." řekl a položil jí na postel. Když začal, ale vstávat zadržela ho její ruka.
"Půjdu taky už mi je líp. Ten lék zabral ještě zvládnu jít s tebou do jiné místnosti." namítla a nemotorně se postavila vedle něj.
"Rose jsi ještě slabá." namítal Dimitrij. "Nebudu pryč dlouho." snažil se jí donutit, aby si zas lehla.
"Zkus mi zabránit." vyštěkla. "Už jsem v pořádku." pohlédla mu do očí a rukou mu přejela po krku. "Věř mi" zašeptala. Druhou rukou si ho přitáhla blíž a postavila se na špičky.
Dimitrij přitiskl své rty na její a jemně jí políbil. Když se od ní odtáhl nesouhlasně na ní hleděl. Rose sotva stála na nohou a byla slabá. Nepatrně kývl hlavou a vzal jí kolem ramen. "Dovol mi, ale ti aspoň pomoc ano? Stejně sama schody nesejdeš i kdyby jsi se snažila sebevíc." namítl. "Budeš se mě držet! Rozumíš?" pohlédl jí do očí přísně.
"Jo jasně!" nechala se jím podepřít a spolu s ním vyšla z pokoje. Pomalu se dostali ke schodům Rose slezla za Dimitrijovi pomoci asi 5 schodů. Když se Dimitrij naštval a vzal Rose do náruče. "Hele já ještě nejsem chromá!" zaprotestovala Rose.
"Já vím, ale ty schody tě slést samotnou nenechám! Navíc se nemůžu dívat jak se u toho tváříš. Neopovažuj se mi tvrdit, že tě to lezení ze schodů vůbec nebolí!" vybuchnul a scházel s ní opatrně schody.
"To ale neznamená, že mě musíš nosit!" zavrčela Rose.
Dimitrij sešel posledních pár schodů a prošel dveřmi na pravo. Rose uviděla velký obývací pokoj a v něm spoustu lidí. Opatrně jí postavil na zem a pomohl jí se udržet na nohách.
"Rose!" vyskočila Lissa na nohy a objala Rose. "Máš ležet!" zasmála se. "Nemusela si chodit dolu."
Dimitrij Rose přidržel, když jí Lissa pustila, aby Rose neupadla. "Znáš Rose... Jakmile si něco umane musí to udělat." vydechl Dimitrij.
"Nedělej, že ty jsi jiný!" zasmála se Viky a vstala z pohovky.
Rose si teprve v tu chvíli prohlédla všechny účastné. Seděli tam dvě dívky a Christian s Eddie a Adrianem. V jedné z dívek poznala Katju a druhá vypadala tak na 16. Rose došlo, že to musí být Larisa. "Hej už mě pusť! Nejsem chromá!" pohlédla na Dimitrije, který jí přidržoval za paži, aby neupadla.
Dimitrij jí pustil, ale vypadal, že kdyby začala padat chytil by jí dřiv než by se pořádně pohnula.
Viky se zasmála a strčila do Dimitrije. "Brácha nepříjde ti, že to už přeháníš?" zasmála se. "Rose tohle je Larisa a Katja. Ekaterina u tebe prý byla, když ses probrala takže tu už si asi pamatuješ." usmála se mile Viky.
Do místnosti vešla dhampýrka, která vypadala tak maximálně na 40 let. Byla drobná, ale přesto vypadala velmi dobře. "Co pak se tu děje?" zeptala se a až v tu chvíli si všimla Rose.
"Nic mami Viky má jen jeden z těch svých záchvatů radosti, že má koho otravovat." promluvil Dimitrij vážně.
Rose vyvalila oči. "Mami?" pomyslela šokovaně. Rychle nasadila neutrální výraz a zmateně pohlédla na Viky. Viky se jen zasmála.
Žena pohlédla na Rose a usmála se. "Tak tohle je ta dívka, která pobláznila mého syna." zasmála se. "Teda musím uznat, že jsi všechny příšerně vyděsila ani Oksaně a Markovi se dlouhou dobu nedařilo přijít na to co s tebou je!" usmála se přátelsky.
Rose se trochu zamotala hlava a Dimitrij k ní ihned přiskočil a zachytil jí dřív než stačila upadnout. Narovnala se, ale Dimitrij jí stále držel za paži. Rose se na něj podívala a zamračila se. "Stát ještě dokážu! Dej si pohov jsem z tebe na nervy." řekla a nesouhlasně se zadívala na jeho ruku.
"Rose sotva stojíš!" namítl.
"Dimko proč si jí vůbec bral dolu. Oksana říkala, že má mít dva dny odpočinek." promluvila Larisa.
"Dimitri?" pohlédla na něj jeho matka.
"To je v pořádku Rose má svojí hlavu Oleno." promluvila Lissa. "Rose nikdo neudrží v posteli dlouho." usmála se mile Lissa.
"Možná jen váš syn, ale trochu jiným způsobem." uchechtl se Adrian. Lissa mu pod stolem dupla na nohu a on zmlknul.
Rose ho probodla pohledem. Dimitrijova matka se, ale jen usmála. "Jsem ráda, že tě poznávám Rose hodně jsme o tobě slyšeli. Princezna nám vše vysvětlila, když jsi spala. Mluvím za celou rodinu, když říkám vítej." usmála se Olena.
Rose se zmateně usmála. "Děkuji jsem taky moc ráda, že vás poznávám. Dimitrij mi o vás dost řekl." usmála se.
"Nic mu nevěř... Nejsme tak hrozný jak tě děsil." usmála se Olena a probodla Dimitrije pohledem.
"Mluvil o vás dobře." usmála se Rose.
Dimitrijova matka se o něčem s Dimitrijem začala dohadovat a jediné čemu Rose rozuměla bylo její jméno.
"Rose měla by jsi si lehnout." promluvil Dimitrij po nějaké době, když si všiml, že i po tom co se Rose posadila stále má problémy s udržováním rovnováhy.
"Mrzí mě to, ale budeš muset ještě dva dny odpočívat než přijede Oksana. Na rozhovor bude ještě času dost." usmála se Olena. "Jdi s Dimkou do pokoje oběd vám tam donesu."
Rose chtěla protestovat, ale pak jen zívla. "Dobře, děkuju..." pak se, ale zarazila.
"Můžeš mi říkat Oleno." zasmála se Dimitrijova matka.
"Děkuju Oleno." usmála se Rose a pak se postavila. S Dimitrijovou pomocí se dostala ke schodišti, kde jí zas vzal do náručí a vynesl jí nahoru až do pokoje.

"Tvá matka je milá... všichni jsou."usmála se Rose, když jí Dimitrij položil do postele.
"Jo líbíš se jim." řekl klidně a posadil se vedle ní na postel.
Rose se nechala stáhnou k němu na klín a zasmála se. "S tím odpočinkem to nemysleli vážně, že ne?"
"Mluvili pravdu teď dva dny se nejdál podíváš do koupelny." zasmál se.
"Néé!" zaskučela Rose.
Pak se ozvalo zaklepání na dveře. "Pojď dál Lariso." řekl Dimitrij automaticky.
Larisa vešla do pokoje a položila tác s jídlem na stůl. Z Dimitrijových sester mu byla nejpodobnější. Včachny sestry Belikovovy i Olena měli stejné oči jako on a až na Viky i podobnou barvu vlasů. Larisa se otočila na Dimitrije a Rose a usmála se. Pak něco řekla Dimitrijovi rusky a on se začal mát.
"Co říkala?" ptala se Rose.
Larisa na Rose pohlédla a usmála se. "Mamka Dimitrijovi vzkazuje ať tě nechá odpočívat a..." začala Larisa.
"A že za tři dny bude velká sešlost na oslavu toho, že jsem se vrátil a je tu na návštěvě princezna." dořekl vážně za Larisu.
Rose vyvalila oči. "A toho,že máš přítelkyni." připomenula mu Larisa. "Teď půjdu. Ahoj Rose." řekla Lara a vycouvala ze dveří.
"Co je ale na tom, že bude nějaká sešlost vtipného?" nechápala Rose.
"Uvidíš Rozo." zasmál se Dimitrij a lehce jí políbil na rty.