Cool

20 | Skrývat

Sobota se pro mě stala zabitým dnem. Několikrát jsem se probudil a napil se, abych se znovu ponořil do klidu snů. Zcela jsem procitl až odpoledne. Udivilo mě, že mě rodiče nebudili. Jason ale matce napsal, že jsem řešil s Kylem vztah. Mohla si tedy myslet, že nám povídání vydrželo do noci. Alespoň jsem v to doufal.

Žaludek se stihl relativně uklidnit a, i když mě stále pobolíval, potřeba vyvrátit jeho obsah se vytratila. Na internetu jsem se ujistil, že mi chladnější sprcha nemohla uškodit, než jsem se do ní odebral. Svaly jsem měl unavené a stehna mě pálila, jako bych snad den předtím běhal. Když jsem nechával na svou pokožku dopadat kapky, snažil jsem se vytěsnit myšlenky. Ale zcela jim unikat bylo marné.

Jaká je má orientace? Ta otázka na mě dopadla ztěžka a přiškrtila mě. Ještě před dnem bych bez váhání odpověděl, že jsem heterosexuál. Kdybych to ale vyřkl v ten moment, věděl bych, že to nebyla pravda. Snažil jsem se představovat si dívky. Stále mě vzrušovaly. Na kluky jsem tedy nebyl. Mohl jsem být na obojí?

Zapadl jsem do pokoje. I když mi nebylo nejlépe, začínal jsem mít hlad. Jídlo jsem ale oddaloval, jak jen to bylo možné. Nechtěl jsem se setkat s rodiči, nechtěl jsem se vlastně vidět s nikým. Sám se sebou jsem měl dost problémů.

V pokoji jsem vytáhl blok nadepsaný ‚sázka'. Několik vteřin jsem jej jen svíral v dlaních, než se jej jal otevřít. Měl už docela jiný význam. Už jsem v něm nespatřoval jen poznámky, které mě měly dovést ke splnění úkolu. Stal se příliš osobním. Byly v něm totiž postřehy o Jasonovi, kterého jsem měl plnou hlavu. Zažehl ve mně něco, co jsem dosud nepoznal.

Zaváhal jsem, než jsem dopsal prostou poznámku. Pro cizince by byla nicotná, pro mě bylo těžké ji jen vložit na papír. Svěřil jsem se totiž řádkům, že byl gay.

Rychle jsem blok opět zavřel a schoval jej. Nemohl jsem ho mít u sebe, ne v ten moment.

Zůstával jsem strnulý v posteli. Znavený z akce, s kocovinou a nevěda, co si počít. Jak jen jsem se měl k panu Cool dál chovat? Nemohl jsem předstírat, že se nic nestalo. I kdyby to on zvládl, v mých silách to nebylo. A nemohl jsem ten šokující fakt ani vypustit do světa. Co jsem tedy mohl?
Pan Cool se mu neříkalo jen tak. Vždy upravený, ale přesto divoký. Nadšený sportovec, ale krutý rváč. Chladný člověk skrývající svůj cit před světem. I když byl plný rozporů, zapadal. Vyhříval se na výsluní, zatímco se já protahoval ve stínech. Proč se tedy zaměřil zrovna na mě? Mohla za to moje vstřícnost? Ano, působil jsem až moc vstřícně. Příliš jsem se zajímal a staral, přijímal jsem všechna jeho slova a čelil jsem mu, když zuřil. Ale ani v nejdivočejších představách jsem se nespatřoval po jeho boku, ve společnosti jeho přátel. A měl jsem snad? Znamenalo všechno, co udělal, něco? Nebo se chtěl jen rozptýlit? Po čem prahl? A po čem já?

***
Sobota mě bez zaujetí minula a neděle se mnou také nepohnula. Rodiče naštěstí nepoznali, že jsem měl kocovinu, mamka se mě jen zeptala, jak se měl Kyle. Když jsem zalhal, že to bylo lepší, byla spokojená. A já se cítil jako ubožák, když jsem jí předkládal věci, co se nestaly. Kdy se ze mě stal takový člověk?

Blok o Jasonovi jsem už neotevřel, nechtěl jsem jím zabývat a mermomocí jsem se snažil nevzpomínat. Přesto jako bych jej cítil stále u sebe. Jeho horko, vůni, dech, rty.

Vyhledal jsem si obrázky a videa s homosexuály. Nikdy jsem se na ně nezaměřoval, ale ani jimi neopovrhoval. Zkrátka jsem je neřešil. Najednou jsem na ně ale hleděl a sledoval, jak jsem na ně reagoval. Fyzicky, citově, nevyřčeně. A se zděšením jsem seznal, že dvě dívky mi byly lhostejné, ale dva kluci nikoliv.

Mohl jsem opravdu stát před vlastním coming outem? Jak by ale na něco takového reagovala má rodina? Kyle? Všichni ve škole?

Zakrátko mi bylo jasné, že jsem o tom nesměl nikomu říct. Hodlal jsem to skrývat.

V neděli jsem ulehal s pocitem, že se probudím jako každého dalšího rána. Normální Sam v normálním světě. Dojdu do školy, ve které budu proklínat povinné vzdělání na hrozných hodinách a plesat mu na příjemných. Že uvidím svého neupraveného nejlepšího kamaráda, Jason mě bude ignorovat a já budu moci celou sázku vzdát předtím, než mě zavleče někam, kam bych si nepřál.

Ano, tak to mělo být.

Mělo.

Když jsem ulehal, cítil jsem se lépe. Skutečně jsem věřil tomu, že se nic nezmění a já budu nadále proplouvat životem tak, jak jsem si přál. Ať už jsem byl kýmkoliv, měl jsem moře času na to, abych se našel.

Mé plány a pokoj mé duše narušila až zpráva, kterou jsem objevil, když jsem hodlal jít spát. Byla od Jasona. Prostá, ale elektrizující. Taková, která mě vytrhla z klidu.

‚Příště mi neutíkej.'