Cool

6 | Něžný drsňák

Zmatek je protivný. Dělá nás nejistými, brání nám se rozhodnout, jak se zachovat. Jistota je mnohem přívětivější. Když víme, že někdo lže, chová se divně nebo není ve své kůži, víme, na čem jsme. Ale co když odhalíme, že vše, co jsme si o něm mysleli, vůbec nemusí být pravda? Takový pocit dokáže opravdu zamávat s našimi představami, hodnotami, cítěním. S celým naším životem.

„Same?"

Trhl jsem sebou, když mě Connor oslovil a obrátil jsem se k němu. Jedno jeho obočí bylo povytažené.

„Ano?" Donutil jsem sám sebe k úsměvu. Pak jsem ale zamrkal. „Jak víš, jak se jmenuji?" chtěl jsem vědět. Jménem mě oslovi i Mike, když mě pouštěl dovnitř.

„Jason nám to řekl," vysvětlil jednoduše mladík, „všechny seznamuje s tím, když dorazí někdo, kdo sem obvykle nechodí," dodal. „A jsi v pohodě?"

Potlačil jsem zmatek, který se chtěl projevit v mé tváři. „Jistě, nic mi není. Jen mě překvapil Jasonův hlas," zasmál jsem se.

„Zní dobře," kývl blonďák, „ale brzy se to tu rozjede. Zkus se ještě napít a držet krok." Mrkl na mě.

„Jasně," pokrčil jsem rameny a znovu se napil. Tentokrát jsem si dal několik velkých loků hořkého pití, které mě pálilo v krku, když jsem jej polykal. Víno jsem ještě nikdy neměl a vždy jsem si myslel, že chutná víc sladce, než jak doopravdy chutnalo.

Další píseň z YouTube mezitím prosytila okolní vzduch. Její hlasitost zastínila zvuk kroků, které se ke mně blížily. Až když jsem vedle sebe zaznamenal postavu, vzhlédl jsem. V ten moment jsem málem upustil kelímek a o nepatrný kousek jsem ustoupil. Hned vedle mě totiž stál Jason a tvářil se vážně.

Že bych měl už jít? Zeptal jsem se sám sebe v duchu. To už se ke mně ale naklonil. Jeho horký dech pohladil můj krk, když mi do ucha zašeptal:

„Dávej si pozor na lidi tady. Tenhle večer k tobě budou vstřícní, ale zítra budou dělat, že neexistuješ." Po těchto slovech se narovnal a vydal se ke gaučům, jako by se ani nic nestalo. Doprovázel jsem ho pohledem. Ne, rozhodně nebyl takový, jak jsem si myslel.

„Co ti chtěl?" zeptal se nenuceně Connor. Jeho zvučný hlas snadno přehlušil hudbu.

Vzhlédl jsem k němu. Já měl větší problém překřičet hluk, ale nakonec se mi to přece jen povedlo. „Prý se mám začít bavit!"

„Tak to bys měl!" souhlasil. „A s něčím v krvi to jde líp. Dopij to!" zavelel.

Nehnul jsem ani brvou, ale vyklopil jsem do sebe zbytek. Ano, rozhodně jsem si chtěl dávat pozor, ale toužil jsem také zapadnout. Sotva jsem dopil, převzal ode mě mladík kelímek a došel ke stolu, zpod kterého vytáhl lahev a dolil mi. A já věděl, že to nevěstilo nic dobrého. Prakticky jsem nepil a nebyl jsem na alkohol zvyklý, mohl jsem se opít snadno. Přesto jsem jej od něj převzal, když mi ho donesl.

„Jak to máš se sexem?" zeptal se mě po chvíli.

Zrovna jsem se napil a měl jsem co dělat, abych víno zase nevyprskl. „Cože?" Vytřeštěně jsem na něj pohlédl.

Nechápavě nakrčil čelo. „Prostě mě zajímá, jak to máš se sexem, nic víc. Holky, kluci nebo obojí?"

Zíral jsem na něj jako by zrovna spadl z Marsu. Skutečně se mě ptal na to, s jakým pohlavím jsem spal?! Rychle jsem se si dal znovu několik malých loků, abych oddálil odpověď. Bylo divné, že ho něco takového zajímalo. A navíc to pronesl tak klidně. Jako by se snad ptal, co si dám druhý den k obědu. Nakonec jsem oddálil okraj kelímku od svých rtů. „Mám rád holky," oznámil jsem mu, „ale sex jsem ještě neměl." Bylo divné, že jsem mu to přiznal? Těžko říct, začínal jsem se cítit zvláštním způsobem uvolněně. A byl jsem ochotný svěřovat se.

„To jsi takové neviňátko?" zachechtal se. A najednou jsem to viděl. Vždycky jsem si myslel, že on byl nejvstřícnější z populárních. Ale nebyla to ve skutečnosti vstřícnost. Sháněl si úlovky, další zářezy na posteli.

„Tak nějak," nuceně jsem se usmál. „Musím na chvíli na vzduch, omluv mě." S těmi slovy jsem se obrátil a rychle jsem došel do předsíně. Odemkl jsem klíčem v zámku a vyklouzl na čerstvý vzduch. Opět se o něco ochladilo a já to přivítal.

Se svým kelímkem jsem se posadil na jednu ze židlí venku a zahleděl se na ulici. Tohle opravdu nebylo místo, na kterém jsem měl být. Pil jsem víno, sledoval mladé lidi se bavit, ale necítil jsem se jako jeden z nich. Nebyl jsem jedním z nich. Ani zdaleka jsem nemohl spadat do jejich standardů, nebyl jsem na to zkrátka stavěný.

Když jsem se díval na ulici, lampy podél ní se náhle rozsvítily. Zamyšleně jsem hleděl na paprsky světla, které se jako ostré dýky natahovaly od zářivek k zemi a uvažoval jsem, jestli by nebylo lepší, kdybych odešel. Začínalo mi připadat, že mi splnění úkolu za to všechno nestálo.

K domu odbočila mladá dívka. Stočil jsem k ní pohled. Byla vysoká a elegantní. Měla na sobě boty na platformě, vyzývavý make-up a šaty, které odhalovaly víc, než by měly. Tmavší vlasy jí v loknách spadaly na ramena a lemovaly nezvykle souměrnou tvář. Pevným krokem došla až na verandu a pohlédla na mě. „Je odemčeno?" zeptala se klidně.

„Je," odpověděl jsem zdráhavě a sledoval, jak v rychlosti zapadla dovnitř. Jakmile zmizela za dveřmi, došlo mi, že jsem ji možná neměl pouštět. Co když to byl další člověk, který se toužil na akci dostat? Prudce jsem se narovnal, pití jsem nechal na stole a vpadl jsem dovnitř. Rychle jsem za sebou zamkl, než jsem se dostal do obýváku a zapátral jsem očima kolem. Brzy jsem si jí všiml. Byla nepřehlédnutelná. Stála u Jasona, který se k ní nakláněl a něco mu šeptala do ucha. Zaznamenal jsem, jak se něj tiskla. Její výstřih se otíral o jeho rameno tak vyzývavě, že se to nedalo přehlédnout. Nebyl jsem s to zaznamenat, o čem se bavili, ale pan Cool brzy odmítavě zavrtěl hlavou a ukázal ke dveřím. Dívka nespokojeně našpulila rty, ale poslechla. Když byla skoro v předsíni, sebral jsem odvahu a zastoupil jsem jí cestu. I ta trocha alkoholu v oběhu mi dodala dostatečné sebevědomí.

„Co chceš?" zeptala se. Netvářila se zrovna přívětivě a její rudé rty se křivily do grimasy, která se mi nepozdávala.

„Co jsi mu řekla?" zeptal jsem se opatrně. Věděl jsem, že by se mi to mohlo hodit při seznamování s ním.

Znuděně se uchechtla a prošla kolem mě. Když mě ale míjela, zastavila se a já měl možnost zaznamenat, jak tiše pronesla: „V posteli jsi až moc něžný, drsňáku." A pak odešla. A já se jen zadíval na Jasona. Něžný drsňák? Ano, to mi prozatím muselo stačit. Bylo načase zmizet.