Cool

35 | Skuteční

Kým Jason byl? Syntézou chladu a citů. Chtíče a váhání. Byl víc, než dával najevo. A já to věděl, když jsem k němu šel.

Škola se odsunula do pozadí, stejně tak i osobní život. Zůstaly jen zmatky s ním spojené a otázky ohledně návštěvy u něj. Otevřel se mi víc, než bych si byl býval myslel, ale stále mi neodhalil všechno.

Mé cesty k němu se už stávaly tak známou věcí. Bylo ve hvězdách, jestli byly správné a k jakému cíli hodlaly dojít. Byly stejně vzdálené a tajnůstkářské jako pan Cool. Možná se ale i ony mohly časem odtajnit.

Kolem osmé hodiny jsem stál na jeho prahu. Před domem sebepoznání, zábavy i bolesti. Znovu jsem se odhodlaně vrhal do rozvířených vod, jen abych získal vysvětlení toho, kde řeka pramenila a do čeho ústila. Protékala místy, jež jsem znal – obavami, dravostí, chtíčem. Ale kde se vzala? A co vše ukryla v peřejích?

Otevřel krátce po mém zaklepání. Tmavé kadeře mu spadaly do čela a prohlubovaly pohled vstřícných očí. Do držení ramen se znovu prodrala sebevědomá rovnost a do tváře si probojoval cestu neutrální výraz. Jako bych ho zase viděl poprvé. Toho známého kluka, o kterém se ve skutečnosti mnoho nevědělo. Pana tajemného a jeho tajný svět za zavřenými dveřmi. Byly tu ale rozdíly – už pro mě nebyl tak docela tajemný a jeho svět jsem poznal.

„Napsal jsi Connorovi?" První věc, na kterou jsem se ptal, se hned vyhýbala situaci. Musela v tom mít prsty nervozita.

Nechápavé nakrčil čelo, když mě pouštěl dovnitř. „Dal jsem mu vědět. Proč?"

Dobrá otázka. A dala se aplikovat na mnoho dalších věcí, které visely ve vzduchu. Hlavně na ty nevyřčené. „Dělal si o tebe starosti, tak jsem se chtěl ujistit."

Usadil jsem se na jeden z gaučů. Jeho měkkost mi dřív pomáhala vyrovnat se s Jasonovou společností a jeho stabilita zase s opilostí. Snad mi mohl pomoct i tentokrát.

„Nechceš jít radši ke mně?" navrhl můj společník.

Přesně takové otázky jsem se obával. Chtěl jsem? Byl by to docela jiný dotaz, kdybychom byli přátelé. Nebo kdybych ho nenachytal s někým jiným. V takovém případě bych souhlasil. Také by šlo o něco jiného, kdyby se mi neotevřel. Pak bych řekl ne.

„Budu v klidu."

Po jeho ujištění jsem už neměl na vybranou. Působilo by nevhodně, kdybych trval na tom zůstat dole.

Dostat se do jeho pokoje bylo otázkou pár chvil. A po vstupu jsem zaznamenal, že plakáty se spoře oděnými dívkami zmizely.

Zůstal jsem okamžik na prahu a hleděl na jeho postel. Byla čerstvě povlečená, ale ani to nemohlo zakrýt pižmo zrady, kterým byla nasycena. Nicméně jsem se o tom nechtěl hned z kraje bavit, a tak jsem vešel dřív, než mohl Jason mou strnulost zaznamenat.

Sedl si na kraj lůžka, já k němu. Okamžik mlčenlivosti budil dojem, že šlo o ticho před bouří. A já už o žádné nestál.

„Proč jsem tady?" vznesl jsem konečně to, na čem skutečně záleželo.

Prohrábl si vlasy. Dal si s tím na čas, takže bylo znát, že to nebylo jen gesto, ale zdržování. „Same," začal, „něco jsem ti o sobě řekl. Vím, že se to nebude šířit dál. Ale potřeboval jsem o všem přemýšlet, protože takovouhle věc jsem ještě nikdy neudělal. A teď už vím, že chci, abys mluvil ty."

„Já?"

„Řekni mi o sobě něco. Nebo klidně všechno. Prostě potřebuju vědět, proč jsi takový."

„Myslíš divný?" ušklíbl jsem se.

„Myslím jiný. Výjimečný."

Svaly v mém těle o sobě daly vědět napětím. Výjimečný. Co vlastně takové slovo mohlo znamenat v jeho podání? „Nevím, co ode mě čekáš," ujal jsem se ztěžka slova, „ale nejsem takový, jak si myslíš."

„Prostě jen mluv."

Přikývl jsem. A tak jsem začal. Zmínil jsem se o hádkách rodičů, o jejich plánování dalšího dítěte. O mém strachu z neúspěchu, projevování emocí skrze verše, o své touze zapadnout, o strachu z odsouzení. Vyprávěl jsem mu o svém šťastném dětství a průměrném dospívání. Jako on jsem i já otevřel stavidla svého srdce, která nemohla být jen tak uzavřena.

A on celou dobu naslouchal. Sledoval mě s přivřenýma očima a grimasami reagoval na můj projev. A to bylo víc než naše doteky. Bylo to víc než pouhý projev zvířecích pudů a fyzické vášně. Protože jsme to poprvé byli opravdu my. Skuteční lidé ve skutečném světě.