The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

32.

Podle Jorge nám Práva ruka pomůže se zbavit ZLOSINu a žít život venku ve Spáleništi. Moc se mi tomu nechtělo věřit. Musela jsem uznat, že asi něco málo za tím bylo. Jorge a Brenda se vzdali celé své bandy lidí a obrovského hangáru, jen aby pomohli partě puberťáků jít za něčím, co neexistuje? To by neudělal snad nikdo. 

Po tom incidentu dva dny zpátky jsme byli víc a víc ostražití. Nemohla jsem si odpustit toho pocitu, že je s Teresou něco špatně. Sice jsme spolu mluvily a smály se, ale bylo na ní poznat, že není tak ukecaná jak dřív. Aris si všiml, jak byla úplně v klidu, když nás napadli ti dva raplové. Prý mlčela a koukala se. O to víc jsem se o ní bála. 

Před námi se objevily hory. ,,Vidíte to? Už jsme blízko," zasměje se Jorge. Cassie radostně vykřikla a rozběhla se dopředu. S úsměvem jsem sledovala, jak skáče kolem Jorge. Starší muž se začal smát a dělat na ní vtipné ksichty. ,,Je divný ho vidět s dítětem," ozvala se vedle mě Brenda. ,,To teda. Vypadá jako děda, kterého právě navštívila jeho vnučka." Zasmály jsme se a podívaly se na Teresu, která zastavila a šla s námi. ,,Vážně si myslíte, že tam někdo bude?" zeptala se Teresa. ,,Doufám."

,,A kdyby tam nic nebylo, můžeme se tam zabydlet my. Řekla bych, že nikomu to vadit nebude," mykla rameny Brenda. ,,Pravda. Bude tam bezpečno a konečně budeme mít místo, kde můžeme zůstat," kývla jsem. 

,,Zabírám si sprchu jako první!" zakřičel Minho. ,,Ani nápad! Řada je teď na mně!" zavrčel Pánvička. ,,Tak se nehádejte, děti. Jdu já," zasmál se Thomas. ,,No nevím, Tommy. Sprchu na sto procent potřebuješ, ale rozhodně ne víc jak já," mrkl na něj blonďák. ,,Jelikož jsem měla jít v Placu do sprchy jako poslední já, jdu teď jako první!" vykřikla jsem. Kluci se na mě naštvaně otočili. ,,Nic proti, zlato, ale musím souhlasit. Ale ne s tím, že byla řada na tobě, ale že smrdíš hůř než většina z nás." Otevřela jsem pusu dokořán a zabila Newta pohledem. ,,Nebuď drzý!"

,,Má pravdu, čón jeden," zasmál se Minho. ,,Ještě jedno slovo, Minho, a dám ti na ten tvůj smeták na hlavě krev z rapla!" zasmála jsem se. Minho se na mě vážně podíval a ukázal prstem. ,,Zkusíš jednou."

,,Klidně i dvakrát." Poslala jsem mu vzdušnou pusu a plácla si s Thomasem. Jorge, Brenda a James se smáli na celé kolo.

Naše dobrá nálada zůstala až do doby, kdy jsme došli k obrovským oranžovým horám. ,,Bude se stmívat, měli bychom si něco najít," promluvil Jorge. Všichni jsme se koukali po místě na spaní. ,,Lidi! Tady je jeskyně!" zavolal na nás Aris a s Teresou vešli dovnitř. Cassie se k nim rozběhla a my se k nim pomalu doplazili. ,,Proč to musí být nahoře?" stěžoval si Pánvička. ,,Život," zamumlal James a podal mi ruku, abych neslítla na zem. ,,Díkes," mrkla jsem na něj a zastavila se. Bylo tu místo pro nás všechny. 

Každý se někam uvelebil se svým spacákem. Cassie usnula hned, jak zavřela oči a plno dalších Placerů to samé. Jorge, Brenda, Thomas a ostatní, co ještě nespali, seděli u ohně a povídali si o tom, jaký to bylo v Placu. Já seděla venku a koukala na hvězdy. Chtěla jsem být chvilku sama. Má rána na rameni se zdála být v lepším stavu než jsem se naposledy koukala. Odhrnula jsem si tričko a bundu a dala ráně trochu čerstvého vzduchu. 

Slyšela jsem za sebou kroky a rameno schovala. James kráčel dolů za mnou. ,,Žiješ?" zavtipkoval a sedl si vedle mě. ,,Bohužel," zamumlala jsem. ,,Tady má někdo pesimistickou náladu. Nemáš své dny?" Semkla jsem rty do úzké linky a vrazila mu pohlavek. ,,Ne, ale věř mi, že se tak můžu chovat!" Oba jsme se zasmáli a sledovali hvězdnou oblohu před námi. 

,,Bylo to takhle i v Placu? Ty hvězdy a tak?" Odpověděla jsem mu, že jich na obloze nebylo tolik, ale šlo to. Obzvlášť, když si nic nepamatuješ. ,,Nelituješ snad toho, že jsi tam s námi nebyl, že ne?" Brunet mykl rameny. ,,Vždycky jsem chtěl někam patřit, být součástí party, víš," odmlčel se a hodil kamínkem dopředu. ,,Vy jste pro sebe jako rodina a to mi chybí."

Vzala jsem ho za ruku a podívala se mu do očí. ,,Nebylo to tam tak skvělý jak říkáme. Hodně toho vynecháváme. Ale máš pravdu. Bereme se jako rodina, protože si žádnou nepamatujeme." Jamesovy oči byly skleněné. Opřela jsem si o jeho rameno bradu. ,,Teď patříš mezi nás. Placeři tě vzali celkem v pohodě a za nějaký ten čas si ani nebudeš pamatovat, jako to bylo, když jsi byl sám." Mrkla jsem na něj. ,,Věř mi. Za chvíli budeš mít plnou hlavu Pánvičkových nápadů na jídlo, které tě jednou zabijou a Minhovo keců ohledně toho, jak se lepší a hezčí než my." James se rozesmál a kývl. ,,Nechci být sám," špitl a sklopil hlavu. ,,Nejsi."