The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

9.

Přešla jsem vzdálenost mezi námi a pořádně ho objala. Vůbec to nečekal, a tak se až po chvíli jeho ruce objevily kolem mého pasu.
,,Kde je Thomas a zbytek?!" vyvalila jsem na něj, když jsme se od sebe odtáhli. ,,Klid. Jsou na cestě k východu jako my. Když jsem zjistil, co se stalo, musel jsem pro tebe dojít," usmál se a prohlédl si místnost.
,,Nic tu není, co?" Jen jsem zakroutila hlavou. ,,Musíme jít."

***

Nechávala jsem si nějaké místo mezi mnou a Arisem. Skoro každých pár sekund jsem se koukala za mě, jestli nikdo nejde. Přišlo mi to divné, předtím na mě šli čtyři lidi s tím, že nesmím utéct a teď se tu potulujeme sami s Arisem, nikdo nikde.

,,Ještě chvilku a už tam budeme!" informoval mě šeptem brunet přede mnou. Mlčela jsem a šla dál.

Byla jsem připravená na to peklo venku? Byl vůbec někdo z nás a měli jsme šanci přežít? To zjistíme za chvíli.
Bála jsem se toho, co venku bude, ale byla jsem nadšená z toho, že uvidím Placery. Až na Chucka.
Pocítila jsem smutek. Chuck tu měl být s námi. Kdo mě bude na Spáleništi otravovat a říkat naprosto nesmyslné věci?
On byl jediný, který to tu celé dělal lepším.
Slíbila jsem mu, že vše bude v pořádku, že se dostane domů. A taky že dostal, ale ne tak, jak bych si přála.

Aris se zastavil a já si stoupla vedle něj. Stáli jsme před želenými dveřmi. ,,Za nimi bude peklo. Jsi na to připravená?"
,,Ne, ale nehodlám tu zůstat!" řekla jsem popravdě a Aris otevřel dveře.
Když jsme se objevili ve velké hale, před s námi jsme uviděli obří dveře. Východ.
Všude kolem byl chaos. Sirény, které jsme slyšeli předtím se zdály hlasitější. Slyšela jsem křik a zbraně.

,,Tudy!" zakřičel Aris a seběhli jsme schody dolů.
Aris se zastavil u železných vrat, která byla nahoře skleněná. Já zase hlídala naše záda, takže jsem neměla přehled o tom, co se děje. V dáli jsem uviděla muže se zbraní. Na nic jsem nečekala, doběhla víc k němu a schovala se za regál. Rychle jsem se na něj podívala a namířila se na něj zbraň.
Za mnou jsem uslyšela hlasy, hlasy Placerů. Tak moc jsem se chtěla otočit, ale nemohla jsem. Aris s Thomasem a ostatními běželi k obřím vratům a snažili se je otevřít. K muži se přidal ještě jeden a zamířili na skupinu. Jedním stisknutím jsem dostala na kolena jednoho, poté druhého.

Někdo mě vzal za ramena a donutil mě vstát. Zakřičela jsem.
Muž mě vzal za hlavu, která se po pár sekundách potkala s regálem, který měl železné tyče. Cítila jsem, jak mi z čela teče krev. Viděla jsem rozmazaně a chvílemi černě.
Hned mi bylo jasné, že já se odtud nedostanu. Ale oni to dokázali. To je to hlavní. Na mě už nezáleží.

Najednou mě pustil a já spadla na zem. Pomalu jsem vstala a koukala se na Arise, jak muži dal elektrický šok.
,,Musíme jít, hned!" zakřičel, vzal obě zbraně a mě kolem pasu. Oba jsme utíkali ven do tmy.

Když jsme se objevili venku, ucítila jsem svěží, ale suchý vzduch. Písek všude kolem nás se zařezával do kůže. Musela jsem si zakrýt obličej, abych potom vůbec něco viděla. Před námi bylo město. Aris k němu hned zamířil a já ho následovala. Bylo těžké v tom větru běžet, ale nemohli jsme si dovolit, aby nás chytli. Teď už ne.

Thomasi?! zakřičel Aris telepaticky.
Slyšeli jsme zvuky za námi. ZLOSIN se nevzdával. Šli nás hledat i sem. Do Spáleniště.

Aris se najednou zastavil. ,,Co je?!" zakřičela jsem a uviděla jeho pohled. Měl ho kamenný. Něco bylo špatně.
,,Promiň, ale tohle byla poslední věc, kterou jsem měl udělat," zakřičí a namíří na mě zbraň. ,,Arisi!"
,,Věř mi, že to nechci udělat, ale oni nedají pokoj, dokud aspoň jeden z nás nebude zpět. Zatím!"
Rychle jsem se vzpamatovala a rozběhla se jiným směrem. Aris se mě snažil zasáhnout, ale vždy minul.

Udýchaně jsem se schovala pod dvě betonové desky, které se o sebe opíraly a zrychleně dýchala.

Musel jsem tě od nás dostat, teď budou muset nasadit více týmů, ozve se mi v hlavě Aris.
Mohl si to říct normálně!

Ne, nemohl, protože zrovna tam, kde jsme stáli, končila jejich zóna. Odteď už nás nemohou poslouchat, nic, vysvětlil mi a já to vše pochopila.

Muselo to vypadat, jako že jsi mě střelil.

Ano, to nám dá nějaký čas na útěk. Sejdeme se ve městě před námi.