The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

22.

Mlčky jsem šla vedle Jamese a koukala všude kolem sebe. Za mými zády jsem slyšela, jak ZLOSIN ničí zbytek budovy a bylo mi smutno. 

Jak můžou být lidi tak bezcitní?

,,Bude v cajku," promluvil James. ,,Co?" zamračila jsem se a sledovala cestu před námi. ,,Tvoje sestra. Má pevný kořínek jako ty."

,,Cassie není má sestra. Našla jsem jí, když jsem se snažila najít Placery," vysvětlila jsem mu. ,,Aha. Ale s tím druhým mám pravdu," zasmál se a podíval se na mě. ,,Za to, co jsem udělal, když jsme se setkali, se omlouvám. Byla to nějaká doba, co tudy někdo šel a já se chtěl pobavit," zašeptal. Kývla jsem. ,,To je v pořádku. Brenda tě už tak nějak omluvila," zasmála jsem se a brunet se přidal. 

,,Jak dlouho půjdeme?" zeptala jsem se zrovna když jsme před sebou uslyšeli rapla. Oba jsme se zastavili. James nám posvítil na cestu, kde bylo asi pět raplů. Hned baterku dal zpět dolů a svítil nám jen na nohy. ,,Co teď?" špitla jsem a rozhlédla se kolem nás. ,,Nemůžeme je obejít, je jich moc, všimli by si nás."

Lehce jsem plácla Jamese do paže a ukázala na odbočku před námi. ,,Co tohle?" Koukla jsem se na něj. Mlčel. Sledoval raply, jak se pomalu pohybují sem a tam, různě do sebe srážejí, mumlají a zase si jdou po svém. U odbočky postával jeden z raplů. Byl zahleděný na své ruce, které si olizoval. ,,Jiná cesta tu není," zašeptal brunet a vykročil dopředu. Baterku držel v dlani, takže světlo osvítilo jeho dlaň. I přes to jsme viděli na cestu, ale byla malá šance, že to někdo z raplů uvídí. Pomalu jsem šla za Jamesem. Ten se zády šoupal o stěnu, aby byl co nejdál od rapla olizovače. Dělala jsem přesně to samé. Když James zmizel za rohem, byla řada na mě. 

Zády jsem byla nalepená na zdi a pomalými krůčky se přibližovala rohu. Nespouštěla jsem oči z olizovače, i přes to, že jeho ruce pro něj byly v tuto chvíli vše. 

Zrovna jsem se zády nabodávala na roh zdi. Stačily dva kroky a byla bych u Jamese. Jenže rapl se rozhodil si dát procházku. Přestal se koukat na své ruce a rozhlédl se kolem sebe. Okamžitě jsem se zastavila a namáčkla se na roh co nejvíc. Zadržela jsem dech, když rapl procházel metr ode mě. Bála jsem se, že mě ucítí, že mi něco spadne, že se pohnu a on se na mě otočí a bude po mně. 

Rapl se zastavil, přímo přede mnou, a začal se zase koukat na své ruce. Olízl si všechny prsty a začal se smát, teda pokusil se o to. Sledovala jsem, jak se chová. Levou nohou si podupával a stále se věnoval svým rukou. Neměl sebemenší tušení, co se děje. Byl až tak moc odepsaný, že mi ho začalo být líto. 

Ztratíme rozum nakonec všichni a odpadneme takto? Úplně mimo, žádná přítomnost, jenom šílené chování, které se nedá ovládat?

Než jsem se zamyslela víc do hloubky, rapl se rozešel směrem, kterým jsme přišli a já konečně mohla jít dál.

,,Jsi celá?" zeptá se mě James, když se objevím vedle něj. Vykuleně jsem se koukala na něj a zpět na raply. 

,,To takhle skončíme všichni?" zašeptala jsem. James mávl a oba jsme se dali zpět do chůze. ,,Doufám, že ne. Navíc, ten váš ZLOSIN se snaží přijít na lék." 

,,Jo, jenže to dělá úplně strašným způsobem," zavrčela jsem. ,,Jak?" zeptal se James a podíval se na mě. Zakroutila jsem hlavou. ,,To je na dlouho a nechce se mi o tom mluvit."

,,Vy jste si tím prošli," řekl. Nebyla to otázka, ale i tak jsem odpověděla: ,,Bohužel. Hodně z nás nepřežilo a drží tam několik set dětí různých věků."

Vzpomněla jsem si na moment, kdy do laboratoří na testování krve přišli děti, kterým mohlo být tak sedm. Byly vystrašené, držely se za ruce a děsivě se koukaly na všechny věci, co v místnosti byly. Do teď nezapomenu malého klučíka, který si sedl na lehátko ke mně. Šel jako první a strach v jeho očích jsem viděla od začátku. ,,Bude to bolet, jako tamty testy?" zeptal se, když jsem v ruce držela injekční stříkačku. V tu chvíli jsem se zastavila a podívala se na něj. Došlo mi, že jim dělají stejné testy jako Placerům. Stejné jako prožíval Newt.

,,Mio?" Drbnul do mě James a já nadskočila. ,,Promiň, já jsem-"

,,Zavzpomínala?" zeptal se. Jen jsem lehce kývla hlavou. ,,Udělala jsi dobrou věc."

Podívala jsem se mu do očí a povzdechla si. ,,Právě že naopak," hesla jsem a koukala na cestu před námi. 

°°°°

 Unaveně jsem si sedla a vytáhla z batohu jídlo s vodou. James si sedl naproti mně a sám se pustil do své snídaně. Nebo svačiny? Kdo ví.

,,Řekni to," promluvila jsem a zakousla se do chleba. ,,Jako co?" vytáhl obočí a pozoroval mě. ,,Že jsem stejná jako oni," zavrčela jsem. 

Po cestě jsem Jamesovi řekla celý náš příběh. Do velkých detailů jsem se nepouštěla, stačil jen základ.

,,Proč bych to měl říkat? Zachránila jsi jim život, dostala jsi je odtamtud, Mio. To, že jim dělali testy, nebyla tvoje vina. Všem je dělali, museli i jim. Snažila jsi se, aby jim je nedělali, ale nakonec jsi udělala lepší věc... Jsou volní."

Podívala jsem se na něj a přestala jíst. ,,Tak proč mám pocit úplného opaku?"

James si povzdechl a zakroutil hlavou. ,,To musíš vědět ty. Někdo ti něco řekl? Něco udělal? Nevím," mykl rameny. Po zbytek pauzy jsme jen mlčeli.

Měl pravdu. Ano, dovolila jsem ZLOSINu, aby na Placerech dělal testy, ale dostala jsem je ven. Plus mám několik dobrých informací ohledně Erupce a dalších věcí. Mrzelo mě, co všechno se stalo. Kam jsme se to dostali. 

°°°°

Pozorovala jsem Jamesovu klidnou tvář. Spal jak zabitý. Až teď mi došlo, že neznám jeho věk a ani jak se ocitl tady. Mohl být mezi námi. Mohl být Placer a kdo ví, třeba by byl běžec. Na sto procent jsem věděla, že kdyby byl v Labyrintu, o zábavu by bylo postaráno. Znala jsem ho pár hodin, ale vím, že jeho drzost a sarkasmus by otravoval hodně lidí. Obzvlášť Gallyho a Albyho. To by byly nekonečné hádky, které bych si náramně užívala.

Usmála jsem se.

Vše je ale jinak a doba v Labyrintu už mi přijde jako by uběhlo několik let. A teď jsme tady. Já se snažím najít cestu zpět k Placerům a všichni utíkáme před ZLOSINem. 

,,Já vím, že jsem pěkný, ale nemusíš na mě tak blbě civět," promluvil brunet hlubokým hlasem. Tiše jsem se zasmála a hodila po něm špinavý hadr vedle mě. ,,Hej!" vykřikl a posadil se. Já vstala a ušklíbla se na něj. 

,,Přestaň prudit a pojď, čeká nás ještě pěkná štreka."