The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

25.

Má hlava těžkla a celé tělo bylo jak na vodě. Připadala jsem si mimo. Věděla jsem, že to bude tím hnusem v té flašce a taky tím, že jsem toho měla sakra hodně. Nelíbilo se mi to, ani trochu. 

,,Mio?" ozval se přede mnou James. Vzhlédla jsem k němu a začala se smát. Oba jsme tancovali mezi lidmi a užívali si hudbu. Chytla jsem bruneta kolem krku a oba jsme se k sobě přiblížili, že mezi námi nebylo žádné místo. Obličeje jsme měli pár milimetrů od sebe a koukali si do očí. Náhle James zrušil mezírku mezi námi a já cítila jeho suché plné rty na těch mých. Po chvilce jsem se od něj odtáhla a nabrala do plic vzduch. Koukali jsme na sebe a já se začala smát.

,,Frase, mně je zle!" Škytla jsem a začala se smát ještě víc. James se začal smát se mnou. ,,Koukej!" Ukázala jsem na ženu a muže, co se drží kolem pasu a kymácí se sem a tam. Najednou oba spadli na zem a nemohli se zvednout. S Jamesem jsme se na sebe podívali a začali se smát na novo. 

Procházeli jsme kolem tančících lidí, když mě jeden z chlapů vzal za pas a táhl pryč od Jamese. ,,Jamesi!" vykřikla jsem a snažila se dostat od toho chlapa. Brunet se protlačoval mezi davem za námi a křičel mé jméno. Já se snažila muže nějak oslabit, abych mohla od něj utéct. Jenže mé tělo mě neposlouchalo a začalo se mi dělat zle. 

,,Hej!" uslyšela jsem vedle sebe a najednou jsem ležela na zemi. Muž se vysoukal na nohy a já se snažila o to samé, ale moc mi to nešlo. Přede mnou se objevila ženská ruka, chytla jsem se jí a s pomocí vstala. ,,Jsi v pohodě?!" zakřičela žena. ,,Jo! Díky!" Blondýnka kývla odešla pryč.

Ohlédla jsem se a uviděla Jamese, jak  dal jednomu chlapovi pěstí. Došlo mi, že to je ten, který mě odnášel pryč. Co nejrychleji jsem se dostala k brunetovi a vzala ho za paže. ,,Nech toho!" zakřičela jsem a James se na mě otočil. ,,Jdeme!" 

Brunet kývl a vzal mě za ruku. Oba dva jsme utíkali opačným směrem a smáli se. Dostali jsme se k baru, kde James vytáhl malý stříbrný kolečko a něco řekl barmanovi. Když se na mě James otočil, žaludek se mi převrátil a já myslela, že budu zvracet. ,,V pohodě?" 

,,Já nevím," hesla jsem a opřela se o bar. Vše se mi začalo motat, bolela mě celá hlava a bylo mi nepříjemně. ,,Něco je špatně," špitla jsem a podlomily se mi nohy. James mě okamžitě chytl kolem pasu, rukama jsem objala jeho krk. ,,Mio, slyšíš mě?" 

,,Jo," kývla jsem a začaly mi brnět prsty na rukou. Oči se mi začaly zavírat až se nakonec zavřely úplně a já neměla tušení, co se děje.

°°°° 

Pomalu jsem otevřela oči. Bolela mě hlava a myslela jsem, že se mi žaludek stáhl do malé kuličky. Byla jsem v pokoji, všude šero a ticho. Přede mnou stála polorozpadlá skříň a rozbitá televize. Na levé straně pokoje bylo zabedněné okno se závěsy a na pravé dveře se starými obrazy. Podívala jsem se vedle sebe do postele a uviděla spícího Jamese. Vykulila jsem oči a vyskočila z postele, která hlasitě zavrzala. Brunet se zavrtěl a spal dál. Já se podívala na své tělo, na kterém bylo jenom triko a spodní prádlo. Naštvaně jsem si sedla zpět do postele, vzala starý polštář a flákla jím Jamese. Sundal mi bundu a obvaz, viděl tu ránu.

,,Vstávej!" vykřikla jsem a pro jistotu jsem ho polštářem praštila ještě jednou. ,,Co je, Bože?" zamumlal a podíval se na mě. ,,Kde to sakra jsme a proč jsem skoro nahá?!" 

Brunet se uchechtl a sedl si. ,,Za prvé, jsme v bezpečí. Potom co jsi omdlela, jsem tě vzal sem nahoru a nechal tě spát. Měla jsi toho moc a pěkně se to na tobě podepsalo." Ukázal na můj obličej. Nechápavě jsem se zamračila. James ukázal na roh místnosti, kde bylo zrcadlo, kterého jsem si nevšimla. Zamířila jsem k němu a sedla si. 

Dívka přede mnou byla... cizí. Zase. Vlasy byly rozcuchané, oči červené s velkými kruhy pod nimi, rty popraskané. Tělo bylo bílé, vyzáblé s modřinami a škrábanci. Zmateně jsem se koukala na svůj odraz a chtěla brečet. 

,,No a za druhé," vyrušil mě Jamesův hlas, ,,nejsi nahá, máš na sobě triko a spodky."

Podívala jsem se na něj v zrcadle. Vybavil se mi moment ze včerejší noci, jak jsme se spolu líbali a já nechtěla věřit tomu, že se to stalo.

Cukla jsem sebou, když se pod Jamesem prohnula postel, jak si zpět lehl. ,,Stalo... Stalo to, co si myslím, že se stalo?" zeptala jsem se a vstala. Brunet se usmál a mrkl po mně. ,,Asi to tak bude," mykl rameny. S povzdechem jsem si sedla do peřin a zasmála se. ,,Je ti dobře?" zašeptal. Koukla jsem se na něj a kývla. ,,Je mi fajn."

,,Lžeš," zamumlal a posadil se. Nechápavě jsem se na něj dívala. ,,O čem to-"

,,Tohle!" Chytl mě za zápěstí, kde jsem měla ránu. Bolestí jsem sykla a zhrozeně se na něj podívala. Mlčeli jsme a koukali si do očích. Neměla jsem mu co říct. Tak se tak stalo. Život jsem si rozhodně vzít nechtěla.

,,Proč?" špitl. Mé ruce se objevily v těch jeho. Sklopila jsem pohled a se slzami v očích pozorovala červenou  linku na mém levém zápěstí. ,,Potřebovala jsem to zastavit," hesla jsem. Nedokázala jsem se na něj podívat. Až teď mi došlo, jak blbý nápad to byl.

,,Co zastavit?"

,,Bolest, co asi," zamumlala jsem a střetla se s jeho pohledem. ,,Bylo toho moc, pořád je," zakňučela jsem a rozbrečela se. ,,Já už nemůžu!" Brunet na nic nečekal a hned jsem byla v jeho objetí. Cítila jsem každý jeho dotyk na mém těle, jak krásně hřál a já se po dlouhé době cítila v bezpečí. Nechala jsem všechen vztek a bolest vyjít ven skrz slzy. Už toho bylo moc a já to potřebovala dostat ven. A tak jsem udělala. Dovolila jsem si upustit páru a všechno šlo ven.