The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

11.

Když jsem uviděla prvního rapla, nebyla jsem schopna se odtrhnout, jen se na něj blbě koukat.

Byl špinavý, několik vlasů mu chybělo, určitě si je muset trhat. Oblečení na něm viselo, jak byl hubený a mělo hodně děr. Jeho tělo bylo pokryto škrábanci, modřinami a černými žílami, které se mu táhly i na jeho obličeji. Jeho pravá dlaň byla zvednuta nahoru a nohy vypadaly jako zlomené, přesto stále chodil.

Hned, jak se na mě podíval, uviděla jsem, že má jen jedno oko. Místo toho druhého byla jen černá díra.
Udělalo se mi špatně. Smrad z rapla jsem cítila až nahoru a každou chvíli to vypadalo, že můj žaludek vypustí to nic, co tam mám.

Z jeho suchých rtů, ze kterých se mu táhla k pradě černá tekutina, zařval a to mě okamžitě přimělo jednat.

Vybodla jsem se na zbraň ze ZLOSINu a vzala do ruky černou a těžkou zbraň. Namířila jsem na raplovu hlavu a stiskla spoušť. Pod návalem tlaku jsem sebou cukla lehce dozadu a sledovala, jak se raplovo tělo kutálí dolů k dalším dvěma jeho kamarádům. Na nic jsem nečekala a zamířila na dalšího. Bum!
Ještě jednou jsem proces zopakovala a nakonec pod schody ležela tři těla.

Mé břicho zakručelo a já se cítila na omdlení. Dala jsem dva prsty do pusy a hvízdla. O pár sekund později jsem uslyšela otevírání dveří a tichou chůzi. Když se blondýnka objevila u futer, usmála jsem se na ní a kývla.

,,Musíme jít nebo nás někdo najde." Vrátily jsme se zpět do místnosti, kde jsme se potkaly. ,,Máš tu nějaké oblečení?"
,,Tady někdo něco nechal. Myslím, že by ti to mohlo být," zamyslela se a šla na druhou stranu než jsem stála já.
Z krabice vytáhla nějaké oblečení a předala mi ho. ,,Nebudu se koukat," ušklíbla se a ze skříně, kde se předtím schovávala vytáhla batoh. Zasmála jsem se a položila všechny mé zbraně k ostatním. ,,Tak mezitím než se převléknu, dej do toho batohu věci a pak vyrazíme, jo?" Cassie s úsměvem kývla a každá si šla po dané práci.

,,Tady si bydlela, Cass?" zeptala jsem se a zavázala si boty.
Vše mi padlo úplně na jedničku. Sice boty by se mi hodily menší, ale není to tak hrozné. Běhat a chodit v tom budu moct.
,,Ne, s mamkou jsme musely téct jinam," řekla a já na jejím hlase slyšela, že toho více říkat nechce. Nedivila jsem se jí.
,,Jak to, že jsi se tu takhle objevila?" Otočila se na mě a snažila se zvednout batoh, neuspěla. ,,Mě a mé kamarády držela jedna skupina, ZLOSIN. Dělali a dělají hrozné věci a právě teď se nás snaží dostat zpět," zkrátila jsem můj příběh a došla ke Cassie. ,,To je tvoje rodiče jen tak nechali tě vzít?" zamračila se modrooká dívenka.
Byla chytřejší než se na její věk a výšku zdálo.

,,Nepamatuji si své rodiče, víš?" Vzala jsem batoh a vyndala z něj sušenky a lahev vody. Jednu oříškovou jsem dala dívce přede mnou a druhou si sama načala. ,,Nechápu," zamumlala s plnou pusou. ,,Ve zkratce: ta skupina nám vymazala paměť. Takže nevíme, co se dělo před tím než to udělali. Někomu z nás se vrátí, ale vždy jen úryvky," vysvětila jsem ji a kousla do sušenky. Její chuť se rozplývala na jazyku. Hned jsem se cítila silnější a svěží.
Když jsem dojedla, malinko jsem se napila vody a podala jí Cassie.
Když mi jí vrátila už s víčkem, dala jsemji do batohu a vstala.
,,Tak jdeme," usmála jsem se, těžký batoh dala na záda a natáhla ruku k blondýnce.

Nemusela jsem dlouho čekat, Cassie se chytla mé ruky a obě jsme vyšly čelit světu.

Byla jsem odhodlaná jí chránit, aby se jí nestalo to samé, co Chuckovi. ZLOSIN jí nedostane, a pokud ano, udělám všechno pro to, abych ji měla zpět u sebe.

***

Věřila jsem, že se z nás stanou kamarádky a netrvalo moc dlouho, než se rozmluvila. Bavily jsme se o tom, co bylo předtím. Cassie to vše znala z vyprávění od její maminky.
Dala si ale pozor na to, co se její rodině stalo. A já dělala v podstatě to samé. Neříkala jsem ji o Newtovi, Alexovi a Placu celkově. Jen věděla, že jsme se z něj museli dostat a byla to past.

Obě jsme věděly, že za pár dnů budeme o sobě vědět vše. Pro mě to nebyl problém. Já jí nehodlala nechat někde uprostřed ničeho, kde se může objevit rapl a zabít jí. Ani náhodou. Budu jí chránit i svým tělem, pokud by to znamenalo, že přežije.

,,Mio? Podívej!" Cassie ukázala před sebe, kde byl podobný dům, jako ten, ve kterém jsem našla Cass. ,,V tom se můžeme vyspat!" Koukly jsme se na sebe a já přikývla.

***

Bungalov byl v relativně dobrém stavu. Procházela jsem poslední místnost, bývalou ložnici. Podívala jsem se pod postel, za dveře, do skříně, všude možně. Nikdo nikde.
,,Čistý!" zakřičím a vedle mě se objeví Cassie. ,,Našla jsem baterky!" radostně se na mě podívala a já zaměřila na její malé ručky, ve kterých držela černé baterky. ,,Fungují?"
,,Jo, už jsem to zkoušela. Ale nevím, jak dlouho vydrží," zamračila se a podala mi je. ,,Nevadí," povzdechla jsem se a batoh položila na postel.

Cass si lehla na špinavou matraci a hlasitě povzdechla. ,,Copak?" Svalila jsem se vedle ní a natočila hlavu na pravou stranu. S bondýnkou jsme si koukaly do očí a mlčely. Až po nějaké době Cassie promluvila: ,,Co když nás najdou?"
,,Budeme se bránit," zašeptala jsem a dala si pod hlavu ruku. Cass se ke mně přiblížila, svoji hlavu dala na mé rameno a do půl hodiny byla tuhá.

Sledovala jsem, jak se její malé tělíčko zvedá a klesá, její rty byly lehce otevřené a zdálo se, že se sní o něčem pěkném.
Pohled jsem přesunula na strop, zhluboka se nadechla a pořádně vydechla.

Snažila jsem se najít Thomasovu nebo Arisovu přítomnost. Pátrala jsem byť jen po málem vláknu, ale vše bylo... prázdné.

Thomasi? vykřikla jsem do černa. Když se nikdo neozval, zkusila jsem Arise, ale ticho.

Usoudila jsem, že by bylo dobré se prospat a snažit se o to zase zítra. Nebo už dneska? Kdo ví.

Opřela jsem si tvář o Cassiinu hlavu a usla.