The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

28.

James mě položil na gauč ve velké místnosti a já sykla bolestí. Kvůli slzám jsem všechno viděla rozmazaně a bolest mě unavovala. 

,,Moc toho tady nemáme, Jamie," uslyšela jsem ten toxický hlas Jenny.
,,Dej mi ten zkurvený obvaz, Jenny!" zakřičel James. 

,,Mio," promluvil na mě Marcus, ,,něčeho se chytni. Bude to pálit." Automaticky jsem natáhla ruku k Jamesovi. Ten jí hned uchopil a pevně držel. Mé rameno začalo pálit, svědět a bolet ještě víc. Nahlas jsem vykřikla a začala brečet.

,,Pořád jí chceš zabít?" ozval se Scott. ,,Ne, tohle bych nikomu nepřála," špitla Jenny. 

,,Mám jí něčím oblbnout?" zeptal se Marcus. ,,Na pár hodin usne, nic víc."

Pohled jsem přesunula na Jamese. Necítila jsem celé mé horní tělo. Viděla jsem rozmazaně až černě. Byla mi zima a chtělo se mi spát. Tohle byl můj konec.

,,Dej jí to," zašeptal James. Než jsem stačila zaregistrovat, že se nade mnou objevuje ruka s látkovým ubrouskem, čichala jsem divně smrdící tekutinu dokud jsem neodpadla.

°°°°

Omámeně jsem se probudila a rozhlédla se kolem. Nebylo pochyb, že jsme zpět u Marcuse, ale tuhle místnost jsem neznala. Podívala jsem se vedle sebe, kde na zemi seděl spící James. Hlavu měl položenou na malém kousku gauče u mého pasu. Jeho levá ruka svírala tu moji, která byla položena na břiše. Proč na sobě nemám svoje triko?

Sykla jsem bolestí a brunet byl hned vzhůru. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se. Jen jsem kývla a posadila se. James si sedl ke mně a přehodil moje nohy přes jeho. Unaveně jsem si opřela čelo o jeho rameno a povzdechla si. 

,,Zklamal jsem," špitl. 

,,Co to říkáš?" 

,,Slíbil jsem ti, že tě ochráním... Že se ti nic nestane," zašeptal. Podívala jsem se na něj a usmála se. ,,A to jsi taky splnil. Jsem živá."

,,Na jak dlouho? Hned to nezabírá, Mio. Chce to čas."

Pohladila jsem ho po tváři a zakroutila hlavou. ,,Neboj se. Všechno bude v pořádku."

,,Co znamená to tetování na krku?" vyhrnul na mě zničehonic. Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Ehm... Já nemám tetování," zasmála jsem se. ,,Teď to spíš vypadá, že blázníš ty."

,,Máš tam napsaný asi tři věci. Něco se ZLOSINem, písmeno a číslo."

Písmeno a číslo... Proč bych tam měla-

,,Co tam je?!" vykulila jsem na něj oči. ,,Co tam mám za písmeno a číslo?"

James se na mě nejistě podíval. ,,Majetek ZLOSINu. A pod tím je: A3 - partner v zločinu."

Bez mrknutí jsem se na něj nepřestala koukat. ,,Tys nevěděla, že to tam máš?"

,,Nebylo to tam, když jsme byli v ZLOSINu... Tím pádem to museli udělat dálkově," řekla jsem a podívala se na Jamesův krk. Ani tečka.

,,Kluci to musí mít taky," špitla jsem. ,,Mohli bychom tak zjistit, kdo je imunní a kdo ne."

Brunet kývl a podíval se před sebe. ,,A to chceš udělat jak?"

,,My jsme Labyrint A... Čísla jsou jednotliví Placeři," vysvětlila jsem mu. ,,A jak jsi na tom ty?" zeptal se a podíval se na mě. Zapátrala jsem v paměti a uchechtla se. ,,Já jsem v pohodě! Moje výsledky byly dobrý!" užasle jsem se podívala na Jamese, který se tvářil trochu skepticky. 

,,Musíme najít zbytek party a to co nejrychleji."

Do pokoje přišli dva vypracovaní muži, za nimi se ukázal Marcus. ,,Zdá se, že přežiješ všechno," zasmál se. S Jamesem jsme vstali a já se o něj opřela. 

V hlavě mi začalo pískat. Snažila jsem se to ignorovat, ale bylo to čím dál tím silnější. 

Znělo to někde v mé hlavě a nemohla jsem to dostat pryč. 

,,Mám pro vás skvělou zprávu!"

,,Se ZLOSINem jdi někam, grinde!" vyprskla jsem a zavřela oči pod bolestí hlavy. ,,Jsi v pohodě?" Jen jsem kývla. 

Než Marcus stačil cokoliv říct, do místnosti vstoupila Jenny štěstím bez sebe. ,,Scott je už vede. Ten blonďák vypadá strašně sexy."

Vytáhla jsem obočí a podívala se na bruneta vedle mě. Ten jen mykl rameny. 

,,Mio? Slyšíš mě?" uslyšela jsem. Nebyl to nikdo v místnosti. Ten hlas jsem znala tak moc dobře. Myslela jsem si, že začínám bláznit.

,,Thomasi?" špitla jsem a najednou jsem ucítila jeho přítomnost. 

,,Vítej zpátky, čóne," zasmál se. 

,,Kde sakra jste?" zeptala jsem se a podívala se na Jenny. 

Blonďák... NEWT.

Z venku jsem uslyšela kroky a ve dveřích se ukázala skupinka Placerů, Cassie v Thomasově náručí, Brenda, Jorge a.... Teresa?!

,,Vypadáš, jak kdyby jsi právě vstala z mrtvých," zasmál se Minho. Jen jsem na ně koukala a nevěřila svým očím. 

Jsou tady. Živí a zdraví.

Odtrhla jsem se od Jamese a okamžitě padla do Newtovy náruče. Ucítila jsem jeho vůni a přitiskla si ho víc k sobě.

,,Mio, opatrně!" varoval mě James. Ignorovala jsem ho, i bolest, kterou mi rána způsobovala. Já chtěla jen být v objetí Newta. Následně jsem se přivítala i se zbytkem. ,,Ahoj, Cass," špitla jsem a vzala jí do naručí. ,,Mio!" vykřikl James. 

,,Jsem v pohodě," usmála jsem se na něj, když mi blondýnka padla kolem krku. ,,Co se stalo?" zeptala se Teresa. ,,To samé zajímá i mě," řekla jsem a sykla bolestí, když si Cassie položila ruku na moje bolavé rameno. 

,,Co tam máš?" zeptala se a snažila se podívat. Hned jsem jí dala zpět na zem a usmála se na ní. ,,Jenom škrábanec."

Jorge přešel k Marcusovi a dal mu pěstí, že se blonďák svalil na zem. ,,Máme spolu nevyřízené dluhy, kamaráde," zavrčel Jorge a dal Marcusovi další. Stařík vzal Marcuse za paži a beze slova ho odvedl z místnosti. Vytáhla jsem obočí a podívala se na Jamese a Brendu.
,,Neptej se," řekla mi a James se zasmál. ,,Fakt to vědět nechceš. Ale určitě ti udělá radost, až ho potom uvidíš." 

,,Jak jste se sakra dostali sem?" zeptala se Brenda a sedla si do křesla. ,,No," odmlčel se James a podíval se na mě, ,,to je na dlouho."

,,Máme času dost."

,,Tím bych si nebyla tak jistá," zamumlala jsem. ,,Co tím myslíš?" ozvala se Teresa. Brunetka si stoupla vedle Thomase a nepřestala se na mě koukat. ,,Je to jenom pocit," mykla jsem rameny a posadila se vedle Jamese. Placeři se rozesadili kolem stolku vprostřed. Cassie si sedla na mě a držela mi ruce. Dala jsem jí pusu do vlasů a podívala se na Newta. Ten se na mě už koukal a když jsme se střetli pohledem, usmál se. 

,,Tak začni," promluvila jsem na Jamese. ,,Necháváš to na mě, jo?" zasmál se. Vytáhla jsem na něj obočí a kývla. ,,Jsi lepší vypravěč než já."