The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

38.

Thomas dělal přesně to, co jsem potřebovala. Být na opačné straně, než jsem já. Nepovolit a bránit se. Teresa byla s nimi a nehrála to. Zato já ano a všichni mému hereckému výkonu uvěřili. Možná to bylo díky těm slzám a objetí, který jsem Jansonovi musela dát. Fuj.

Doktorka Paige se snažila Thomase přesvědčit. ,,Je to pro dobro lidstva, Thomasi. Copak ty nechceš zachránit svět?" nebo ,,Není to zrovna pěkný přístup, ale musíme získat lék, jinak vymřeme." A mohli bychom pokračovat. Teresa si pár slov taky řekla, ale Thomas jí hned seřval, že je zrádce, a tak mlčela. 

,,Tommy, já vím, že ti to přijde špatné, ale musíš to pochopit," promluvila jsem. Mary se uchechtla a chtěla něco říct. Ozvala se rána a brunety tělo se svalilo na zem. Otevřela jsem pusu dokořán a podívala se na Thomase. 

Pořád to chceš hrát? zeptal se. Nemáme jinou možnost. 

,,Proč-" Doktorka se na mě podívala a uklidila zbraň. ,,Byla přítěž." 

Tak moc mě tihle lidé vytáčeli, tak moc. Musela jsem ale vydržet. Musela jsem se dostat k jakékoliv zbrani, abych měla výhodu. 

Arisi, připojila jsem se na bruneta, řekni ostatním, ať jsou ve střehu. 

,,Jste monstra," promluvil Thomas. Jeho pohled ale visel na Terese. Doktorka se na něj podívala. ,,Mary byla zrádce jako všichni přítomní, ale byla větší hrozbou než ostatní." Zamračila jsem se a nenápadně udělala krok k ní. ,,Prosím, přidej se k nám," zašeptala. Brunet se na mě koukl a uhnul pohledem. ,,Mia a ty máte šanci nás všechny zachránit. Připoj se k ní a zachráníš svoje kamarády," usmála se na něj. 

Její ruka bylo přímo vedle té mé. Stačilo se jen po ní ohnat a chytit zbraň do ruky. Nebála jsem se o vojáky všude kolem nás. Doktorka ani Janson by nedali příkaz mě zabít. Obzvlášť když ví, že jsem jejich naděje. Bála jsem se o samotného Jansona. Byl to nevyzpytatelný debil, který udělá vše pro to, aby dostal co chtěl. V ohrožení byli jak Placeři, tak i James a Brenda s Jorgem. O Cassie nevěděl a to byla jediná výhoda. Má maličká blondýnka se teď někde skrývala před ZLOSINem a nevěděla, co dělat. Nesměli jí najít. 

Vyčkávala jsem na ten správný moment. Byla to hra s časem. Neměla jsem tušení, co je jejich další krok a to mě děsilo. Mezitím, co se Thomas, Teresa a doktorka Paige hádali, koukla jsem se doprava na klečící lidi. Nemusela jsem hledat, Jamese mé oči našly hned. Byl jako červený bod v bílu.

,,Nenecháte je být. Budete je taky testovat," slyšela jsem Thomase, ale nevnímala jejich konverzaci. Byla pořád o stejné věci: lék. Střetla jsem se s brunetovým pohledem. Mezi nimi procházel voják a hlídal je. Tikala jsem očima na něj a Jamese a doufala, že pochopil, co po něm vyžaduju. Mlčel a podíval se jinam. Musela jsem počítat, že buď to udělá nebo se na nás vybodne. Tak či onak, musela jsem zaútočit. Brzo. 

,,Na tohle nemáme čas. Vezměte je do bergu!" zvolal Janson. Jeho hlas byl jak spouštěč. Z davu se ozval výkřik. Neohlédla jsem se a čapla po zbrani, kterou doktorka držela. Jednou rukou jsem jí vzala pod krkem, zády mi narazila do hrudi. Hlavice černé pistole studila na jejím spánku. Vincent zaklonil hlavu a praštil vojáka do čela. Ten se skácel a Thomas popadl jeho zbraň. 

Teresa se na nás vyděšeně koukala. Janson na mě namířil svou zbraní. Ostatní vojáci byli ve střehu. ,,Já to na odchod ještě nevidím," ušklíbla jsem se. 

,,Mio, děláš chybu," zašeptala Teresa. Vytáhla jsem obočí.

,,Co ti nabídli, že držíš s nimi, hm?" zeptala jsem se. ,,Vážně mě to zajímá. Protože poštvat si proti sobě Placery a Pravou ruku? To musí být něco," zavrčela jsem. Teresa pro mě byla jako moje sestra! 

,,Já jen dělám dobrou věc," špitla se slzami v očích. Thomas se uchechtl a nepřestal mířit na Jansona. ,,Kdyby to byla dobrá věc, nenutili by nás jít do něčeho, co nechceme. Vyhrožují smrtí jen aby si zachránili vlastní zadky!" zakřičel. Janson se na mě podíval. ,,Takhle svět nezachráníte," promluvil. Kývla jsem. ,,On se nedá zachránit. Vy jste zklamali, my v tom budeme žít." 

,,Řekl bych, že vaše propočty byly špatné!" vykřikl James. Ohlédla jsem se, abych ho viděla se zbraní v ruce. Minho a Newt drželi dva vojáky kteří kolem nich pořád procházeli. 

Usmála jsem se na bruneta. Věděla jsem, kam tím míří. Sonya vzala druhou zbraň a vstala. Mířila kolem sebe na ostatní muže v černém a dávala jim jasně vědět, že nemají udělat ani krok. 

,,O čem to mluví?" zeptala se doktorka. ,,Vy víte," uchechtla jsem se jí do ucha. Doktorka mlčela. Když promluvila, hlas se jí třásl. ,,To není možný. Byli jsme si jistí," zamumlala. Janson se na ní podíval, pak sjel pohledem celé mé tělo. ,,Kousli tě." Přikývla jsem a pustila doktorku. Ta se otočila a prohlédla si mě. Měla červené oči a vyděšený výraz ve tváři. ,,To není možné," zopakovala. ,,Brendo!" zavolala jsem na brunetu. Ta přiběhla, převzala si ode mě zbraň a dál mířila na ženu v bílém. 

Dlouze jsem se podívala na doktorku a Jansona. Nevěřili mi. Janson určitě ne. A tak jsem ho v pár sekundách dostala na dno. Oba.

Odhalila jsem své pravé rameno, kde se krášlily otisky zubů. Místo bylo ohraničené modřinami a škrábanci. Oba na to prázdně koukali. Doktorka si zakryla pusu dlaní, z očí se jí kutálely první slzy. Janson přestal na mě mířit a stále koukal na ránu. 

,,Asi jste si udělali zbytečný výlet," ozval se hluboký hlas. Vincent se na mě podíval a mrkl na mě. Vyzráli jsme na nich. A neměli o tom sebemenší tušení.