The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

2.

Dezorientovaně jsem se koukala po místnosti. Tmavé modrošedé zdi se zdály být ve tmě delší a nutily mě si myslet, že kolem sebe mám jenom je. Pravda to však nebyla.
Opatrně jsem si sedla a prohlédla si to tu. Seděla jsem na posteli. Na pravé straně jsem měla zeď, na levé byl malý železný stolek s lampičkou a knížkou. Na druhé straně vlevo byly dveře, určitě do koupelny. Na pravé byl gauč a komoda a vprostřed místnosti byl čtvercový železný stůl a dvě židle.

Vstala jsem z postele a došla k železným, od pohledu těžkým, dveřím a zkusila je otevřít. Ani se nepohly.
,,No jasně," zamumlám a podívám se doprava. Má postel byla ustlaná. Takže mě na ní jen položili a odešli.
To jsem tak toxická nebo co?

A takhle začal můj život ani nevím kde.

***

,,Mio!" zakřičí na mě profesor. Jen se na něj podívám a rychle k němu přijdu. ,,Ano?"
,,Tady máš tablet a k němu všechny potřebné kódy a věci, co bys měla vědět." Straší muž mi dá moderní tablet a já ho hned otevřu. Ukáže se šedá obrazovka a na ni různé ikonky.
,,Hraj si s tím v pokoji, teď pojď se mnou!" mávne na mě a oba se rozjedeme vpřed.

Výborně. Teď jste si pustili do systému zmiji, vy blbci. Konečně si o vás něco zjistím.

Jdeme poměrně dlouho, přijde mi, že chodíme v kruhu.
Najednou se zastavíme u jedněch z mnoha dveří. Blonďák zadá kód a nechá mě projít jako první.
Jistě vejdu a uvidím před sebou skupinu lidí oblečené v bílém a světle modrém.
,,O co tu jde?" zašeptám, to ale stačilo k tomu, aby se všichni na mě podívali. Divně podívali. Věděli něco, co já ne. Zase a začínalo mě to nehorázně štvát.

,,Tady se dělají všechny testy," usměje se zrzka a ukáže na laboratorní přístroje. ,,Super," špitnu.
Neměla jsem tušení, co se s tím dělá.

,,Můžeš se dát do práce. Luce ti vše vysvětlí," usměje se na mě starší muž a odejde.

***

,,Máš hotové ty testy?"
,,Mám," kývla jsem a odešla z laborky.
,,Plopáku," zavrčela jsem a vyšla směr můj pokoj.
Po cestě jsem se koukala do tabletu.

Každý den jsem se dostala výš a výš. Laborky jsou jen maličkost.
Zjistila jsem, že tu drží zbytek Placerů z našeho Labyrintu. Proč říkám našeho? Těch labyrintů je nebo bylo víc. Všechny přeživší udržujou na jednom místě. Mají pokoje po šesti, někdy i po osmi. Jídelna je pro všechny, takže se můžou bavit jak chtějí. Nic jiného ani nedělají. Zatím.
Připravují si pro ně něco, ale nevím co. Tak daleko se dostanu možná až za rok a kdo ví, co jim mezitím udělají.
Dala jsem si slib. Dostanu je odtud. Spáleniště je podle všeho normálně obyvatelné a žádné jiné místo neexistuje.

***

Když jsem přišla do pokoje, seděla na židli starší blondýna.
,,Dobrý den, Mio. Posaď se, prosím," ukáže na místo naproti ní. Zmateně si sednu a položím tablet vedle sebe.

,,Jsem doktorka Ava Paige a-"
,,Šéfujete tady tomu," řekla jsem za ní. ,,Ano a tím pádem mám přehled o všem. Jak o tobě, tak i klucích, se kterými jsi byla v Labyrintu."
Nechápavě se na ni podívám. ,,O co jde?"
,,Chceš je vidět, že?" Jen kývnu a čekám, co z ní vyjde za blbost. ,,No, tak odteď budeš mít tu možnost," usmála se na mě, ale já ji to z nějakého důvodu nevěřila. ,,V čem je háček?"
,,No," podívala se na můj tablet a já to okamžitě pochopila. ,,Budeš je vidět jen z tabletu."
,,Proč mi na tohle dáváte přístup?" zajímala jsem se.

Má to důvod, zas a znova.
,,Protože věřím, že jsi na naší straně a nechci ti dělat starosti s tím, že nevíš, kde jsou tvoji kamarádi." Natáhne se pro tablet, dá si ho tak, abych neviděla heslo a s něčím si hraje.
Když mi ho dá zpět, na domovské obrazovce je ikona: KAMERY, kterou hned rozkliknu.
O pár sekund později vidím Pánvičku s Minhem, jak sedí na gauči a povídají si. Jedním tlačítkem změním kameru a vidím bruneta a blonďáka, jak sedí na jedné posteli a povídají si.
Chtě nechtě pár slz se dostalo ven. Vidět Newta, jak je pryč z toho hrozného místa a přes to vědět, že se dostal na ještě horší mě ničilo. U všech Placerů. Kdyby jen věděli...

,,Jde to se zvukem?" zamrkala jsem a podívala se zpět na Avu. Ta jen zakroutila hlavou. Lehce jsem přikývla a nespustila zrak z obrazovky. ,,Nechám tě tu osamotě," zašeptá a vstane, když projde kolem mě, na krátkou chvíli mi dá ruku na rameno.
,,Jako vždycky," zavrčím a je mi úplně jedno, jestli to slyšela nebo ne.

***

,,Ty svině!" zamumlala jsem a okamžitě odešla z mého pokoje přímo do kanceláře vedoucího.

,,Co to má sakra znamenat?!" Vrazila jsem do kanceláře, přešla k jeho stolu a dala před něj na stůl tablet s kamerou. ,,Vy mě sledujete?!" zavrčela jsem. Blonďák se na tablet ani nepodíval. ,,Říkal jsem si, kdy na to přijdeš."
,,Myslela jsem si to od samého začátku, teď mám důkaz," naštvaně jsem se podívala na Avu a nějakého muže vedle ní. ,,Mio, co kdybys-"
,,Chci je vidět!" Můj hlas byl pevný, kdežto moji nitro bylo na rozbití.
Bála jsem se a měla vztek.
,,Klidni se," zavrčel blonďák. ,,Proč bych měla? Necháte mě za to samotnou hladovět? Moc dobře víte, že to mě nezastaví!" stála jsem si za svým. Starší blonďák vstal a obešel stůl. Stál pár kroků ode mě, pohled přilepený na doktorku Avu Paige.
,,Neuvidíš je!"
,,Jansone," ozve se blondýna, ,,Nech jí." Vítězně se na něj podívám, seberu tablet a otočím se k odchodu.