The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

39.

Na pár minut jsme měli navrch. Jenže Janson se nedal jen tak. Chtěl nás všechny zpátky do ZLOSINu na nové testy. Nechtěl si přiznat, že zklamal. Doktorce to trvalo déle, ale souhlasila s ním. Vše se seběhlo tak rychle, že si pamatuju jenom, jak každý utíká a křičí. Zbraně střílely o sto šest. Vojáci se snažili nás pochytit, ale když se kluci dostali k autům, museli dávat pozor. A to nám ostatním dalo čas na útěk.

Zakopla jsem o tělo jednoho z nás a narazila na tvrdou zem. Nemohla jsem vstát. Někdo mě vzal za bolavé rameno a otočil na záda. Blonďák měl ve tváři naštvaný výraz. Chtěla jsem se vymrštit a vstát, ale sedl si na mě a víc stiskl ránu. Zakřičela jsem bolestí a zavřela oči. 

,,To jsi udělala schválně, že jo? Jsi stejná jako tvoje matka," zavrčel. Podívala jsem se na něj a snažila se mu dát ruku z mého ramene. Myslela jsem, že umřu bolestí. Nemohla jsem se pořádně soustředit. Bolest střílela do mé ruky a celé hlavy. Přišlo mi, že opravdu přicházím o rozum. Představovala jsem si, že mu utrhnu hlavu a potěšilo mě to. Opravdu začínám bláznit?

,,Nechá se zabít než aby zachránila ostatní," pokračuje. Pořádně jsem se nadechla. ,,Spíš zemřela, aby nemusela žít s tebou a to samý teď dělám já," vyhrkla jsem ze sebe. Docházely mi síly a dech. Měla jsem návaly tepla a chladna. Třeštilo mi v hlavě. Janson stisk zesílil. ,,Přestaň!" vykřikla jsem. Viděla jsem rozmazaně a slzy se nepřestaly objevovat. ,,To bolí!"

Uslyšela jsem křik a stisk povolil. Brunet skočil po Jansonovi a shodil ho na zem. Mezitím, co se prali, já popadla zbraň vedle mě a opatrně vstala. Motaly se mi nohy a já se bála, že každou chvíli skončím zpátky na kolenou. Nabila jsem zbraň a snažila se namířit na Jansona. Bylo to nemožné, můj stav a to, jak se s ním James pral, byly ty problémy, které vše komplikovaly. Jenže jsem musela něco udělat a vypadnout s Jamesem, aniž by nám v tom Janson bránil. Prázdně jsem se podívala na nehybné tělo, přes které jsem zakopla a všimla si nože, který měl u nohy. Na nic jsem nečekala a vzala ho. Nebyl ale třeba. James a Janson stáli naproti sobě a nabírali dech. Nůž jsem si nechala u sebe, ale použila zbraň. Po velké ráně, jsem cukla dozadu a uslyšela bolestný křik. Modlila jsem se ke všem bohům, že jsem se trefila správně a nezabila Jamese. To bych se odstřelila taky. 

Sledovala jsem, jak se Janson kácí k zemi, křičí a drží si prostřelenou nohu. Srdce udělalo radostný výskok, ale má mysl ne. Střelila jsem svého vlastního otce!

S Jamesem jsme se na sebe podívali. Pyšně a děkovně se usmál a došel ke mně. ,,Jsi v pohodě?" zeptala jsem se. Už otevíral pusu, že něco řekne, ale jen kývl. Přikývla jsem a podala mu zbraň. ,,Musíme zmizet," řekl udýchaně a vzal mě za ruku. Nepodívala jsem se na krvácejícího Jansona a vyběhla s brunetem na druhou stranu. 

Schovali jsme se za autem, kde byl Newt a Sonya a stříleli po vojácích.

,,Stahují se!" zvolal Newt. Sledovala jsem utíkající lid a hledala Thomase, Minha a Arise. Nikde jsem je nemohla najít, do doby než mé oči uviděly, jak skupinka mužů berou zbité kluky, které jsem hledala.

,,Newte! Támhle!" Ukázala jsem k bergu, kam měli zamířeno. James si stoupl přede mě a vystřelil. Najednou vidím, jak Thomas a Minho sprintují přímo k nám. Ostatní zmizeli v bergu. 

Všichni přestali střílet a pozorovali, kdo všechno je v bergu. Aris, Harriet, Teresa, Brenda a dalších pár Placerů a lidí z Pravé ruky. Vincent musel držet Jorge, aby neudělal něco stupidního. 

Sonya s Newtem stáli na autě. Thomas s Minhem se svalili před něj. Vedle Minha byl Vincent a křičící Jorge. Já jsem s Jamesem a Pánvičkou stála po Newtovi pravém boku. Ostatní lidé a Placeři, kteří se schovali a utekli, byli kolem nás. Všichni jsem pozorovali naše lidi v bergu. Janson se opíral o železnou stěnu, Teresa ho držela, aby nespadl. Doktroka Paige měla svůj bílý oblek od krve a prachu, ale i tak hrdě stála uprostřed a nespustila ze mě pohled. 

Když se berg zavřel a odletěl, tekly mi po tváři slzy jak vodopády. Newt seskočil ke mně a vzal za ruku. James chytl druhou a já nahlas vzlykla. Oba se na mě podívali, poté na sebe a víc se ke mně přiblížili. Pažemi jsme se o sebe dotýkali a já měla aspoň malý pocit štěstí. Uklidňovali mě, byli tu pro mě a se mnou. A to jsem potřebovala. Zmáčkla jsem jejich dlaň a tím ukázala, že jsem tu i já pro ně. Přede mnou se objevil zničený Thomas. 

,,Já," odmlčel se a semkl rty k sobě. Nemusela jsem se na něj telepaticky napojovat, abych věděla, že je z toho stejně na dně jako my. Pustila jsem kluky a objala bruneta kolem krku. Sonya se k nám přidala, poté Newt, James, Minho a další Placeři s Jorgem, že jsme tvořili kolečko a vstřebávali to, co se právě odehrálo. 

,,Mio?!" vykřikl dětský hlásek. Všichni jsme se od sebe odtáhli, abychom uprostřed viděli uplakanou Cassie. Celá špinavá si otřela slzy a rozběhla se ke mně. Skočila mi do náruče a pevně chytla kolem krku. Naše kolečko se zase uzavřelo a já se podívala na Thomase přede mnou. 

,,Přivedeme je zpět," řekla jsem.

,,Ať to stojí, co to stojí," kývl Thomas a dal Cassie pusu do vlasů.