The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

14.

Nevšímala jsem si Brendy, jak si stoupla doleva k oknu a všechny nás pozorovala. Ignorovala jsem Placery vpravo. Dokonce jsem ignorovala i Minha, který byl zase v nějakém průšvihu. Jediné, co jsem měla před očima byl blonďatý špinavý klučina, který se na mě koukal jak na ducha. Prohlížela jsem si ho od hlavy k patě a nemohla uvěřit tomu, že ho zase vidím.
Ucítila jsem, jak se Cassie vedle mě pohnula a já si prohlédla zbytek klučičí party.
Všimla jsem si, že chybí všichni meďoši, Gally, Teresa a několik dalších Placerů.
Podívala jsem se na Thomase, za ním stál Aris a usmíval se od ucha k uchu. Brunet měl otevřenou pusu a byla jsem si jistá, že mu v tom jeho malém mozku šrotuje jak nikdy.

,,To je ona?" ozve se muž, který pod sebou drží Minha. Zmateně se na ně koukám, ale nakonec se ušklíbnu. ,,Co jsi provedl tentokrát, Minho? Už někomu lezl na mozek ten tvůj sarkasmus, hm?" Zkřížila jsem si ruce na hrudi a Cassie stála vedle mě. Všechny bedlivě pozorovala. Musela jistě poznat, že to je skupinka, kterou jsme měly najít.

Muž Asiata pustil, ten se se zabručením zvednul a oprášil. ,,Já jsem jen dával lekci boje, víš. Možná bys ho měla zkusit taky, když jsi nedokázala porazit ani Rmuta," odsekl a usmál se na mě. Oba jsme věděli, že to myslí jen ze srandy, i když ostatní si mysleli opak.
Zakroutila jsem hlavou a v další chvíli byla v Minhovo náručí.

,,Jsi totálně blbá a nesnáším tě, čóne," zašeptal a já se uchechtla. Odtáhli jsme se od sebe a já mu nechala ruce na ramenech. ,,Taky jsi mi chyběl, Minho," zašeptala jsem, Minho přikývnul. Věděla jsem, že jsem mu taky chyběla, jen to nerad vyslovoval a já ho naprosto chápala.

,,Mio!" Objeví se vedle Minha Thomas a hned jsem sevřena v jeho objetí. ,,Thomasi," špitla jsem a pořádně ho objala kolem krku. Musela jsem trochu na špičky, abych si vůbec mohla položit čelo na jeho rameno. ,,Myslel jsem, že jsi to nezvládla," zamumlal trochu nahlas a toho se chytil zbytek party.

,,Cože?!" vyštěkl Minho. ,,Jak jako, že sis myslel, že to nezvládla?!"
,,Tys věděl, že žije?!" ozve se Pánvička a já se odtáhnu od Thomase.
Brunet se podrbe na zátylku a podívá se na zem. ,,No, jo, věděl," zamumlal. Minho něco zabručel a odešel od nás dál.

Cassie mě znovu vzala za ruku a já se na ní podívala. Mrkla jsem na ní a pevně ji sevřela ruku.
,,A kdo je tohle?!" Winston ukázal na blondýnku vedle mě. ,,Tohle je Cassie, našla jsem jí při cestě sem," řekla jsem stručně.
,,Jak-Jak jsi to sakra mohl vědět?!" vykřikne Minho.

Řekneš mu to ty nebo já? podívala jsem se na bruneta, který se na mě už koukal.
,,Nene! Žádný vaše nadpřirozené schopnosti! Mluvte s námi, grindi!"

Radši ty. Minho tě nezabije, kdežto mě s radostí, ozve se Thomas a já kývnu.
Nahlas si povzdechnu a snažím se nějak rozumně vymyslet, jak jim to říct.

Nakonec jsem jim to řekla celé. Od začátku až sem. Cassie a její příběh jsem vynechala, je nemusel zajímat.
Při vyprávění jsem hlavně sledovala Newta. Snažila jsem se mu tak vysvětlit, ať se na mě nezlobí. Spíš to na něj dělalo jiný dojem a já měla pocit, že je na mě ještě víc naštvaný než předtím.

Když jsem dokončila vyprávění svého příběhu, podívala jsem se na Cass. Ta se na mě mile usmívala.
Podívala jsem se zpět na kluky. Minho byl zamýšlený, Aris kmital očima mezi kluky, Pánvička se koukal do země, Thomas se na ni koukal velice zamyšleně a Newt se na mě mračil.

Najednou černoch roztáhl ruce. Na nic jsem nečekala a narazila mu do hrudi, ruce jsem položila na jeho záda a zavřela oči.
Vše bylo venku, úplně vše. Teď jsem jen čekala, co udělají ostatní.
Bože, prosím, ať mě nevyhodí z okna.

Když jsem se od Pánvičky odtáhla, kývla jsem ani něj. ,,Jsi dobrá," zašeptal a podíval se na Cassie. ,,Chceš taky objetí?" Čupnul si a zase roztáhl ruce. Cassie se na mě nejistě podívala. Usmála jsem se a přikývla. Blondýnka se ušklíbla a běžela přímo na Pánvičku. Když ji měl v náručí, popošel od nás kousek dozadu a já tak byla přímo u Newta, který od té doby, co jsem se tu objevila, neřekl ani slovo.

,,Newte," zašeptala jsem a olízla si popraskané rty. V tu chvíli jsem si vzpomněla na náš první polibek. Připadllo mi to, že od něj uplynulo spoustu let.
Blonďák se na mě zlomeně podíval. ,,Newte," zašeptala jsem znovu a zesmutněla. Chtěla jsem jeho jméno říkat pořád. Něco mě nutilo ho říkat.
Tak dlouho jsem ho neviděla. V ZLOSINu jsem si plánovala celý proslov toho, co mu řeknu, až ho uvidím. Jak k němu poběžím, obejmu ho a pak mi dám pusu. Bože, nehodlala jsem ho pustit.
Ale tohle všechno byl jen krásný sen a já tušila, že se nic z toho nestane.

,,Proč jsi to udělala?" zachraptěl a já se nemohla pohnout. V tu chvíli jsem cítila, jak ve mně něco škublo. Nemohla jsem se nadechnout a mé oči začaly pálit.
Jen tu před nimi nebreč.

,,Proč?"
Udělala jsem krok k němu. Cítila jsem z něj teplo, které jsem celou tu dobu nepociťovala. Cítila jsem se v bezpečí i přes to, že jsem věděla, že u něj už to nenajdu. Tak sakra moc jsem to věděla a já si to stále nehodlala přiznat.

Plně mi to došlo až ve chvíli, kdy ode mě odešel dál. Ani se na mě nepodíval, nic neřekl, jen odešel.
A já se zase cítila prázdně, stejně tak, když mě odstřihli od všech, když jsem spadla do černé propasti za Rmutem a viděla jeho obličej naposledy.

Najednou se přede mnou objevil pihatý klučina. Podívala jsem se mu do modrých očí a falešně se usmála. Chtěla jsem křičet na něj, na Minha, Thomase a hlavně na Newta. Potřebovala jsem to nějak ze sebe dostat. Ten vztek, který ve mně rostl celou dobu ve ZLOSINu. Potřebovala jsem se nějak uklidnit. Má hlava toho měla hodně, nehorázně mě bolela a pískalo mi v ní.
Cítila jsem se jako vodní balónek, který byl zcela naplněný. Stačilo jen do něj lehce píchnout a všechna voda se rozprskla ven.

Nechala jsem ho, aby věděl jak se cítím, i Thomas to mohl vědět. A Aris na nic nečekal, vzal mě a přitáhl k sobě. Já se mu hlavou zabořila do hrudi a zavřela oči. Nakonec se dostavily i slzy. Mokré pramínky neštěstí, které jsem v sobě držela hodně dlouho.

Neplač, Mio, ozve se Aris.

Mrzí mě to, kluci, špitnu a pevně stisknu Arisovu bundu na zádech.